| Vesnice | |
| Kalak | |
|---|---|
| Osset. Kalak | |
| 42°39′42″ severní šířky sh. 43°49′56″ východní délky e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Severní Osetie |
| Obecní oblast | Alagirsky |
| Venkovské osídlení | Zaramagskoe |
| Historie a zeměpis | |
| Výška středu | 2316 [1] m |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | → 0 [2] lidí ( 2010 ) |
| národnosti | Osetinci |
| Úřední jazyk | Osetština , ruština |
| Digitální ID | |
| Telefonní kód | +7 86731 |
| PSČ | 363203 |
| Kód OKATO | 90205815006 |
| OKTMO kód | 90605415126 |
| Číslo v SCGN | 0053199 |
Kalak ( osetský Kalak ) je vesnice v okrese Alagirsky v Republice Severní Osetie-Alania . Je součástí Zaramagského venkovského osídlení . Kodex Federální daňové služby 1514.
Obec se nachází na levém břehu řeky Mamihdon ( Mamisondon ), 17 km jihozápadně od centra venkovské osady - Nižnij Zaramag , 70 km jižně od regionálního centra Alagir a 107 km od Vladikavkazu .
Starobylá část obce, kterou tvoří ruiny věží a obytných budov, se nachází na místě horského mysu. Tato římsa má ze tří stran poměrně strmé svahy a pohodlný přístup pouze na jedné (jižní) straně. [3]
Až do poloviny 19. století byl Kalak (jiný název je Mamison ) největší vesnicí v Mamisonské soutěsce. Takže moderní název vesnice je přeložen z gruzínštiny jako město. Toto jméno mu bylo dáno zřejmě kvůli jeho velikosti.
Od poloviny 19. století začal spontánní proces přesídlování vesničanů do podhůří. V roce 1861 tedy podle inventářů zbylo v Kalace pouze 9 dvorů, ve kterých žilo 66 lidí.
V roce 1883 se však obec začala znovu rozrůstat a rozrostla se na 21 domácností s celkovým počtem 154 lidí. A do roku 1901 se počet obyvatel obce zvýšil na 323 lidí [4] .
Kvůli nedostatku orné půdy a nepřístupnosti vesnice zažil Kalak několik dalších vln přesídlení. Nyní v obci není žádné stálé obyvatelstvo.
Žila zde příjmení: Ajlarové , Bagajevové, Gajevové, Gamajevové, Dzigasové , Dzugajevové , Elojevové , Kuchjevové , Tedejevové , Tuajvové .
| Počet obyvatel | |
|---|---|
| 2002 [5] | 2010 [2] |
| 0 | → 0 |
V obci se dochovaly rodinné věže Gaevů a Eloevů.
Na severovýchodním okraji obce se dochoval svatostánek, nazývaný obyvateli okolních vesnic „Dziles dzuar“. Byla postavena v podobě kamenné stavby se dvěma výklenky v průčelí, ve kterých byly beraní rohy, zlomky hliněných misek, hlavy berana, koně atd., hrubě vytesané z kamene.
Podle místních obyvatel byla svatyně Dzles postavena před sto lety; dříve zde byla jen hromada kamení, pod níž byl při vyklízení místa pro svatostánek nalezen zlatý kříž (výška - 0,50 m) a různé kostelní náčiní, které následně beze stopy zmizelo. Podle místních pověstí stával na místě svatyně skutečně kdysi kostel, který byl později zařazen do seznamu antických památek sestaveného v roce 1958 odborem ochrany památek Ministerstva kultury SOASSR . [6]