| Guelfo Zamboni | |
|---|---|
| ital. Guelfo Zamboni | |
| Datum narození | 22. října 1896 |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 1994 |
| Místo smrti | |
| Země | |
| obsazení | diplomat |
| Ocenění a ceny | |
Guelfo Zamboni ( italsky Guelfo Zamboni ) byl italský diplomat [1] , který zachraňoval Židy během druhé světové války v Řecku.
Guelfo Zamboni se narodil v roce 1896 v Santa Sofii . Během 2. světové války , když sloužil jako italský konzul ve městě Thessaloniki , zachránil Guelfo Zamboni 280 Židů před deportací do nacistických koncentračních táborů v Osvětimi .
V roce 1942 měla Soluň největší komunitu sefardských Židů na světě (56 000), z nichž mnozí byli italského původu. V červnu 1942 zahájil Reinsleiter Einsatztab Rosenberg systematickou konfiskaci městských archivů, knihoven a rukopisů, které byly zaslány Ústavu pro židovský výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem. Mezi březnem a srpnem 1943 Němci deportovali téměř celou židovskou populaci Soluně do koncentračních a vyhlazovacích táborů .
Zamboni nemohl tragédii zabránit, ale pro záchranu italských Židů udělal maximum. Podařilo se mu také rozšířit dočasné italské občanství pro 280 řeckých Židů. Tyto certifikáty italského občanství s ručně psaným „dočasným“ znakem byly uděleny mnoha lidem, kteří nemluvili nebo nerozuměli italsky, ale byli údajně vzdálenými příbuznými. Takové dokumenty obdrželo 350 lidí. Byli tak zachráněni před deportací [2] .
Zamboni opustil Soluň 18. června 1943 a vrátil se do Říma. V jeho práci na záchraně Židů pokračoval jeho nástupce Giuseppe Castruccio. Castruccio později zorganizoval „záchranný vlak“, který přepravoval Židy s italskými pasy do Athén, které byly v té době pod italskou okupací.
V roce 1992 byl Guelfo Zamboni za svou diplomatickou činnost oceněn medailí Muzea Yad Vashem v Jeruzalémě.