| Jiří Marek | |
|---|---|
| čeština Jiří Marek | |
| Jméno při narození | Josef Jiří Pukhvein |
| Přezdívky | Jemar, mar, mrk |
| Datum narození | 30. května 1914 |
| Místo narození | Praha , Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 10. prosince 1994 (ve věku 80 let) |
| Místo smrti | Praha , Česká republika |
| Státní občanství | → |
| obsazení | romanopisec , novinář , scenárista , redaktor , pedagog |
| Roky kreativity | 1944-1994 |
| Žánr | román, povídka, povídka, scénář |
| Jazyk děl | čeština |
| Ceny | Státní cena Československa |
| Ocenění | Lidový umělec Československa [d] ( 1989 ) |
Jiří Marek , vlastním jménem a příjmením - Josef Jiri Pukhvein ( česky Jiří Marek ; 30. května 1914 , Praha , Rakousko-Uhersko - 10. prosince 1994, tamtéž) - český spisovatel , novinář , scenárista , redaktor , učitel . Doktor filozofie . Laureát Státní ceny Československa.
Po ukončení školy v roce 1933 vystudoval českou a německou filologii na Karlově univerzitě v Praze. Byl členem redakční rady studentského časopisu, působil v levicovém spolku studentů filozofie. Poté od roku 1939 vyučoval na ústavech ve Strakonicích (1939-1940), Náchodě (1943-1944), Soběslavi (1940-1943, 1944-1945) a v Praze (1945-1946).
V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa . V roce 1946 působil inspektor školství, v letech 1947 až 1948 učitel na gymnáziu v Praze.
V letech 1948-1950 redigoval Lidové nové noviny, poté byl nějaký čas redaktorem oficiálních novin KSČ Rudé právo a v témže roce se stal redaktorem časopisu Svět sovětů.
V letech 1954 až 1959 působil jako generální ředitel Státního filmového studia Československa.
V letech 1949–1963 byl členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů (v letech 1949–1953 vedl katedru kinematografie).
V letech 1950-1960. jako novinář a spisovatel opakovaně navštívil SSSR a evropské státy, v roce 1955 navštívil Indonésii a Spojené státy americké , v letech 1956 a 1965 Čínu ).
V roce 1960 byl odborným asistentem, poté vedoucím katedry české literatury na Ústavu pro vzdělávání a žurnalistiku UK, později na Fakultě sociálních věd a žurnalistiky UK (v letech 1964-1966 - děkan). V roce 1972 byl pozván na místo odborného asistenta na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktor filozofie od roku 1974 za disertační práci „Příspěvek k sociologii kultury (1945-1968)“.
Po odchodu do důchodu v roce 1982 se plně věnoval literární tvorbě.
Jiří Marek je autorem románů o 2. světové válce, próz a dobrodružných děl, knih a pohádek pro děti. Oblibu si získal zejména jako autor detektivních filmů, televizních scénářů a rozhlasových pořadů.
Psal také pohádky, satirické a humorné příběhy, bajky a sci-fi. Z jeho děl jsou nejznámější dystopické romány Blažený věk (1968) a Panoptikum hlavního města Prahy (1979).
Jeho knihy z 50. a 60. let byly přeloženy do ruštiny: „Bojovníci jdou v noci“, „Podzemní vesnice“, „Úsvit nad námi“, „Mladí bojovníci“, „Země pod rovníkem“, „Malá dramata“; vyšla sbírka jeho vybraných satirických a humoristických povídek „Zajímavý kolega“.
V Československu byly snad nejoblíbenějšími knihami I. Marka sbírky Panoptikum starých kriminálek (1968), Panoptikum hříšníků (1971), Panoptikum hlavního města Prahy (1979). Přestože mnohé z detektivek v těchto sbírkách vycházejí ze starých „soudních zpráv“ a archivních dokumentů, spisovatel zde vyjádřil svůj životní postoj. Materiál mu umožnil „popustit uzdu fantazii“ a časová vzdálenost otevřela možnost skloubit tragédii s humorem a jakousi objektivní lyrikou. Je přítomen i v dalším, neméně oblíbeném Markově díle, románu „Můj strýček Odysseus“ (1974), kde autor jakoby oživuje rodinné fotografie. Ve čtyřech písních této parodie, iroikomického eposu , vypráví spisovatel o dobrodružstvích bývalého předsedy sdružení pohřebních ústavů Josefa Freiwalda, který sdílí bohaté životní zkušenosti se svým prasynovcem. Moudrý a ironický pohled autora, který se neshoduje s životními představami postav, dává spisovatelově prostorné a mnohostranné satiře jakýsi čtvrtý rozměr.
Jiří Marek v posledních letech pracuje na rozsáhlém výpravném románu o dějinách České republiky od konce 19. století do května 1945. Jeho první dva díly s názvem „Sůl Země“ vyšly v roce 1981, poslední – „Čas lásky a nenávisti“ – v roce 1986. Ve stejných letech vznikla kniha Psí hvězda Sirius aneb Chvála psovi (1982).