Denní vidění

Denní vidění  je mechanismus pro vnímání světla lidským zrakovým systémem, který funguje v podmínkách relativně vysokého osvětlení . Provádí se pomocí kuželů s jasem pozadí přesahujícím 10 cd / m 2 , což odpovídá podmínkám denního světla [1] . Tyčinky za těchto podmínek nefungují. Synonyma: fotopický [2] (ze starořečtiny φῶς  - světlo a ὤψ  - pohled, zrak) a kuželové [3] vidění.

Spektrální závislost relativní fotosenzitivity lidského oka pro denní vidění je na obrázku. Jeho maximum ve srovnání s křivkou citlivosti oka při nočním vidění je posunuto na stranu dlouhých vln a nachází se na vlnové délce 555 nm [4] . U konkrétních lidí se však hodnoty relativní spektrální světelné účinnosti a také polohy maxima mohou lišit, takové odchylky jsou patrné zejména u těch, kteří trpí barvoslepostí . Takže u pacientů s protanopií je maximum posunuto do krátkovlnné části spektra a u pacientů s deuteranopií  - do dlouhovlnné části [5] . U starších lidí s normálním barevným viděním může čočka s věkem poněkud zežloutnout a mírně zakalit , což také posouvá maximum do dlouhovlnné části spektra.

Charakteristické rysy denního vidění ve srovnání s nočním viděním jsou:

• Nízká citlivost na světlo. Jeho hodnota je asi stokrát nižší než u nočního vidění. Je to dáno nižší citlivostí čípků na světlo oproti tyčinkám.
• Vysoké rozlišení (zraková ostrost). Dosahuje se toho díky tomu, že hustota čípků na sítnici je výrazně vyšší než hustota tyčinek.
• Schopnost vnímat barvy . Provádí se díky tomu, že na sítnici jsou tři typy čípků, přičemž čípky každého typu vnímají světlo pouze z jedné části spektra charakteristického pro tento typ.

Většinu vizuálních informací člověk přijímá pomocí denního vidění.

Poznámky

1. ↑ denní vidění // Velký lékařský slovník . — 2000. (Ruština)
2. ↑ fotopické vidění // Velký lékařský slovník . — 2000. (Ruština)
3. ↑ kuželové vidění // Velký lékařský slovník . — 2000. (Ruština)
4. ↑ GOST 8.332-78. Státní systém pro zajištění jednotnosti měření. Měření světla. Hodnoty relativní spektrální světelné účinnosti monochromatického záření pro denní vidění. (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 16. června 2012. Archivováno z originálu 4. října 2013. (neurčitý) 
5. ↑ Deane B. Judd. Příspěvky k vědě o barvách . - Washington DC 20234: NBS, 1979. - S. 316.

Viz také

• Noční vidění
• Vidění za soumraku

Literatura

• Gurevič M. M. Fotometrie. Teorie, metody a zařízení. - L . : Energoatomizdat. Leningradská pobočka, 1983. - 272 s. - 7500 výtisků.
• Gutorov M. M. Základy osvětlovací techniky a světelných zdrojů. - M. : Energoatomizdat, 1983. - 384 s. — 20 000 výtisků.