Pietro Camporese | |
---|---|
ital. Pietro Camporese | |
Datum narození | 1726 [1] [2] [3] […] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 1781 [1] [2] [3] […] |
Místo smrti | |
obsazení | architekt |
Děti | Giuseppe Camporese [d] a Giulio Camporese [d] |
Pietro Camporese starší ( italsky Pietro Camporese il Vecchio ; 1726, Řím – 1781, Řím) byl italský architekt , zakladatel velké rodiny dědičných stavitelů, kreslířů a malířů.
Byl prvním představitelem rodiny architektů, kteří působili v Římě v 18. a 19. století. Známější jsou jeho synové Giuseppe a Giulio, kteří se svým otcem spolupracovali na různých dílech, např. na stavbě Rocca Abbaziale di Subiaco (opatství na hoře v Subiaco ).
Pietro Camporese mladší (1792-1873), syn Giulia Camporese a vnuk Pietra Camporese staršího, se v letech 1831-1833 podílel na obnově baziliky San Paolo Fuori le Mura v Římě po požáru, podílel se na dalších obnovách a restaurátorské práce. Po vyhlášení Italského království v roce 1861 se stal vedoucím technického úřadu magistrátu Forlì . Po zajetí papežských států italskou armádou v roce 1870 byl Camporese mladší zvolen městským radním v Římě, kde vedl komisi pro studium plánu rozvoje města [5] .
V roce 1754 získal Pietro Camporese starší druhou cenu za architekturu v „Clementinově soutěži“ vyhlášené Akademií sv. Lukáše v Římě. Později se stal profesorem na téže akademii [6] . V letech 1772-1776 Camporese kopíroval groteskní malby Rafaelových lodžií ve Vatikánu.
Jeho architektonické struktury jsou typické pro práci římských architektů konce 18. století, v období definitivního schválení neoklasicistní architektury, jejímž představiteli byli jeho dva synové. Pietro Camporese starší často odkazoval na pozdně barokní modely , ale je na něm patrný vliv stylu Luigiho Vanvitelliho .
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
|