Michail Davidovič Živ | |
---|---|
Datum narození | 15. října 1947 |
Místo narození | Leningrad |
Datum úmrtí | 1. července 2015 (67 let) |
Místo smrti | |
Státní občanství | Izrael |
obsazení | básník , knihovník |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Michail Davidovič Živ ( 15. října 1947 , Leningrad - 1. července 2015 , Tel Aviv ) – ruský básník, knihovník.
Narozen v Leningradu. Otec - ruský radiochemik D. M. Ziv , laureát Leninovy a Stalinovy ceny. [jeden]
Ve škole začal psát poezii. První publikace - v letech 1961-1962. v kolektivních sbírkách, na kterých se podíleli i V. Krivulin , S. Stratanovskij, O. Bešenkovskaja a další básníci leningradského literárního undergroundu .
Studoval na Chemické fakultě Leningradské státní univerzity . Pracoval jako knihovník, nakladač, rekvizitář, řidič autobusu.
Od roku 1992 žije v Tel Avivu . Člen Svazu rusky mluvících spisovatelů Izraele. Spolu s Grigorijem Margovským , Viktorem Golkovem , Arkadijem Khaenkem a dalšími je od roku 1997 stálým členem Tel Avivského klubu spisovatelů (TACL).
Publikováno v periodikách, almanaších a antologiích v Rusku , Izraeli , USA , Německu , Francii . Pravidelný přispěvatel do The Jerusalem Journal . Uvedeno v antologii Ulysses Freed (sestavil Dmitrij Kuzmin ). V roce 2003 vyšla v Izraeli kniha „Camphor Honey“. Laureát ceny. Yuri Stern za jeho přínos k rozvoji izraelského umění v roce 2009 . [2]
V roce 2013 bylo v Romantickém divadle Yu.Tomoshevského na základě básní M. Živa, E. Axelroda , S. Grinberga a E. Ignatové nastudováno poetické představení „Čtyři karty“. [3]
Laureát uměleckého festivalu "Zalai, toulavý pes!" ( Petrohrad , 2014 ). [čtyři]
Zemřel 1. července 2015 v Tel Avivu.
V roce 2016 v Jeruzalémě vyšla v edici Jerusalem Journal Library kniha „Z korespondence s Lavinií“, kterou básník připravil ještě za svého života. Charakteristickými rysy knihy jsou podle E. Ignatové „hutnost textu, metaforická bohatost, kombinace upřímnosti s ironií“. [5]
Literární kritik L.E. Cherkassky popsal poezii M. Ziva jako „lyriku v její samotné podstatě“. [6]
Alexander Goldstein nazval M. Ziva „epigonem epigonů“.