Grafika verše je zvláštní způsob psaní básnického textu, na rozdíl od prozaického . Nejuniverzálnějším prvkem grafiky verše, charakteristickým pro drtivou většinu děl ve všech národních kulturách, které používají abecední (spíše než hieroglyfickou) grafiku, je „sloupec“, tedy záznam každé nové rytmické jednotky text z nového řádku. V některé národní poezii v některých dobách získaly povinný nebo téměř povinný charakter i další prvky grafického verše - například velké písmeno na začátku každého řádku nebo posun doleva o několik znaků každého sudého řádku ve vztahu k lichým.
Některé prvky veršované grafiky jsou naopak využívány poměrně zřídka a jsou spojeny s individuálními vlastnostmi autora nebo normami určitého literárního směru. Ve druhé polovině 20. století se tak v západní poezii rozšířilo úplné odmítání velkých písmen v básnickém textu, obvykle spojené s odmítáním interpunkčních znamének : obracet se k této technice je zpravidla charakteristické pro autory, kteří pěstují zvláštní lyrická nezaujatost, usilující o osvobození poezie od primitivního ležení na povrchu emocionálních reakcí, nebo básníci tíhnoucí k principu „ proudu vědomí “, snažící se přímo, bez zpracování, zprostředkovat tok myšlenek, vjemů, popř. řečový tok jako takový.
Konečně určité prvky grafiky verše může básník využít v souvislosti s konkrétním výtvarným úkolem realizovaným v daném textu. V básních Niny Iskrenkové (a po ní občas i dalších autorů) se tedy čas od času objevují přeškrtnutá slova a méně často fráze, po kterých zpravidla následují další, jako by se nesprávná možnost nahradila ten pravý:
Začala ho líbat celého namazaného marmeládou a do ocasu a hřívy a ve výloze Eliseevského obchodu s potravinami a v počítači Macintosh A záměrně jí nahradil jednu nebo druhou disketu přitom ji nezapomenout políbit v každé tužce Kohinorov- tato technika umožňuje Iskrenkovi přerušit lineární vývoj lyrického děje a načíst další sémantické vrstvy (v tomto případě archaismus „lanity“ a evangelijní obraz „otočte druhou tvář“ dávají jinak polotuhé lyrické dimenzi hluboký lyrický rozměr -parodická milostná scéna v ultramoderním doprovodu).
Stává se, že je verš zarámován jako prozaický text (to zná např. Leonid Kaganov [1] ). Čtenář si hned nevšimne, že je text rýmovaný.
Grafika verše zpravidla znamená pouze použití – běžné nebo ne zcela obvyklé – docela známých, kanonických prostředků textového designu. Radikálnější posuny v této oblasti - kombinace verbálního textu s obrázkem, zavedení barevného a fontového řešení jako povinného prvku textu (a nejen jako vlastnosti této konkrétní publikace tohoto textu), uspořádání textu na stránce nelineárním způsobem atd. - vést k výstupu díla za hranice poezie jako umělecké formy do sousední formy - vizuální poezie s výrazovými prostředky geometrie a barevnosti verše Archiv kopie ze dne 10. října 2011 na Wayback Machine .
2. Geometrie a barevnost verše. Lambert, 2012, ISBN 978-3-8383-9057-4 .