Evropský soud | |
---|---|
Angličtina Evropský soudní dvůr | |
Pohled | mezinárodní soud |
Instance | nadřízený soud |
Jurisdikce | Evropská unie |
Datum založení | 1952 |
Sloučenina | jeden soudce z každého členského státu Evropské unie |
Život | 6 let |
členové | 27 soudců a 10 generálních advokátů |
Řízení | |
Předseda | Koon Lenarts |
nastoupil do úřadu | 8. října 2015 |
Konferenční hala | |
Umístění | Lucembursko |
Adresa |
Rue du Fort Niedergrünewald 1 2925 Lucembursko Lucembursko |
Souřadnice | 49°37′17″ severní šířky sh. 6°08′27″ palců. e. |
webová stránka | |
Soudní dvůr |
Evropský soudní dvůr je nejvyšší instancí Soudního dvora Evropské unie , proti jehož rozhodnutím se nelze odvolat.
Evropský soudní dvůr v Lucemburku byl jednou z prvních institucí Evropského společenství uhlí a oceli založeného Pařížskou smlouvou z roku 1951 . Římská smlouva z roku 1957 ho zavázala sledovat provádění všech evropských smluv.
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu (27 od posledního rozšíření), kterému pomáhá osm generálních advokátů. Soudci a advokáti jsou jmenováni na základě společného souhlasu členských států na období šesti let. Soudní dvůr může zasedat v komorách nebo se scházet na plenárních zasedáních, aby se zabýval zvláště důležitými nebo složitými případy a na žádost členských států.
Od října 2015 je předsedou Evropského soudu Kuhn Lenaerts.
Evropský soudní dvůr má tyto funkce: [1]
- kontroluje dokumenty vydané evropskými institucemi a vládami z hlediska souladu se smlouvami;
- vykládá právo Unie na žádost vnitrostátních soudů (v rámci předsoudního řízení). Vnitrostátní soud se obrací na Evropský soudní dvůr v případě sporu ve vnitrostátním řízení o tom, jak uplatňovat právo EU
- řeší spory mezi Komisí a členským státem
- zvažuje porušení zakládajících smluv EU ze strany členského státu na žádost jiných členských států
- zkoumá zákonnost legislativních aktů Rady, Komise, Evropské centrální banky
V letech 1993–2009 dostával Evropský soud ročně 200–300 předběžných otázek [2] .
V rozhodnutí z roku 1964 („Costa v. ENEL“) Evropský soudní dvůr rozhodl: „Na rozdíl od běžných smluv vytvořila Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) svůj vlastní právní systém, který po vstupu v platnost Smlouvy, se staly nedílnou součástí právních systémů členských států a jejichž normy musí při své každodenní činnosti uplatňovat jejich národní soudy“ [3] . Soudní dvůr EU tedy stanovil, že všechny národní soudy musí dodržovat společné evropské právní normy. Evropský soud se ve svých rozhodnutích někdy řídí národními zájmy. Například v roce 2004 v případu Omega Spielhallen Evropský soudní dvůr usoudil, že zákaz bonnské policie na elektronické hry, které simulují zabíjení lidí, je přijatelný a že skutečnost, že tyto elektronické hry byly povoleny v jiných členských státech EU, neznamená, že Německo porušilo zakládající smlouvy Evropské unie o volném pohybu služeb [3] .
Podle průzkumu veřejného mínění z května 2013 důvěřovalo Evropskému soudu 48 % Evropanů [4] . Nejvyšší míru důvěry v Evropský soud (více než 68 % respondentů) pak prokázaly Německo , Dánsko a Švédsko [4] . Nejnižší míra důvěry v Evropský soud (méně než 38 % respondentů) byla podle téže studie zjištěna mezi obyvateli Řecka , Španělska , Itálie , Portugalska , Velké Británie a Kypru [5] .
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
Foto, video a zvuk | ||||
|