Benešovy dekrety

Benešovy dekrety ( česky Benešovy dekrety ) je 143 dekretů určených k zajištění poválečného ústavního pořádku Československa, přijatých československou vládou (včetně období její existence v exilu) v čele s prezidentem Edvardem Benešem v letech 1940-1945. a ratifikován parlamentem Československa v roce 1946 [1] . V současné době se tento termín nejčastěji používá pro řadu dekretů o zbavení státního občanství a majetku německého a maďarského obyvatelstva Československa, které vedly mimo jiné k odsunu Němců z Československa .

Kategorie vyhlášek

Benešovy dekrety spadají do tří kategorií:

• Dekrety londýnské vlády 1940-1944 o struktuře exilové vlády a armády;
• Londýnská vládní nařízení 1943-1945 o (budoucím) předání moci ze spojeneckých okupačních úřadů na československou vládu;
• Dekrety vydané již v Československu (1945, do 26. října) o současném uspořádání státu.

Všechny tyto dekrety ratifikovalo Prozatímní národní shromáždění dne 5. března 1946 přijetím ústavního zákona 57/1946 Sb.

Odnětí občanství a vyhnání Němců a Maďarů

Rozhodnutí o vystěhování Němců z Československa podpořili spojenci na Postupimské konferenci v červenci 1945.

Následující Benešovy dekrety platí přímo pro Němce a Maďary, z nichž druhý a poslední dva jsou nejdiskutovanější:

• ze dne 19. května 1945 (5/1945 Sb.) - o neplatnosti převodu vlastnického práva za okupace na Němce, Maďary, zrádce českého a slovenského národa;
• ze dne 21. června 1945 (12/1945 Sb.) - o konfiskaci a urychleném dělení zemědělského majetku těchto kategorií;
• ze dne 19. června 1945 (16/1945 Sb.) - o potrestání nacistických zločinců a zrádců prostřednictvím mimořádných lidových soudů
• ze dne 20. července 1945 (28/1945 Sb.) - o usídlení slovanských zemědělců na dříve zkonfiskovaných pozemcích;
• ze dne 2. srpna 1945 (33/1945 Sb.) - o zbavení občanství Němců a Maďarů;
• ze dne 25.10.1945 (108/1945 Sb.) - o konfiskaci nepřátelského majetku

Podle Benešova dekretu o odnětí státního občanství ze dne 2. srpna 1945 „Občané Československa německé nebo maďarské národnosti, kteří [dříve] přijali německé nebo maďarské občanství na příkaz okupačních úřadů, dnem, kdy toto občanství přijali, ztratil právo na státní občanství Československa“ [2] . Tato podmínka se totiž vztahovala na naprostou většinu Němců a Maďarů v Československu, zejména na všechny sudetské Němce (kteří byli v letech 1938-1945 občany Německé říše a žili na jejím území) a na Němce bývalého Protektorátu Čechy a Morava (který měl říšské občanství bylo distribuováno Hitlerovým dekretem 16. března 1939), jakož i Maďarům těch oblastí Slovenska, které podle první vídeňské arbitráže v roce 1938 byly převezeny do Maďarska.

Dekrety z 21. června a 25. října zabavily majetek Němců, Maďarů a tzv. „nepřátel českého a slovenského národa“ [1] .

V letech 1945 - 1946  . z Československa bylo vyhnáno více než 3 miliony lidí .

Navzdory Benešovým příkazům, podle nichž „odsun německého obyvatelstva musí být samozřejmě proveden nenásilně a nikoli nacistickým způsobem“ (projev k Prozatímnímu národnímu shromáždění 28. října 1945), odsun byl provázen četnými vraždami a zneužíváním civilistů (viz Brunnův pochod smrti , Prsherov poprava ).

V 90.-2000. letech 20. století bylo toto téma aktivně diskutováno v České republice a v česko-německých a česko-rakouských vztazích. Bylo přijato společné prohlášení odsuzující zvěrstva během vystěhování. Nevyřešený zůstává problém odškodnění vystěhovaných: organizace sudetských Němců v Rakousku požaduje restituci veškerého majetku.

Trest válečných zločinců a kolaborantů

Benešovy dekrety počítaly i se soudem s válečnými zločinci a československými kolaboranty. Do konce roku 1947 bylo před lidový soud v ČSR postaveno 158 tisíc válečných zločinců a kolaborantů, z toho bylo odsouzeno 46 400 osob (z toho 778 odsouzených k trestu smrti) [3] .

Viz také

• Odsun Němců z Československa
• Brunn Pochod smrti
• Ustytsky poprava
• Pršerova poprava

Odkazy

• Dokumenty v němčině
• Pršerova poprava

Poznámky

1. ↑ 1 2 Benešovy dekrety jsou předmětem sporů mezi Rakouskem a Českou republikou . Datum přístupu: 25. července 2009. Archivováno z originálu 25. ledna 2005. (neurčitý)
2. ↑ Jaroslav Šimov. Češi a Němci: Příběh neklidného sousedství . Datum přístupu: 25. července 2009. Archivováno z originálu 28. července 2009. (neurčitý)
3. ↑ Volokitina T.V., Murashko G.P., Noskova A.F., Pokivailova T.A. Moskva a východní Evropa. Formování politických režimů sovětského typu: 1949-1953: Eseje o historii. — M.: ROSSPEN , 2002. — S. 70.