Integralismus je ideologie, která uvažuje o společnosti jako celku. Podporuje unionismus , korporativismus a sjednocenou politickou reprezentaci namísto rozdělení podle ideologických linií.
Integralismus, který protivníci často považují za ideologii „krev a půdy“, tvrdí, že nejlepší státní instituce pro každý národ jsou diktovány jeho kulturou, historií a klimatem země. Integralismus podporuje římskokatolickou církev a neuznává národní církve.
Integralismus je běžně spojován s hnutím Action Française a fašismem , zejména v Latinské Americe, nicméně existují určité rozdíly.
V Portugalsku, rodišti integralismu, jde o tradicionalistické a monarchistické hnutí [1] .
Pojem „integralismus“ zavedl největší makrosociolog 20. století. Pitirim Sorokin . Vědecké základy tohoto učení jsou uvedeny v jeho čtyřsvazkové „Sociální a kulturní dynamice“ – jakési „bibli“ integralismu, zatímco „Hlavní trendy naší doby“ slouží jako její „evangelium“.
Základy: - pojem makrosociologie. Je chápána jako syntéza, vrchol celé pyramidy společenských věd, jejich filozofie, která studuje zákonitosti statiky, dynamiky a genetiky ve vývoji společnosti, interakci všech jejích hlavních prvků – civilizací, zemí, národů, etnických skupiny, třídy a další sociální skupiny, stratifikace a mobilita atd. Integralismus je podstatou integralismu, jeho hlavní rozlišovací znaky ve srovnání s převládajícími proudy socioekonomického myšlení průmyslové éry:
1. Nahrazuje buržoazní liberalismus a marxistický socialismus, historicky je popírá, integralismus zdědí vše cenné, co bylo vyvinuto těmito hlavními trendy průmyslové éry, a integruje toto cenné, přetavuje to do nové syntézy, zbavené jednostrannosti, extrémů a nekonzistentní nové podmínky pro rozvoj společnosti zaopatření. Toto je průlom ve vědeckém poznání, ale průlom založený nikoli na zničení a popření všeho, čeho bylo dříve dosaženo, ale na skoku v kumulativním hromadění množství znalostí a jejich uvedení do souladu s radikálně se měnící společností, s přechodem k humanitárně-noosférické postindustriální civilizaci a integrálnímu sociokulturnímu systému. Předmět poznání se mění – v jeho poznávání jsou nevyhnutelné změny.
2. Buržoazní liberalismus i marxistický socialismus vycházely z principu monismu - priority systému názorů, které odpovídají zájmům jedné sociální vrstvy, jednoho prvku společnosti, ať už jde o všeobjímající kapitalistický trh s volnou konkurencí a upřednostnění individualizovaného „Homo economicus“ nebo plánovaného založeného na společenském vlastnictví, upřednostnění kolektivních (v podstatě státně-byrokratických) zájmů před osobními, které popírá konkurenci. Integralismus naproti tomu vychází z dualismu, ba dokonce pluralismu společnosti, její mnohorozměrnost, předpokládá pluralitu společenských sil a aspektů společenského života. Navíc v tomto popírání sjednocení, za přítomnosti různých, navzájem bojujících a zároveň nerozlučně spojených sil a prvků v jediné syntéze, integralismus vidí hybné síly, zdroj seberozvoje multidimenzionální společnosti.
3. Buržoazní liberalismus vychází z bezpodmínečné priority trhu, ekonomického zájmu jeho činitelů, jejich rovnosti a volné soutěže v politické a sociální oblasti (ačkoli tato rovnost se ukázala být formální). Marxistický socialismus dal ve vývoji společnosti přednost výrobním silám a především jejich materiálním složkám, které určují povahu výrobních vztahů – základu, nad nímž se tyčí státně-politická nadstavba a veřejné vědomí. Duchovní svět člověka pro oba hlavní proudy průmyslového myšlení se ukázal být na druhé nebo třetí rovině.
Integralismus dává přednost duchovnímu světu člověka a společnosti, který zahrnuje pět prvků: vědu, systém znalostí o okolním světě, zákonitosti a mechanismy jeho seberozvoje; kultura jako obrazné poznání přírody a společnosti, jejich estetické hodnocení; etika jako soubor pravidel pro vztahy mezi lidmi; ideologie, která určuje stanovování cílů, systém zájmů určitých sociálních skupin; vzdělávání jako mechanismus pro zobecnění a přenos systému znalostí nashromážděných předchozími generacemi, estetických, etických a ideologických hodnot na další generace. Je to duchovní svět, který určuje podstatu a hybné síly rozvoje společnosti – v neoddělitelné jednotě s okolním světem, výrobními silami, s měnícími se a protichůdnými ekonomickými a společenskými vztahy. Proto je studium duchovního světa, zákonitostí a trendů jeho vývoje, jeho složitých vztahů s ostatními prvky společnosti a přírody hlavním úkolem společenských věd. Nejde o nový monismus, tak jasně vyjádřený v mnoha vědeckých a náboženských učeních, ale o uznání a poznání mnohorozměrnosti skutečného světa.
4. Liberalismus i marxismus se vyznačují třídním přístupem k minulosti, přítomnosti a budoucnosti společnosti, důsledným vyjadřováním názorů a zájmů jedné třídy, jednoho společenského systému, touhou udržet dominanci těchto názorů a zájmů v ten či onen model společenského řádu. Integralismus je charakterizován civilizačním přístupem k historii a budoucnosti společnosti, uznáním mnohosti a dynamičnosti po sobě jdoucích světových civilizací (hlavní etapy vývoje společnosti), rozmanitosti generací místních civilizací v rámci jediné univerzální, globální civilizace. Takový trojrozměrný přístup poskytuje trojrozměrnou vizi vícerozměrné, rozvíjející se komplexní společnosti, umožňuje nám v této rozmanitosti vyčlenit systém civilizačních hodnot jako hlavní rozlišovací znak po sobě jdoucích typů společnosti a jejích hlavních Prvky.
5. Liberalismus a marxismus vycházel z lineárního evolučního chápání vývoje společnosti jako vytváření předpokladů, utváření a věčné nadvlády jednoho sociálního typu – ať už to byl zbožně-kapitalistický systém s buržoazní demokracií nebo komunismus s plánovanou ekonomikou a stírání sociálních rozdílů mezi lidmi. Integralismus se vyznačuje cyklickým pohledem na dynamiku společnosti a přírody jako nekonečný proces měnících se cyklů různého trvání a hloubky, s nevyhnutelnými krizovými fázemi při změně cyklů, s protichůdnou interakcí cyklů v přilehlých i vzdálených oblastech. Tímto přístupem je vyloučen konec dějin (je možný pouze společně s koncem lidstva), cyklické pulzování sociální dynamiky je charakteristické jak pro celou jeho historii, tak pro současnost a budoucnost.
6. Novým prvkem, který zavádí integralismus do systému společenských věd, je sociogenetika, která vyjadřuje zákonitosti dědičnosti, variability a selekce v dynamice společnosti a jejích subsystémů. Sociogenetika umožňuje porozumět vnitřním pramenům seberozvoje společnosti, limitům a mechanismu změn v ní probíhajících, způsobům uchování a obohacení dědičného genotypu společenských systémů a napomáhá k cílenějšímu a efektivní výběr nových, progresivních prvků těchto systémů. Sociogenetika je nejvyšší stupeň poznání společnosti, stádium, které je stále ve stádiu formování.
7. Integralismus se stává spolehlivým základem pro předvídání budoucích změn ve společnosti, trendů jejích změn v budoucnosti, což následně slouží jako základ pro zvýšení samosprávy při seberozvoji společnosti, rozumnou volbu strategických rozhodnutí a pochopení krátkodobých a dlouhodobých důsledků realizace těchto rozhodnutí. A to se týká nejen mikroúrovně vztahů mezi jednotlivými podniky a týmy, ale i makroúrovně (směry rozvoje země, regionů) a globální úrovně – vztahu zemí a lokálních civilizací v kontextu globalizace. Právě tato vlastnost dává integralismu charakter nového paradigmatu, který je základem přijímání praktických rozhodnutí na novém kole historické spirály.
To, co bylo řečeno, neznamená, že integralismus je nejvyšším a posledním krokem ve vývoji poznání společnosti. Před námi, za hranicemi nového století, je stále mnoho historických kroků v poznání společnosti, nových paradigmat, nových epochálních inovací ve vývoji poznání společnosti. To však nechme na intelektuální cvičení dalších generací.
Literatura: "Vzestup integralismu je epochální vědecká inovace"
Myšlenky integralismu ve společenských vědách: diskuse ruských a amerických badatelů: So. vědecký tr. / ed. D.V. Efremenko, A.Yu. Dolgov, K. Rhodos; INION RAN, Dep. sociologie a soc. psychologie: přel. z angličtiny. JDU DO TOHO. Evseeva, V.V. Sapová. - Moskva, 2022. - 331 s. [jeden]