Kvadratický zákon reciprocity

Kvadratický zákon reciprocity je série prohlášení týkajících se řešitelnosti kvadratické kongruence modulo . Pokud jsou podle tohoto zákona lichá prvočísla a alespoň jedno z nich má tvar, pak dvě přirovnání

buď oba mají řešení, nebo oba ne. Proto je v názvu zákona použito slovo „reciprocita“. Pokud mají oba tvar, pak řešení má pouze jedno z uvedených srovnání [1] .

Související definice

Pokud pro daná celá čísla má porovnání řešení, pak se nazývá kvadratický zbytek [2] modulo, a pokud řešení neexistují, pak kvadratické nezbytkové modulo Pomocí této terminologie můžeme formulovat kvadratický zákon reciprocity takto:

Pokud jsou lichá prvočísla a alespoň jedno z nich má tvar, pak jsou buď oba kvadratické zbytky modulo navzájem, nebo oba jsou nezbytky. Pokud mají obě tvar, pak je kvadratický zbytek jedno a pouze jedno z těchto čísel - buď modulo nebo modulo

Nechť je celé číslo, je liché prvočíslo. Symbol Legendre je definován takto:

Příklady reciprocity pro prvočísla od 3 do 97

Níže uvedená tabulka jasně ukazuje, která lichá prvočísla do 100 jsou zbytky a která jsou nezbytková. Například první řádek odkazuje na modulo 3 a znamená, že číslo 5 je kvadratický nezbytek (H), 7 je zbytek (B), 11 je nezbytkový atd. Tabulka jasně ukazuje, že pro čísla formuláře (zelené a modré buňky) jsou všechny kódy, které jsou k nim symetrické vzhledem k hlavní diagonále matice, úplně stejné, což znamená "reciprocita". Například buňka (5, 7) má stejný kód jako buňka (7, 5). Pokud buňky odpovídají dvěma číslům formuláře (žluté a červené buňky), pak jsou kódy opačné - například pro (11, 19).

Vysvětlivky:
V q je zbytek modulo p    q ≡ 1 (mod 4) nebo p ≡ 1 (mod 4) (nebo obojí)  
H q je nezbytkový modulo p  
V q je zbytek modulo p oba q ≡ 3 (mod 4) i p ≡ 3 (mod 4)
H q je nezbytkový modulo p  
q
3 5 7 jedenáct 13 17 19 23 29 31 37 41 43 47 53 59 61 67 71 73 79 83 89 97
p 3   H V H V H V H H V V H V H H H V V H V V H H V
5 H   H V H H V H V V H V H H H V V H V H V H V H
7 H H   V H H H V V H V H V H V H H V V H V H H H
jedenáct V V H   H H H V H V V H H V V V H V V H H H V V
13 V H H H   V H V V H H H V H V H V H H H V H H H
17 H H H H V   V H H H H H V V V V H V H H H V V H
19 H V V V H V   V H H H H V V H H V H H V H V H H
23 V H H H V H H   V V H V H V H V H H V V H H H H
29 H V V H V H H V   H H H H H V V H V V H H V H H
31 H V V H H H V H H   H V H V H V H V V H H H H V
37 V H V V H H H H H H   V H V V H H V V V H V H H
41 H V H H H H H V H V V   V H H V V H H V H V H H
43 H H H V V V H V H V H V   V V V H V H H V V H V
47 V H V H H V H H H H V H H   V V V H V H V V V V
53 H H V V V V H H V H V H V V   V H H H H H H V V
59 V V V H H V V H V H H V H H V   H H V H V H H H
61 V V H H V H V H H H H V H V H H   H H V H V H V
67 H H H H H V V V V H V H H V H V H   V V H V V H
71 V V H H H H V H V H V H V H H H H H   V V V V H
73 V H H H H H V V H H V V H H H H V V V   V H V V
79 H V H V V H V V H V H H H H H H H V H V   V V V
83 V H V V H V H V V V V V H H H V V H H H H   H H
89 H V H V H V H H H H H H H V V H H V V V V H   V
97 V H H V H H H H H V H H V V V H V H H V V H V  

Formulace se symboly Legendre

Gaussův kvadratický zákon reciprocity pro Legendreovy symboly to říká

kde p a q jsou zřetelná lichá prvočísla.

Platí také následující dodatky :

a

Důsledky

Navíc je toto označení také kritériem, tedy srovnáním modulo prime je rozhoditelné právě tehdy, když pomocí Legendreho symbolu lze poslední tvrzení vyjádřit následovně: je řešena algoritmem využívajícím multiplikativitu Legendreho symbolu a kvadratického zákona reciprocity.

Příklady použití

Proto to srovnání má řešení.

Historie

Formulaci kvadratického zákona reciprocity znal Euler již v roce 1783 [3] . Legendre formuloval zákon nezávisle na Eulerovi a dokázal jej v některých konkrétních případech v roce 1785. Úplný důkaz publikoval Gauss v Arithmetical Investigations (1801); následně Gauss podal několik dalších svých důkazů, založených na zcela odlišných myšlenkách.

Jeden z nejjednodušších důkazů navrhl Zolotarev v roce 1872. [4] [5] [6]

Následně byla získána různá zobecnění kvadratického zákona reciprocity [7] .

Variace a zobecnění

Viz také

Poznámky

  1. Carl Friedrich Gauss. Sborník z teorie čísel / Obecné vydání akademika I. M. Vinogradova , komentáře člena korespondenta. Akademie věd SSSR B. N. Delaunay . - M. : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1959. - S. 126. - 297 s. - (Klasika vědy).
  2. Quadratic Residue // Mathematical Encyclopedia (v 5 svazcích). - M .: Sovětská encyklopedie , 1979. - T. 2. - S. 785-786.
  3. Euler, Opuscula analytica, Petersburg, 1783.
  4. Zolotareff G. Nouvelle demonstrace de la loi de de de réciprocité de Legendre  (francouzsky)  // Nouvelles Annales de Mathématiques, 2e série: magazín. - 1872. - Sv. 11 . - str. 354-362 .  (nedostupný odkaz)
  5. Prasolov V.V. Důkaz kvadratického zákona reciprocity podle Zolotareva  // Matematické vzdělávání . - 2000. - T. 4 . - S. 140-144 .
  6. Gorin E. A. Permutace a kvadratický zákon reciprocity podle Zolotarev-Frobenius-Rousseau  // Čebyševova sbírka. - 2013. - T. 14 , no. 4 . - S. 80-94 .
  7. Ireland K., Rosen M.  Klasický úvod do moderní teorie čísel.

Literatura

Odkazy