Guvernér (Ruská říše)

Starosta  - pozice v Ruské říši. Starosta byl v letech 1775 až 1862 v čele správních a policejních orgánů krajského města.

Od roku 1775 (po „Instituci pro správu provincií Všeruské říše“) byl starosta jmenován Senátem na návrh generálního guvernéra ve městech, kde nebyl hlavní velitel. Podle zakládací listiny děkanství z roku 1782 byl jmenován i do měst svěřených vrchním velitelům jako jejich pomocník. V 19. století byli hejtmani do krajských měst jmenováni z vojenských a civilních úředníků ve výslužbě, především z raněných důstojníků propuštěných ze služby, kteří byli 18. srpna 1814 pod záštitou výboru pro raněné. Pozice odpovídala 8. třídě (viz tabulka pořadí ). Pokud měl žadatel vyšší třídní hodnost, pak mu zbyla.

Jako náčelník výkonné policie v krajském městě měl starosta na starosti všechny složky bezpečnostní a sociální policie ; stíhán za drobné policejní přestupky a odškodnění za nesporné povinnosti; měl povinnosti ve státních záležitostech, ve vojenských záležitostech; jedním slovem, všechny povinnosti výkonné policie byly svěřeny starostovi se soukromými soudními vykonavateli a jemu podřízenými čtvrtletními dozorci, tak četnými a různorodými, že bylo prakticky nemožné je přesně plnit. Za mimořádných okolností bylo starostovi pod pohrůžkou zbavení úředního místa a cti zakázáno město opustit.

Dekretem ze dne 25. prosince 1862 byl titul starosty zrušen. Městské vlády v těch městech, která byla podřízena okresní policii, byly připojeny k zemským soudům, přejmenovány na okresní policejní oddělení a v těch městech, která si ponechala své vlastní, oddělené od okresní policie, byly přejmenovány na městské policejní oddělení.

Starosta raněných důstojníků , kteří byli pod záštitou výboru pro raněné, byl ponechán pod záštitou tohoto výboru s jejich zachováním doživotně nebo do doby, než obdrží jiné řádné platové místo podle své hodnosti a obsahu, který dostali za starostu; ale již nebyli jmenováni do funkcí krajských policistů a policejních náčelníků.

Viz také

Obraz starosty v literatuře

Literatura