Divoká Bára (film)

"Divoká Bára" ( česky Divá Bára ) je černobílý celovečerní film z produkce Československa z roku 1949 , režírovaný Vladimírem Čechem podle stejnojmenné povídky Boženy Němcové (1856) a stal se jeho režijním debutem. . Hraje Vlasta Fialová . Film byl úspěšně uveden v sovětské pokladně.

Děj

Pastýřova žena Yakub umírá při porodu a žádá, aby narozenou dceru pojmenovala stejně jako ona - Barbara, nebo Bára.

Léta plynou, z Báry vyrůstá krásná a nezávislá dívka. Miluje přírodu a často se v noci koupe za svitu měsíce v jezeře Shkarednoe, které je místními považováno za okouzlené. Někteří vesničané považují Báru za čarodějku a nazývají ji „divokou“ a i přes zájem místních chlapů o dívku jim zakazují s ní komunikovat. Sama Bára se kamarádí s Eliškou, která žije se svou tetou a bratrem knězem. Kněz se snaží Báru ochránit před útoky místních obyvatel tím, že je uklidní a řekne jim, že Bára není čarodějnice.

Mezitím začal kněze často navštěvovat správce Pan Slama, který má zjevně v plánu si Elišku vzít. Nemá ráda pana Slamu a přizná se Báře, že má milence, který odešel studovat do města. Elišce chce pomoci Bára, která sama dosud nebyla zamilovaná.

Jednou Bára na přání čarodějnice odnese drogu do lesní chýše matky nového lesníka. Stráví noc v domě lesníka a on ji vidí spát, když se v noci vrací domů. Bára se vrací do vesnice a propadá rituálu léčení krávy, který provádí léčitel. Bára vidí, že kráva již zemřela, v důsledku čehož je ona sama obviněna z čarodějnictví a kazení dobytka.

V obci se slaví a tančí. Otec trvá na tom, aby tam Bára šla, protože není o nic horší než ostatní. Kluci touží tančit s Bárou, ale rodiče je brzdí. Když má Baru vyhnat z dovolené, objeví se lesník. Ignoruje reakce okolí a tančí s Bárou. Později v lese, kde se Bára prochází s Eliškou, lesník vyzve Báru, aby šla nahoru a podívala se z vrcholu hory na mraky pod sebou. Tam lesník Báru poprvé políbí.

Přichází den, kdy Pan Slama musí přijít požádat Elišku o ruku. Chápe, že teta bude souhlasit a strýc bude ve všem souhlasit s tetou. Bára vzpomíná, že Pan Sláma je zbabělec a bojí se hřbitova. Čeká na pánvový kočár na hřbitově, zvedne hůl s bílou látkou a objeví se jako duch. Panův kočí běží do vesnice pro pomoc. Místní obyvatelé, kteří přiběhli na hřbitov, vidí, že duch ztvárnil Báru. Předběhnou Báru v domě jejího otce a odvedou ji do opuštěné kaple na hřbitově, kde ji zavřou. Náhodně hozená lucerna způsobí, že kaple vzplane. Na pomoc přichází lesník, který byl informován o tom, co se děje. Zachrání Báru před ohněm a po obvinění vesničanů z krutosti a pokrytectví říká, že on a Bára už mezi nimi žít nebudou. Oba odejdou.

Obsazení

• Vlasta Fialová  - Bára
• Yana Ditetova  - Eliška
• Robert Vrhota  - lesník
• Marie Brožová  - Pepinka
• Jaroslav Vojta  - kněz
• Jan Pivets  - Sláma
• Gustav Hilmar  - dozorce
• Josef Kemr  - Josefek
• Josef  Marszálek Vojta
• Lubomír Lipský  - bakalář

Recepce filmu v SSSR

Na vnímání filmu v SSSR se často vzpomíná v souvislosti s pozdějším filmem o jiné "divošce s bujnými, neupravenými vlasy" - francouzským filmem " Čarodějka " s Marinou Vlady v titulní roli. Takže Natalia Lebina , když mluví o zvýšené popularitě rozpuštěných vlasů, poznamenává, že „nějakou dobu na přelomu 40. a 50. let v SSSR existoval výraz:„ Proč jsi tak rozcuchaný, jako divoká Bára! “, Ale v podmínkách stalinského glamouru se účes Wild Bars nestal populární. Mnozí chtěli napodobit Čarodějku“ [2] [3] .

Ve fejetonu Viktora Dragunského „Marina Vladi z Razgulay“ je zprostředkován dialog s mladou dívkou, která zmiňuje obě postavy: „Můj příteli,“ řekl jsem procítěně, „musíš číst, číst a zase číst. Vždyť ty nic nevíš, to je jen škoda, jsi nějaký divoch! — Divoká Bára? - vykřikla. - Ne, divoká Bára je Klava! A já jsem Čarodějnice. Jsem Marina Vladi! [4] [5] . Hrdinka románu Ivana Lazutina říká: „Spustím si vlasy jako divoká Bára, vezmu hliníkový hrnek a sednu si někde u nádraží“ [6] a zpěvačka Nina Shatskaya vzpomíná na své dětství: „ Když babička uviděla ve dveřích střapatou hlavu, vyslovila dobře známou větu: „proč se po divoce probdělé noci touláš jako divoká Bára?“ [7] [8] . Alternativní pohled na tento výraz jej spojuje se jménem herečky, známé pod pseudonymem Theda Bara , která v němých filmech ztělesňovala podobu ženy vamp [9] .

Arkady Milchin vypráví anekdotu, kterou vyprávěl redaktor V. V. Popov o divákovi filmu [10] (ve skutečnosti ve filmu není žádná scéna s vlakem):

Hrdinka filmu vyšla z jezera či řeky, kde se koupala v tom, co porodila její matka, a právě ve chvíli, kdy se zdálo, že se objeví v celé své nahé kráse, se po plátně rozjel vlak, který zastínil břeh a dívka. Divák z vtipu se tedy jde na tento film podívat téměř podesáté a překvapí své přátele. Na otázku proč, odpovídá: "Co když má vlak zpoždění."

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 ČSFD  (česky) - 2001.
2. ↑ Natalia Lebinová. Cestující z klobásového vlaku. Náčrtky pro obraz života ruského města: 1917-1991. Nová literární revue, 28. listopadu. 2018, s. 83 .
3. ↑ Natalia Lebinová. Muž a žena: tělo, móda, kultura. SSSR - tání. Nová literární revue, 1. 5. 2015, s. 155.
4. ↑ Viktor Dragunskij. Železná postava Archivováno 28. ledna 2020 na Wayback Machine . M.: Pravda, 1960. Řada: Knihovna "Krokodýl".
5. ↑ Marina Vladi z Razgulay: v_dragunsky - LiveJournal
6. ↑ Lazutin I. G. Křídla a řetězy: román. M.: Sovremennik, 1979. S. 334.
7. ↑ Nina Shatskaya - Nostalgie | Diva ruské romance Nina Shatskaya . Staženo 1. dubna 2020. Archivováno z originálu 22. září 2020. (neurčitý)
8. ↑ Nostalgie. – Nina Shatskaya – Blog – Snob
9. ↑ Týden od 17. července do 23. července - Booknik.ru
10. ↑ Arkady Milchin. Muž knihy: Poznámky šéfredaktora. Nová literární revue, 17. března. 2016, s. 298.

Odkazy

• Informace o filmu

Tematické stránky	ČSFD Filmová spřízněnost Internetová filmová databáze