Women's Auxiliary Territorial Service ( ATS ) byla ženská jednotka v britské armádě během druhé světové války . Byla vytvořena 9. září 1938 a zpočátku rekrutována na základě dobrovolnosti, existovala do 1. února 1949, kdy byla sloučena s ženským královským armádním sborem. Kořeny ATS jsou ve WAAC (Women's Auxiliary Army Corps - Women's Auxiliary Army Corps) - jednotce, která vznikla v roce 1917 během první světové války a byla rovněž obsazena dobrovolníky. Vojáci WAAC sloužili jako sekretářky, kuchaři, servírky a telefonní operátoři. Sbor byl rozpuštěn o čtyři roky později, v roce 1921.
Krátce před druhou světovou válkou se britská vláda rozhodla vytvořit nový sbor pro vojačky a také svolat k této otázce veřejnou radu, která zahrnovala příslušnice teritoriální armády, ženského dopravního sboru a ženské legie. Rada rozhodla, že nový pomocný sbor bude součástí teritoriální armády a že mzdy žen v něm budou 2/3 platů mužských vojáků této armády.
První rekruti ATS sloužili jako kuchaři, sekretářky, telefonní operátoři a skladníci. S vypuknutím války bylo do Francie posláno 300 vojákyň. V roce 1940, během ofenzivy Wehrmachtu během francouzské kampaně, byla britská expediční síla zahnána zpět do Lamanšského průlivu, což vedlo k její brzké evakuaci přes přístav Dunkerque. Někteří telefonní operátoři ATS byli mezi posledními britskými vojáky, kteří opustili bombardovaný přístav.
Vzhledem k tomu, že do války bylo zapojeno stále více mužů, bylo rozhodnuto o navýšení složení ATS a v září 1941 bylo v řadách sboru již 65 000 vojaček. Ženy ve věku od 17 do 43 let se mohly dobrovolně připojit ke sboru, přičemž pravidla pro přijímání byla flexibilnější, protože veteráni WAAC mohli vstoupit do sboru, pokud byli mladší 50 let. Povinnosti vojaček byly rozšířeny o práci sanitářů, řidičů, poštovních úředníků a muničních inspektorů.
Dne 9. května 1941 byla reorganizována hodnostní struktura ATS a v červenci 1941 byly vojákyně uznány za skutečné vojáky a již nebyly považovány za dobrovolnice.
Jednou ze slavných vojaček v ATS byla dědička britského trůnu princezna Alžběta (budoucí královna Alžběta II.). Princezna, které v té době nebylo ani dvacet let, sloužila jako řidička kamionu.
V prosinci 1941 schválil britský parlament zákon o národní službě, který vyžadoval, aby všechny neprovdané ženy ve věku 20 až 30 let vstoupily do jednoho z pomocných sborů. Kromě ATS mohly ženy vstoupit do ženského královského námořního sboru (WRNS), ženského pomocného leteckého sboru (WAAF) a ženského dopravního sboru. Mezi další možnosti patřil „Women's Volunteer Corps“ (WVS), který se podílel na hašení požárů při bombardování, nebo „Women's Land Army“, který se podílel na zemědělské pomoci. Předloha se později rozšířila na vdané ženy, ačkoli ženy, které byly těhotné nebo měly malé děti, byly stále osvobozeny.
Ženy, které pro své mravní přesvědčení nemohly sloužit v armádě, nebyly povolány. Asi třetinu registrovaných odmítačů během druhé světové války ve Velké Británii a jejích koloniích tvořily ženy. Někteří z nich nebyli uznáni jako „vězni svědomí“ a byli odsouzeni a uvězněni. Navzdory tomu se od roku 1943 asi 9 z 10 britských žen ve věku 20 až 30 let účastnilo války.
Ženy neměly bojovat přímo v boji, ale nebylo neobvyklé, že se ženy ATS účastnily mnoha pomocných bojových misí, např. práce na radarových stanicích, v rámci protiletadlového dělostřelectva a vojenské policie. Tato služba nebyla vždy bez rizika pro život: podle Imperial War Museum činily ztráty ATS během druhé světové války 717.
Ke dni vítězství nad Německem a do demobilizace ATS to bylo 190 000 lidí.
Po válce ženy stále sloužily v ATS a v roce 1949 byly začleněny do WRAC ( Royal Women's Army Corps ), kde byly připojeny k různým jednotkám. V roce 1992 byla WRAC rozpuštěna a vojačky z ní byly zařazeny do různých jednotek britské armády.
|