Bartolomeův zákon je zákonem asimilace běžných árijských ( indoíránských ) neznělých zastávek *p , *t , *k k předcházejícím znělým aspirovaným *bh , * dh , * gh , formulovaným v roce 1885 Christianem Bartolomeem [1] .
Podle tohoto zákona se souhláskové skupiny bh + t , bh + k , dh + k , dh + p , gh + p , gh + t atd. ve staroindickém jazyce mění na kombinace bdh , bgh , dgh , dbh , gbh , gdh atd. (např. ‑ta- příčestí z lábhate 'bere', bódhati 'probouzí, všímá si, poznává', dáhati 'hoří' mají tvar labdhá 'převzato' z *labh-tá-, buddhá 'rozpoznané', 'viděno' z *budh-ta- , dagdhá 'spáleno' z *dagh-tá- , z kořene doh- / duh- 'dojit' 3. osoba jednotného čísla - dógdhi z *dogh-ti ).