Imre (uherský král)

Imre ( maďarsky I. Imre , slovensky Imrich I. , zemřel v roce 1204 ) je od roku 1196 uherským králem a od roku 1203 také srbským králem z dynastie Arpádů . Celé období Imrovy vlády provázel boj o moc s mladším bratrem Andrásem , který se ho opakovaně snažil svrhnout.

S podporou papeže Inocence III . zahájil Imre válku se Srbskem a po vyloučení místního vládce sám vstoupil na srbský trůn. Imre vedl válku i proti spojencům Srbů – Bulharům, ta však byla neúspěšná, neboť Bulhaři se vyhýbali otevřeným bitvám.

Bojujte s mladším bratrem Andrásem

Aby Imrovi zajistil práva na uherský trůn, jeho otec, král Béla III ., jej 16. května 1182 korunoval a v roce 1194 nebo 1195 mu dal titul vévody (ban) z Dalmácie a Chorvatska jako korunního prince. .

Béla III zemřel 23. dubna 1196 poté, co svému synovi Imre odkázal celé území svého království. Belův nejmladší syn András dostal jen pár hradů a panství a také velké množství peněz, za které musel zorganizovat křížovou výpravu do Svaté země, čímž splnil povinnost svého otce, kterou nestihl splnit během jeho života. Andras shromáždil armádu - ale ne pro křížovou výpravu, ale pro válku se svým starším bratrem, králem. V prosinci 1197 Andras porazil Imreho u hor Mecsek (v dnešním jižním Maďarsku) a donutil svého bratra, aby mu postoupil vévodskou korunu Dalmácie a Chorvatska.

Imre byl od dětství zasnoubený s dcerou Fridricha I. Barbarossy Agnes, ale v roce 1184 zemřela a Imre si našel další nevěstu - Konstancii Aragonskou  - kterou si vzal v roce 1198. V roce 1199 se královně narodil syn a dědic László , což Imreho přimělo zvýšit tlak na svého vzpurného bratra. Za podporu Andrase byl zatčen biskup Vac Boleslo (Boleslav), palatin Mog a někteří další uherští šlechtici byli zbaveni titulu a majetku. V létě 1199, u Rada (dnešní Shomod County ), Imre porazil armádu András. András se uchýlil k rakouskému vévodovi Leopoldovi VI .

Bratři byli usmířeni v roce 1200 papežským legátem Řehořem. Andrewovi bylo vráceno jeho vévodství. Bratři se vzájemně prohlašovali za dědice, podle toho, kdo koho přežil. Dotčeni smířením se bratři vydali na společnou křížovou výpravu a vládu nad zemí pověřili v době své nepřítomnosti Leopolda VI. Ale postupem času emoce ustoupily a oba bratři opustili myšlenku křížové výpravy.

Zahraniční politika

Místo křížové výpravy využil Imre usmíření s Andrásem k zasahování do vnitřních záležitostí sousedních států. V roce 1201 zasáhl do bratrovražedné války synů Stefana Nemanji , velkého župana Srbska, na straně svého nejstaršího syna Vukana . Poté, co Imre svrhl svého druhého syna Stefana Nemaniche ze srbského trůnu  , jmenoval Vukana velkým zhupanem a prohlásil se králem Srbska.

V roce 1202 následovalo tažení proti Bulharsku. Imre vzal Bulharům sporná města Bělehrad , Braničevo a Niš a předal je svému vazalovi Vukanovi. Navzdory nepatrnosti dosaženého úspěchu se Imre nominálně prohlásil za bulharského krále. V roce 1201 převzalo dalmatské město Zara (Zadar) maďarské občanství . V Německu Imre podporoval Otu IV proti Filipovi Švábskému .

Po prvních úspěších však brzy následovaly neúspěchy. 24. listopadu 1202 křižáci, kteří se vydali na čtvrté tažení , zajali na naléhání benátského dóžete Enrica Dandola a v rozporu se zákazem papeže Inocence III . Zaru a předali ji Benátkám. Papež za to exkomunikoval křižáky a dóžete, ale dóže nikdy Zaru nevrátil. V roce 1203 bulharský car Ivan (Kalojan) (nebo spíše Polovci podřízení jemu ) porazil maďarskou armádu a získal zpět dříve ztracená města a roku 1204 dosadil na srbský trůn Stefana Nemaniche. Bosenský bán Kulin stál na straně Kalojana, ale byl poražen Maďary a spěchal, aby se prohlásil za vazala krále Imreho (8. dubna 1203).

Nový konflikt s Andrásem a smrt krále Imreho

V roce 1204 ustanovil král Imre svého nemluvného syna Laszla jako svého dědice , což vedlo k nové válce s jeho bratrem Andrásem. Soupeři se střetli u Varaždinu v Chorvatsku . Andrásovo vojsko značně převyšovalo královu armádu. Zde je třeba poznamenat, že pokud dříve o uherský trůn bojoval některý z příbuzných vládnoucího panovníka, musel se (žadatel) obrátit o pomoc na cizí panovníky. Tentokrát však uchazeč (András) dokázal v Maďarsku shromáždit obrovskou armádu bez pomoci cizinců. Může za to podpora, kterou Andrásovi poskytovali mnozí představitelé uherské šlechty, nespokojené se silnou královskou mocí, kterou v zemi nastolil otec válčících bratří Bela III. Království směřovalo k feudálnímu rozkladu a vévoda Andras vyjadřoval zájmy odstředivých sil, kterými byli především vládci krajů ( comitat ), velkostatkáři a sloužící šlechta.

Imre si uvědomil beznaděj ozbrojeného odporu vůči svému bratrovi a rozhodl se pro zoufale statečný čin. Do Andrasova tábora přišel sám – s korunou na hlavě a královským žezlem v rukou – a od svého bratra požadoval poslušnost legitimnímu panovníkovi. Maďarský umělec Mor Tan na toto téma namaloval obraz. Šokovaný Andras se dobrovolně vzdal a skončil ve vězení, odkud ho však jeho příznivci velmi brzy propustili. Imre spěchal korunovat svého malého syna Laszla (26. srpna 1204), aby si zajistil právo na trůn. Ale vše se změnilo, krále náhle dostihla i přes jeho nízký věk nepochopitelná nemoc, která ho postupně přivedla do hrobu. Když král Imre cítil blížící se smrt, ustanovil bratra Andrase poručníkem svého mladého dědice a složil od něj slavnostní přísahu, že bude chránit život a zdraví svého synovce a že na něj dobrovolně předá moc, až dosáhne dospělosti.

Král Imre zemřel mezi 26. srpnem (jelikož toho dne byl přítomen korunovaci svého syna a místo něj pronesl slova královské přísahy) a 27. říjnem 1204 (podle uherské tradice - 30. listopadu 1204). Pohřben v egerské katedrále. 1/3 své pokladnice odkázal synovi, 2/3 daroval chrámům a řádu sv. Jana .

Rodokmen

Literatura

• Světové dějiny. Politické dějiny Maďarska v XII - začátek XIII století. [jeden]