| Alessandro D'Ottavio | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Státní občanství | Itálie | |||||||
| Datum narození | 27. srpna 1927 | |||||||
| Místo narození | Řím | |||||||
| Datum úmrtí | 25. prosince 1988 (ve věku 61 let) | |||||||
| Místo smrti | ||||||||
| Hmotnostní kategorie | Lehká těžká váha (79,4 kg) | |||||||
| Profesionální kariéra | ||||||||
| První boj | 7. ledna 1950 | |||||||
| Poslední vzdor | 28. června 1958 | |||||||
| Počet soubojů | 41 | |||||||
| Počet výher | 24 | |||||||
| Vyhrává knockoutem | čtyři | |||||||
| porážky | 13 | |||||||
| Kreslí | čtyři | |||||||
Medaile
|
||||||||
| Servisní záznam (boxrec) | ||||||||
Alessandro D'Ottavio ( italsky: Alessandro D'Ottavio ; 27. srpna 1927 , Řím ) je italský boxer střední a polotěžké váhy . Koncem 40. let hrál za italský národní tým: bronzový medailista z letních olympijských her v Londýně, mistr národního šampionátu, účastník mnoha mezinárodních turnajů a zápasových mítinků. V období 1950-1958 boxoval na profesionální úrovni, vlastnil titul mistra Itálie.
Alessandro D'Ottavio se narodil 27. srpna 1927 v Římě . V roce 1948 mu bylo díky sérii úspěšných vystoupení uděleno právo hájit čest země na Letních olympijských hrách v Londýně - v semifinále ho porazil reprezentant Československa Julius Torma , ale poté dokázal zvítězit. zápas o třetí místo. Po obdržení bronzové olympijské medaile pokračoval v vstupu do ringu jako součást národního týmu, ale nedosáhl významných úspěchů a v roce 1950 se rozhodl vyzkoušet mezi profesionály.
D'Ottavio si odbyl svůj profesionální debut v lednu 1950, když v osmi kolech porazil svého prvního soupeře Giovanniho Ferrariho na body. Během následujících měsíců měl několik úspěšných bojů, ale pak následovala série několika porážek. I přes prohry měl v říjnu 1953 šanci utkat se o uvolněný italský titul ve střední váze, ale tentokrát se mu vyhrát nepodařilo. Alessandro D'Ottavio se nadále aktivně účastnil bojů a v roce 1955 podnikl další pokus o zisk titulu - opět neúspěšně (poražen technickým knockoutem v šestém kole). Poté se vyšvihl do polotěžké váhy, nicméně v zápase o mistrovský pás opět prohrál. Ještě v létě 1957 se stihl stát mistrem Itálie, ale ne na dlouho - hned při první obhajobě přišel o mistrovský titul a v červnu 1958 se po neúspěšné odvetě rozhodl ukončit kariéru sportovce. Celkem v profesionálním boxu odehrál 41 zápasů, z nichž 24 skončilo vítězstvím (z toho 4 v předstihu), 13 prohrálo, ve čtyřech případech byla zaznamenána remíza.