Gilo (řeka)

Gilo
Charakteristický
Délka 150 km
Plavecký bazén 20 101 km²
vodní tok
Zdroj  
 • Výška 743 m
 •  Souřadnice 7°07′09″ s. sh. 35°17′58″ východní délky e.
ústa Pibor
 • Výška 398 m
 •  Souřadnice 8°08′30″ s. sh. 33°11′31″ východní délky e.
Umístění
vodní systém Pibor  → Sobat  → Bílý Nil  → Nil  → Středozemní moře
Země
Kraj Gambela
modrá tečkazdroj, modrá tečkaust

Gilo [1]  je řeka v oblasti Gambela v jihozápadní Etiopii . Délka řeky je 150 km [2] . Plocha povodí je 20 101 km² [2] , podle jiných zdrojů - 12 081 km² [3] nebo 10 137 km² [4] . Nejdelší dráha vodního toku je 429 km [2] . Giloův roční průtok vody je 1,12 km³ [5] (asi 35,5 m³/s).

Různé kmeny a národnosti země nazývají řeku různě. Ghimira ji nazývali „Mene“ ( anglicky  Mene ) nebo „Ovis“ ( anglicky  Owis ) a Amhara a Oromo na začátku 20. století ji znali jako „Bako“ ( anglicky  Bako ).

Vzniká na soutoku řek Beko-Uanz a Gedzhet-Uanz v nadmořské výšce 743 metrů nad mořem jihozápadně od obcí Meti a Tepi [6] . Teče severozápadním směrem [7] [8] . Ve středním toku je šířka řeky 30-40 m [8] . Dolní toky jsou bažinaté, při povodních jsou rozvodněné [7] [8] . Zprava se vlévá do Piboru ve výšce 398 m n. m. [1] .

Na pravém břehu řeky jsou vesnice Agenga [8] , Ajuuol, Goin, Tori [7] .

Hlavními přítoky jsou Leman-Shet (lv), Godare-Shet (pr) [9] , Alanga-Shet (lv), Achani-Shet (pr) [6] .

Fyzický a zeměpisný popis

V průběhu roku se hladina vody v řece může výrazně měnit. Badatelé počátku 20. století V. Macmillan a B. Jessen, kteří procházeli touto částí jihozápadní Etiopie, odhadli délku Gelo na asi 320 km a poznamenali, že při povodních jeho šířka dosahuje 70-90 metrů v hloubce 6 metrů.

V jihozápadní Habeši Jessen napsal, že řeka byla „ s rybami a v důsledku toho jsou krokodýli velmi početní a velcí “ a „ v poledne je jimi pokryt prakticky každý břeh “. V roce 1904 badatel poznamenal, že na řece nebyli žádní hroši, protože už byli v té době vyhubeni.

Před druhou světovou válkou a později, v 50. letech 20. století, se v údolí řeky aktivně hledalo zlato , ale tato činnost nestačila k zahájení průmyslové výroby drahých kovů zde.

Literatura

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Mapový list C-36-XXXIV. Měřítko: 1:200 000. Uveďte datum vydání/stav oblasti .
  2. ↑ 1 2 3 Dereje A., Shimelis T. Zvýšení odolnosti Etiopie vůči suchu a hydrologické variabilitě s přenosem vody mezi povodími a mezi povodími  // Věda o Zemi a životním prostředí Výzkum a recenze. - 2022. - V. 5 , č. 1 .
  3. ↑ Studie projektu víceúčelového rozvoje vodních zdrojů Baro-Akobo-Sobat. Zpráva o výchozím stavu, rozvojovém potenciálu, klíčových otázkách a cílech, příloha 5: Vodní  bilance . - Technická regionální kancelář východního Nilu, 2016. - S. 6. - 38 s.
  4. ↑ D. T. Mengistu, A. Sorteberg. Citlivost simulovaného proudění SWAT na klimatické změny v povodí východního Nilu  //  Hydrologie a vědy o systému Země. - 2012. - Ne. 16 . - S. 391-407 .
  5. ↑ JV Sutcliffe, YP Parks. Hydrologie Nilu  . - Wallingford: IAHS Press, 1999. - S. 109. - 192 s.
  6. ↑ 1 2 Mapový list B-36-XII. Měřítko: 1:200 000. Uveďte datum vydání/stav oblasti .
  7. ↑ 1 2 3 Mapový list B-36-V. Měřítko: 1:200 000. Uveďte datum vydání/stav oblasti .
  8. ↑ 1 2 3 4 Mapový list B-36-IV. Měřítko: 1:200 000. Uveďte datum vydání/stav oblasti .
  9. ↑ Mapový list B-36-XI. Měřítko: 1:200 000. Uveďte datum vydání/stav oblasti .