De Gasperi-Gruberova smlouva

De Gasperi-Gruberova smlouva ( německy  Gruber-De-Gasperi-Abkommen , italsky  Accordo De Gasperi-Gruber ), také známá jako Pařížská dohoda , je dohoda uzavřená 5. září 1946 v Paříži během mírové konference . Pojmenován po tehdejších ministrech zahraničí Itálie ( Alcide de Gasperi ) a Rakouska ( Karl Gruber ). Tato smlouva byla uzavřena s cílem vyřešit problém ochrany německé jazykové menšiny Trentino-Alto Adige .

Historický kontext

Po první světové válce , na základě Saint-Germainské smlouvy, Itálie obdržela region Trentino-Alto Adige, který, i když geograficky souvisí s Apeninským poloostrovem , byl osídlen převážně německy mluvícím obyvatelstvem (to se týká především Jižního Tyrolska , ale také v Trentinu existovaly a zůstaly malé německy mluvící komunity). Fašistická vláda přijala řadu opatření zaměřených na racionalizaci obyvatelstva. Bylo zakázáno používání německého jazyka na veřejných místech a jeho výuka. Další opatření, jako povinnost italizovat příjmení, směřovala k potlačení německé etnické a kulturní identity. Byla přijata i speciální vojenská opatření (výstavba alpské stěny v Jižním Tyrolsku). V regionu probíhala také masová industrializace. K tomu se přidala demografická politika fašistů , která vyvrcholila opční dohodou s Německem ohledně Jižního Tyrolska (částečně zasáhla i Trentino), což způsobilo, že německy mluvící obyvatelstvo masově opouštělo zemi do nacistického Německa .

Během druhé světové války bylo Trentino a Jižní Tyrolsko obsazeno německými jednotkami, které mnoho německy mluvících obyvatel vítalo jako osvoboditele, s velmi omezeným odporem. Během nacistické okupace došlo k závažným zločinům, které postihly všechny jazykové skupiny. Mnoho Jižních Tyroláků a obyvatel Trentina bylo naverbováno nebo zapsáno do dvou jednotek sloužících Wehrmachtu : SS Regiment "Bozen" a Trentino Security Corps.

Po skončení války německy mluvící obyvatelstvo, Ladinové a část obyvatel Trentina, doufali ve znovusjednocení s Rakouskem. Bylo shromážděno 155 000 místních podpisů, které byly předloženy rakouské vládě , která prosadila referendum [1] .

Jakmile byla tato myšlenka se souhlasem spojenců zamítnuta, i přes odpor Sovětského svazu , který prováděl deportace Němců z východní Evropy , došlo k dohodě s Itálií, která byla v důsledku války poražena. a Rakouska, země úzce spjaté s událostmi v nacistickém Německu.

Text dohody byl připojen k mírové smlouvě s Itálií z 10. února 1947 se zněním „ Mocnosti spojené a sdružené vzaly na vědomí dohody ... dohodnuté rakouskou a italskou vládou dne 5. září 1946. " Byl tak splněn požadavek De Gasperiho prezentovat dohodu jako nezbytný závazek Itálie a závazek Karla Grubera vytvořit mezinárodní záruku pro její realizaci.

Smlouvu iniciovala Itálie, která obnovila oficiální používání německého jazyka, jeho výuku, znovu zavedla německá toponyma a umožnila návrat volby při návratu do své malé vlasti i těm, kteří se zkompromitovali s nacismem .

V některých rakouských a tyrolských kruzích však nebyl záměr uznat zachování Trentino-Alto Adige v Itálii, potvrzené smlouvou, která zdůrazňuje „nezcizitelná práva Rakouska na jih od Tyrolska“ [2] . V důsledku rakouských nároků byla v roce 1960 přijata rezoluce Valného shromáždění OSN 1497 a o rok později rezoluce Valného shromáždění OSN 1661.

Citáty

	Znám své spoluobčany... Čím více svobody jim dáte, tím více ji budou využívat a zneužívat (..) Všechny autonomie, které jim vy Italové při vší dobré vůli s nimi spolupracovat, budete mít tolik negativní důsledky, které se obrátí proti vám. Postupně, v kontextu legitimity, kterou jste sám obnovil, svobody, kterou jste dal Jihotyrolákům, se postavení Italů v Jižním Tyrolsku stane neudržitelným.
Karlem Gruberem

Text smlouvy

Pařížská dohoda z 5. září 1946

1. Německy mluvícímu obyvatelstvu provincie Bolzano a sousedních dvojjazyčných obcí provincie Trento bude zaručena plná rovnost práv s ohledem na italsky mluvící obyvatelstvo v rámci zvláštních ustanovení zaměřených na ochranu etnického charakteru a kulturní a ekonomický rozvoj německy mluvícího obyvatelstva.

V souladu se zákony, které již vstoupily v platnost nebo se připravují k vydání, bude německy mluvícímu obyvatelstvu poskytnuto:

1. základní a střední vzdělávání v mateřském jazyce;
2. rovnost italštiny a němčiny ve veřejných institucích a úředních dokumentech, jakož i v topografickém dvojjazyčném označení;
3. právo obnovit německá příjmení, která byla v posledních několika letech italizována;
4. zrovnoprávnění ve vztahu k přijímání do orgánů veřejné moci s cílem dosáhnout adekvátnějšího podílu obou etnických skupin v oblasti zaměstnání.

2. Obyvatelům výše uvedených oblastí bude umožněn výkon autonomní regionální zákonodárné a výkonné moci, v rámci níž budou platit tato ustanovení, po konzultaci s místními reprezentativními prvky německého jazyka.

3. Italská vláda bude za účelem navázání dobrých sousedských vztahů mezi Rakouskem a Itálií dohodou spolupracovat s rakouskou vládou a do jednoho roku po podpisu této smlouvy:

1. v duchu spravedlnosti a širokého porozumění zvážit otázku možností občanství, která vzešla z dohod Hitler-Mussolini z roku 1939;
2. dohodnout se na vzájemném uznávání platnosti některých vysokoškolských titulů a diplomů;
3. uzavřít dohodu o volném pohybu osob a zboží mezi Severním Tyrolskem a Východním Tyrolskem, a to jak po železnici, tak pokud možno i po silnici;
4. uzavírat zvláštní dohody určené k usnadnění rozšíření pohraničního obchodu a místního obchodu v určitém množství potřebného zboží mezi Rakouskem a Itálií.

Podepsáni: Gruber a De Gasperi

5. září 1946

Literatura

• Rolf Steininger, Autonomie nebo Selbstbestimmung? Die Südtirolfrage 1945/46 und das Gruber-De Gasperi-Abkommen (Innsbrucker Forschungen zur Zeitgeschichte, 2), Innsbruck-Vienna-Bolzano, Studien-Verlag, 2006. ISBN 978-3-7265-43 .
• Michael Gehler, Von der halben Autonomie zur inneren Selbstbestimmung , v Hannes Obermair et al. (a cura di), Regionale Zivilgesellschaft in Bewegung - Cittadini innanzi tutto , Vienna-Bolzano, Folio Verlag, 2012, 325-342, ISBN 978-3-85256-618-4 .
• Giovanni Bernardini (kura di), L'Accordo De Gasperi-Gruber. Una storia internazionale , Trento, FBK PRESS, 2016, ISBN 978-88-98989-19-5 .

Odkazy

• 1946-2006: 60 anni dell'accordo De Gasperi - Gruber , su provincia.bz.it

Poznámky

1. ↑ Hans Karl Peterlini. 100 let Sudtirol. Geschichte eines jungen Landes. - Innsbruck: Haymon, 2012. - S. 118-129.
2. ↑ Miriam Rossiová. Tutela dei diritti umani a realpolitik. L'Italia delle Nazioni Unite (1955-1976). - CEDAM, 2011. - S. 156 ss.