Nilda Garre | |
---|---|
španělština Nilda Celia Garre | |
ministr obrany[d] | |
28. listopadu 2005 – 15. prosince 2010 | |
Předchůdce | José Pampuro [d] |
Nástupce | Arturo Puricelli [d] |
Člen Poslanecké sněmovny Argentiny[d] | |
10. prosince 2015 — 9. prosince 2019 | |
Člen Poslanecké sněmovny Argentiny[d] | |
3. května 1973 – 24. března 1976 | |
Člen Poslanecké sněmovny Argentiny[d] | |
10. prosince 1995 – 9. prosince 1999 | |
Člen Poslanecké sněmovny Argentiny[d] | |
10. prosince 1999 – 9. prosince 2003 | |
Člen Poslanecké sněmovny Argentiny[d] | |
10. prosince 2001 - 25. června 2005 | |
Velvyslanec Argentiny ve Venezuele[d] | |
2005–2005 _ _ | |
Narození |
3. listopadu 1945 [1] (ve věku 76 let) |
Manžel | Juan Manuel Abal Medina |
Zásilka | |
Vzdělání | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Nilda Celia Garre ( španělsky Nilda Garré ; 3. listopadu 1945 , Buenos Aires ) je argentinský politik a státník, diplomat , právník .
Dcera politika. Vystudovala práva na jezuitské univerzitě v Salvadoru .
Zastánce peronismu . V březnu 1973 byla Garré nejmladší ženou v té době, která byla zvolena do argentinského národního kongresu , a patřila mezi ty, které odletěly do Španělska, aby přivedly Peróna zpět do Argentiny. Člen Justiční strany .
Diplomat. V roce 2005 byla velvyslankyní Argentiny ve Venezuele , v letech 2013-2015 byla zástupkyní Argentiny v Organizaci amerických států .
V letech 2005-2007 působila jako ministryně obrany Argentiny a stala se první ženou v této pozici.
V roce 2010 se stala první argentinskou ministryní bezpečnosti.
Byla několikrát členkou Poslanecké sněmovny Argentiny, naposledy v letech 2015 až 2019.
V sociálních sítích |
---|