Při použití

Při použití
řecký  Οινούσσαι

Charakteristika
Náměstí14 382 km²
Počet obyvatel826 lidí (2011)
Hustota obyvatel57,43 osob/km²
Umístění
38°31′ severní šířky. sh. 26°13′ východní délky e.
SouostrovíVýchodní Sporady , Inuse
vodní plochaEgejské moře
Země
ObvodSeverní Egejské moře
Periferní jednotkaChios
červená tečkaPři použití
červená tečkaPři použití
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Inouse [1] ( řecky Οινούσσαι [2] ), někdy také nazývaný Aegnusa ( Αιγνούσσα ) je malý řecký ostrov v Egejském moři , který se nachází dva kilometry severovýchodně od ostrova Chios a osm kilometrů západně od pobřeží Malé Asie ( turecké ). Hlavní osada ostrova se také nazývá Inuse [1] . Zařazeno do komunity (dim) Inouse v periferní jednotce Chios na periferii Severního Egejského moře . Populace 826 obyvatel při sčítání lidu v roce 2011 [2]. Rozloha ostrova Inuse je 14 382 kilometrů čtverečních [3] , délka pobřeží je 37 kilometrů [4] .

Jméno Enussa (Inuse, jiné řecké Οἰνοῦσσαι ) znamená „bohatý na vynikající víno“ [5] z jiné řečtiny. οἶνος „ víno “.

Geografie

Inuse obklopuje stejnojmenná skupina ostrovů [1] ze 14 neobydlených ostrůvků [2] .

Město je postaveno kolem malého přístavu a centrálního náměstí. Téměř celá populace ostrova jsou námořníci. Pokud mezi řeckými ostrovy a pobřežními oblastmi vede ostrov Chios z hlediska absolutního počtu rejdařů, pak je Inouse první v Řecku a nejspíše i na světě z hlediska relativního počtu rejdařů z tohoto ostrova v poměru k populace. Ostrov s 1000 obyvateli produkoval takové známé loďařské rodiny jako Lemos, Pateras (50 lodí [6] ), Hadzipateras, Kollakis [7] (40 lodí [8] ), Liras, Antonakos, Lygnos, s kanceláře v Pireu , Londýně a New Yorku . Ať už majitelé lodí a posádky na ostrově žijí nebo ne, nepřerušují jejich vztah k vlasti. To vysvětluje vynikající stav rodinných sídel, škol, kostelů a přítomnost mořského lycea, Vyšší námořní školy a Námořního muzea na tomto malém ostrově. Na rozdíl od turistických ostrovů zde cestovní ruch není prioritou.

Historie

Od starověku je ostrov známý svým vínem. Odtud jeho jméno Inuse (z řeckého οίνος  – víno). Jeho paralelní a souhláskové jméno Aegnus pochází z místní rostliny Agnos ( ἁγνός - posvátný vitex ( Vitex agnus-castus ), Abrahamův strom). O Inouse se zmiňují historici již od Hérodota , ale ostrov strávil všechna staletí ve stínu historie sousedního Chiosu. Nejznámější událost se zde odehrála v únoru 1695 , kdy se souostroví Inuse dvakrát stalo místem bitvy mezi flotilou Benátské republiky pod velením Antonia Zena a osmanskou flotilou [9] . 28. dubna 1821 se poblíž ostrova odehrála jedna z prvních námořních epizod řecké revoluce , kdy dvě lodě ostrova Hydra , kapitáni Georgios Sakhturis a Lazaros Pinocis , zajaly tureckou brigu s poutníky mířícími do Mekky, mezi nimiž byl Misir Molla (duchovní hlava Egypta) [10] . Inouse byl propuštěn spolu s Chiosem v roce 1912 po vítězstvích řecké flotily nad Osmany v první balkánské válce .

The Inuse Community

Komunita Inuse zahrnuje ostrovy Inuse a dvě komunity. Počet obyvatel je 826 obyvatel podle sčítání lidu z roku 2011 [2] . Rozloha je 17,427 kilometrů čtverečních [11] .

Lokalita Obyvatelstvo (2011) [2] , lidé
Agios Pandeleimon (ostrov) 0
Archondoniso (ostrov) 0
Aspalotrokambos 5
Watos (ostrov) 0
Gadros (ostrov) 0
Gaidouronissos (ostrov) 0
castron 29
Maliaropetra (ostrov) 0
Monaftis (ostrov) 0
Inuse (ostrov) 792
Panagia (ostrov) 0
Papapondikadiko (ostrov) 0
Pateriniso (ostrov) 0
Pita (ostrov) 0
Pondikonisi (ostrov) 0
Prasonisia (ostrov) 0
Santa Panagia (ostrov) 0

Populace

Rok Obyvatelstvo, lidé
1991 612 [12]
2001 855 [12]
2011 ↘ 826 [2]

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Řecko: Referenční mapa: Měřítko 1:1 000 000 / Ch. vyd. Ya. A. Topchiyan ; redakce: G. A. Skachkova , N. N. Ryumina . - M. : Roskartografiya, Omsk kartografická továrna , 2001. - (Země světa "Evropa"). - 2000 výtisků.
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Πίνακας αποτελεσμάτων Μόνιμου Πληθυσμού-ΑπογραφήςGreek  ) 2011 . Ελληνική Στατιστική Αρχή (20. března 2014). Získáno 22. října 2017. Archivováno z originálu 13. listopadu 2015.
  3. ↑ Eπιφάνεια, πραγματικός και μόνιμος πληθυσμός των κατοικημένων νήσων της Eλλάδος  (греч.)  // Σtatiσtikh eπethpiδa τησ Eλλαδοσ 2009 & 2010. — Πειραιάς: Ελληνική Στατιστική Αρχή , 2011. — Σ. 47 . - ISSN 0081-5071 .
  4. ↑ Eπιφάνεια εληνικών εδαφών και μήκος ακτών  (řečtina)  // σtatiσTikh eπethpi τησ ε Vášή λ λ λ λ λ λ λ λ λ λ λ λ λ λ . 28 . - ISSN 0081-5071 .
  5. ↑ Poznámka S. P. Kondratieva v knize: Pausanias . Popis Hellas. IV. 34.12
  6. ↑ [1]  (downlink) Staženo 25. srpna 2017.
  7. ↑ I. Theotokas, G. Harlaftis. 59. Kollakis // Vedení ve světové lodní dopravě. - Springer, 2009. - S. 188. - 346 s. — ISBN 9780230576421 .
  8. ↑ [2]  (downlink) Staženo 25. srpna 2017.
  9. ↑ R. C. Anderson. Námořní války v Levantě 1559-1853. - Mansfield Centre, Connecticut: Martino Pub., 2005. - ISBN 9781578985388 .
  10. ↑ Φωτιάδης Δημήτρης. Η επανάσταση του '21. - Βότσης Νίκος., 1971. - Sv. B. — str. 102.
  11. ↑ Απογραφή πληθυσμού – κατοικιών της 18ης μαρτίου 2001 (μόνιμος πλιμος πλιμος πλιμος  πλιμος πλιμςςςς — Πειραιάς: Εθνική στατιστική υπηρεσία της Ελλάδας , 2009. — Τ. I. _ — Σ. 422 . — ISSN 1106-5761 .
  12. ↑ 1 2 Μόνιμος και Πραγματικός Πληθυσμός της Ελλάδος. Σύνολο Ελλάδος νομοί Απογραφές πληθυσμού 2001 και 1991  (řečtina)  (nedostupný odkaz) . Ελληνική Στατιστική Αρχή . Získáno 22. června 2017. Archivováno z originálu 16. července 2006.

Literatura