Heinrich z Horutanu | |
---|---|
Němec Heinrich von Kärnten v češtině Jindřich Korutanský | |
| |
král český | |
22. srpna 1306 – září 1306 | |
Předchůdce | Václav III |
Nástupce | Rudolf I. Habsburský |
král český | |
15. srpna 1307 – 9. prosince 1310 | |
Předchůdce | Rudolf I. Habsburský |
Nástupce | Jana Lucemburského |
vévoda z Korutan a Kraňska | |
1310 - 1335 (pod jménem Jindřich VI . ) |
|
Předchůdce | Ota III |
Nástupce | Albrecht II |
hrabě z Tyrolska | |
1295 - 1335 (pod jménem Jindřich II . ) |
|
Předchůdce | Meinhard II |
Nástupce | Margarita Maultashová |
Narození |
1265 Česká republika |
Smrt |
2. dubna 1335 Čechy |
Pohřební místo |
|
Rod | Goritsko-tyrolská dynastie |
Otec | Meinhard II |
Matka | Alžběta Wittelsbachová |
Manžel |
1. Anna Przemyslovna 2. Adelgeida Welf 3. Beatrice Savojská |
Děti |
z 2. manželství : Adelgeida Korutanská, Margarita Maultash |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Jindřich z Horutanského ( německy Heinrich von Kärnten , česky Jindřich Korutanský ; 1265 - 2. dubna 1335 ) - hrabě tyrolský (pod jménem Jindřich II .), vévoda korutanský (pod jménem Jindřich VI .) a kraňský (od roku 1295 ), král . České republiky s 22. srpnem až zářím 1306 (1. čas), od 15. srpna 1307 do 9. prosince 1310 . Z goritsko-tyrolské dynastie .
Jindřich byl nejmladším synem Meinharda II ., hraběte tyrolského a vévody korutanského, a Alžběty z Wittelsbachu , dcery vévody Oty II Bavorského . Po smrti svého otce v roce 1295 a až do roku 1310 byl Jindřich považován za spoluvládce se svým starším bratrem Ottou v Korutanech, Kraňsku a Tyrolsku.
Goritsko-tyrolský dům byl již od dob Meinharda II. důsledným spojencem Habsburků , díky čemuž se tyrolským hrabatům podařilo pokořit velká vévodství Korutany a Krain na jihovýchodních hranicích Německa . V roce 1305 však bratři Otto a Jindřich přešli na stranu odpůrců Habsburků - český král Václav II . nabídl Jindřichovi ruku své dcery Anny . V roce 1306 se v Praze konala jejich svatba . V témže roce odjel nový český král Václav III ., bratr Jindřichovy manželky, do války v Polsku a nechal svého zetě místodržícího na své říši. Ale 4. srpna byl v Olomouci zavražděn Václav III. , aniž by po něm zůstali mužští dědici. Hlavním uchazečem o český trůn se stal Jindřich z Horutanu (tedy Korutan). Český Sejm zvolil Jindřicha králem většinou hlasů. Jeho vláda v Praze však trvala pouhý měsíc: k městu se přiblížila vojska vévody rakouského Rudolfa III. Habsburského a přinutila Jindřicha uprchnout z Prahy.
V roce 1307 Rudolf zemřel, což Jindřichovi umožnilo vrátit se do Čech a nechat se korunovat jejich králem. Česká šlechta očekávala, že s nástupem Jindřicha k moci bude v zemi obnoven mír a pořádek. Sám král byl však dosti bezpáteřní a nerozhodný člověk. Nepodařilo se mu zlepšit finanční situaci království, ale naopak musel prodat klenoty české koruny. Proti Jindřichovi se brzy začala formovat koalice velkých magnátů, kteří své naděje upínali k neprovdané dceři Václava II . , Alžbětě . Mohli ji provdat za syna císaře Jindřicha VII ., Jana Lucemburského . Jindřich se však svých pozic nechtěl vzdát a se svými korutanskými vojsky oblehl Prahu a Kutnou Horu . To na nějakou dobu posílilo jeho moc, ale do roku 1310 vypuklo proti králi povstání českých stavů. Lucemburští spojenci zaútočili na Jindřichův rodový majetek v Korutanech a Tyrolsku. Český Sejm oznámil zbavení Jindřicha trůnu. Do Prahy vstoupila vojska Jana Lucemburského. Henry uprchl do Korutan. I přes ztrátu českého trůnu se Jindřich až do konce života nadále nazýval českým a polským králem (za polského krále byl považován předchůdce Jindřicha na českém trůně Václav III.).
V roce 1310 zemřel Jindřichův starší bratr a on se stal jediným vládcem Tyrolska, Kraňska a Korutan. V konfliktu o trůn Svaté říše římské podporoval Jindřich rakouského vévodu Fridricha Habsburského proti Ludvíkovi Bavorskému , na jehož straně stáli Lucemburkové. V roce 1314 hlasoval jako český král ve prospěch Fridricha, ale to nepomohlo tomu, aby se usadil na německém trůně.
Přesto se roku 1321 císař Ludvík Bavorský rozhodl pro sblížení s Jindřichem a přišel s myšlenkou oženit se s korutanským vévodou a sestrou Jana Lucemburského Marií . Tento plán však ztroskotal na silné námitce české královny Alžběty, která svého bývalého zetě nenáviděla. Heinrich zůstal v habsburské straně. Teprve v roce 1330 strany našly kompromis: nejmladší syn Jana Lucemburského, Johann Jindřich , byl zasnouben s dcerou a dědičkou Jindřicha z Horutanu , Markétou . Podle podmínek dohody získal český král právo stát se regentem Jindřichova majetku v případě jeho smrti dříve, než Markéta dosáhne plnoletosti.
V roce 1335 Jindřich zemřel a zanechal po sobě pouze svou dceru Margaritu. V souladu s podmínkami smlouvy z roku 1282 mezi Meinhardem II. Gorizsko-Tyrolským a Albrechtem I. Habsburským se Korutany a Krayna přes odpor Jana Lucemburského dostaly pod nadvládu rakouských vévodů. Margaritě se podařilo udržet pouze tyrolský kraj.
Předchůdce Meinhard II |
vévoda korutanský vévoda kraňský 1310 - 1335 |
Nástupce Albrecht II |
Tyrolský hrabě 1295 - 1335 |
Nástupkyně Margarita | |
Předchůdce Václav III |
Král český 1306 |
Nástupce Rudolf I |
Předchůdce Rudolf I |
český král 1307-1310 _ |
Nástupce Yang |
Tematické stránky | |
---|---|
Slovníky a encyklopedie |
|
Genealogie a nekropole | |
V bibliografických katalozích |