Zembické knížectví

Zembické knížectví nebo Munsterberské knížectví ( polsky Księstwo Ziębickie , česky Minstrberské knížectví ), ( německy  Herzogtum Münsterberg ) je knížectví v Dolním Slezsku s hlavním městem ve městě Ziebice (nyní patří Polsku , německý název je Münsterberg, český název je Minsterberk).

Knížectví vzniklo roku 1322 , kdy se o dědictví rozdělili synové knížete Boleslava I. Těžkého . Prvním knížetem Zembic byl Boleslav II ., který v roce 1336 složil vazalskou přísahu českému králi . Potomci Boleslava II. vládli knížectví až do roku 1428.

Po potlačení ziebické linie slezských Piastovců se knížectví stalo součástí zemí Českého království . V roce 1429 jej český král Zikmund Lucemburský dal do zástavy panu Putovi III. z Chastolovic .

Po Půtově smrti v roce 1435 přešla vlastnická práva ke knížectví na jeho vdovu Annu z Colditz. V témže roce zembitské zemské statky vyhlásily zembitskou princeznu Eufemii , dceru knížete Boleslava III., s čímž Anna z Colditz nesouhlasila. V roce 1440 prodala zástavní práva na knížectví svému druhému manželovi Hynkovi Kruszynovi z Lichtenburka . Střet mezi oběma stranami, při kterém Hynek Krushina v roce 1442 dokonce vypálil cisterciácký klášter v Henrykově, aby zastrašil opozici, pokračoval až do roku 1443.

V roce 1443 došlo ke kompromisu: Ziebickým knížetem se stal Willem z Opavy , představitel slezské linie rodu Přemyslovců , který byl zároveň vnukem Boleslava III. Švagr Půty III. z Chastolowic (jeho manželkou Salome z Chastolowic). Hned následujícího roku se Vilémovi podařilo urovnat majetkový spor s Hynkem Krushinou z Lichtenburka a stát se plnohodnotným vládcem knížectví. Vilémův dědic, jeho bratr Ernst (Arnosht) v roce 1456 prodal Zembické knížectví Panu Jiřímu z Poděbrad .

Pánové z Poděbrad drželi Zębické knížectví až do roku 1542, kdy vnuci Jiřího z Poděbrad prodali knížectví svému strýci, knížeti Fridrichu II. Lehnickému , po jehož smrti v roce 1547 připadlo opět české koruně. V roce 1552 dal král Ferdinand I. knížectví své politické oponentce Isabelle Jagellonce , dceři polského krále Zikmunda I. a vdově po uherském králi Jánovi Zápolyovi . Až do své smrti v roce 1559 zůstala Isabella nominální princeznou Zembické, nikdy svůj majetek nenavštívila.

Po smrti Isabely bylo Zembické knížectví vráceno Janu z Münsterbergu , jedinému přeživšímu z vnuků krále Jiřího z Poděbrad , který knížectví roku 1542 prodal. Po smrti jeho bezdětného syna Karla Kryštofa v roce 1569 se knížectví opět stalo součástí Království českého .

Téměř o století později, v roce 1654, udělil král Ferdinand III . knížectví do dědičného majetku rodu Auerspergů . V roce 1742 bylo území Zembického knížectví, stejně jako téměř celé Slezsko, obsazeno pruskými vojsky , ale knížata z Auerspergu si svůj trůn udržela téměř nominálně. V roce 1791 prodal princ Karl Joseph Anton von Auerschperg všechna práva na knížectví za 450 000 zlatých Pruskému království .

Princes Zembicki

Zdroje

• Munsterberg // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Hugo Weczerka: Handbuch der historischen Stätten Schlesien, druhé vydání, Stuttgart 2003, ISBN 3-520-31601-3 , S. 95–99 a 320–324
• Historische Kommission für Schlesien (Hg.): Geschichte Schlesiens , Bd. 1, Sigmaringen 1988, ISBN 3-7995-6341-5
• Jan Urban: Lichtenburkové . Praha 2003, ISBN 80-7106-579-X , S. 290–320
• ŽáČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech . Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8 .

Odkazy

• Genealogie ziembicovské linie slezských Piastovců
• Genealogie Panova z Poděbrad
• Genealogie opavské linie Přemyslovců

V bibliografických katalozích	NKC : ge768135