Klinevelka
Kleinvelka nebo Maly-Velkov ( německy : Kleinwelka ; V.-Lud. Mały Wjelkow ( inf. ) ) je venkovská osada v Horní Lužici , která je od roku 1999 součástí městského obvodu Bautzen , Německo . Budyšínská oblast.
Geografie
Nachází se severozápadně od historického centra Budyšína. Na západě přímo hraničí s osadou Vulki-Velkov . Obcí prochází dálnice B96 . Na jihozápadě obce se nachází vrch Vivalce ( německy Wiwalze , w.-lugs. Wiwalca ) s výškou 250 metrů. Na jihozápad od vesnice se nachází Dinosauří park .
Západně od obce je bývalá železniční zastávka Kleinvelka. Do roku 1999 byla osobní doprava provozována na železniční trati Bautzen-Hoyerswerda. V roce 2001 byl železniční provoz v tomto směru pozastaven, výpravní budova byla prodána a částečně zbourána.
Mezi lokalitou a obcí Lubachau leží průmyslová oblast Bautzen-Nord a hlavní výrobní závody mlékárny Bautz'ner.
Sousední osady: na severu - vesnice Helno v obci Radibor , na východě - obec Lubochov (na území města Budyšína), na jihu - vesnice Chemertsy (na území města Bautzen) a na západě hraničí s obcí Wulki-Velkov (na území města Bautzen) [2] .
Srbsko-lužický místní historik Michal Rostock ve své stati „Ležownostne mjena“ zmiňuje pozemky v okolí obce pod názvy: Garbaŕski hat, Garbaŕska łuka, Pola Honec zahrodki, Po wětrnika, Na Šołćic, Pola skałow, Na horach, Pola plantaže, Grulec skała, Winčec wotpočec , Pola Ćichonic, Pola Zajdowa, Pola Kobanje, Na małej łučcy, Šćěpankec łuka, Pola keŕkow, Pola Libuchowa, Pola keŕchowa, Srački, Kušeńca [3] .
Historie
Poprvé zmíněn v roce 1419 pod názvem „Welkaw opetz“. Do roku 1999 byla osada správním centrem stejnojmenné obce. V roce 1999 obec vstoupila na hranice města Budyšína [4] .
V roce 1751 přijela do Malého Velkova skupina českých bratří na pozvání srbsko-lužického náboženského představitele Mateje Dolgyho , kteří zde založili vlastní kolonii na západě obce. Tato komunita Moravských bratří se věnovala misijní činnosti mezi Lužičany. V roce 1778 byl v kolonii postaven internát, ze kterého maturovalo asi dva tisíce žáků. Škola byla později přeměněna na dům s pečovatelskou službou. Za druhé světové války v něm sídlil lazaret. Českobratrská kolonie byla dlouhou dobu centrem pietismu a srbské lužické literární tvorby 18. století [5] . V současnosti se na území této bývalé kolonie nachází četné historické a architektonické památky spolkové země Sasko.
20. května 1983 se na území obce odehrála bitva v bitvě u Budyšína . Poblíž vodárenské věže byla vztyčena cedule na památku padlých ve vesnici během této bitvy. Srbský spisovatel Jan Gasha popisuje tuto bitvu ve svém příběhu "Buškej" (1862).
V současné době je obec součástí kulturně-územní autonomie „ Lužické sídelní oblasti “, na jejímž území platí zákonodárné akty zemí Saska a Braniborska přispívající k zachování lužických jazyků . kultura Lužičanů [6] [7] .
Historická německá jména
[8]
- Welkaw Opetz
- kleynen Welcko, 1504
- cleine Wilke, 1519
- Klein Welcka, 1593
Populace
Úředním jazykem v lokalitě je kromě němčiny také hornolužická .
Podle statistické práce „Dodawki k statistiky a etnografiji łužickich Serbow“ od Arnošta Muky v roce 1884 žilo v obci 605 obyvatel (z toho 196 Lužičanů (32 %)) [9] .
Lužický demograf Arnošt Czernik ve své eseji „Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung“ uvádí, že v roce 1956 s celkovým počtem 713 obyvatel tvořilo srbskolužické obyvatelstvo vesnice 43,6 % (z toho 443 dospělých bylo aktivních v hornolužickém jazyce , 30 dospělých bylo pasivních, 102 nezletilých plynule ovládalo jazyk) [10] .
Obyvatelstvo podle let
(Zdroj:
Kleinwelka/ Mały Wjelkow , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen )
1834 | 1871 | 1890 | 1910 | 1925 | 1939 | 1946 | 1950 | 1964 | 1999 | 2020 |
74 | 111 | 137 | 131 | 212 | 1515 | 1542 | 1822 | 1683 | 1826 | 745 |
Atrakce
Kulturní památky spolkové země Sasko
[11] [12]
- Hřbitov, 1756,
- Pamětní cedule padlým v první světové válce, 1918, Schneiderberg
- Pamětní cedule pro padlé v bitvě u Budyšína, 1813, poblíž vodárenské věže
- Vodárenská věž, 1931, Wasserturm 2
- Kolonie "Maly-Velkow" (Kolonie "Grosvelk"), 1751, ulice Friedhofsweg, Friedrich-Gruhl-Straße, Gerberberg, Glockengasse, Hauptstraße, Matthäus-Lange-Straße, Peter-Buck-Straße, Zinzendorfstraße, Zinzendorfplatz
- Obytný dům s lékárnou, 1779, Friedhofsweg 1
- Obytná budova, 1778, Friedhofsweg 2
- Rohová obytná budova se sedmi žulovými pilíři, 1787, Friedrich-Gruhl-Straße 2
- Obytný dům, 1800, Friedrich-Gruhl-Straße 4
- Obytný dům s opláštěním, 1766, Gerberberg 1
- Obytná budova, 1795, Hauptstraße 5
- Bývalý penzion, 1782, Hauptstraße 7
- Dvůr se dvěma bočními hospodářskými budovami, 1850, Hauptstraße 8
- Obytná budova, 1774, Hauptstraße 9
- Obytný dům, 1870, Hauptstraße 10
- Obytná budova, 1784, Hauptstraße 11
- Obytná budova, 1835, Hauptstraße 13
- Bývalý penzion, 1852, Hoyerswerdaer Straße 113
- Obytný dům s žulovým plotem, 1920, Hoyerswerdaer Straße 117
- Vila, 1910, Hoyerswerdaer Straße 127
- Vila, 1910, Hoyerswerdaer Straße 135
- Obytný dům, 1765, Matthäus-Lange-Straße 1
- Ohradní zeď se dvěma branami a dvěma žulovými pilíři, 19. století, Matthäus-Lange-Straße 1b
- Dvoupatrová budova, 1900, Neue Straße 1
- Obytný dům, 1913, Neue Straße 5
- Bývalá internátní škola českých bratří (později dům s pečovatelskou službou, škola pro chlapce), 1877, Peter-Buck-Straße 1
- Obytný dům (bývalý sesterský dům), 1795, Peter-Buck-Straße 2
- Obytná budova, 1819, Peter-Buck-Straße 3
- Obytná budova, 1765, Peter-Buck-Straße 5
- Obytný dům a stodola s oboustranným dvorem, 1765, Peter-Buck-Straße 7
- Stodola, 18. století, Schmiedegasse 2
- Obytný dům (bývalý dům pro vdovy), 1759, Zinzendorfplatz 1
- Obytný dům s přístavbou, 1865, Zinzendorfplatz 3
- Obytná budova, 1752, Zinzendorfplatz 4
- Obytná budova (bývalá fara), 1757, Zinzendorfplatz 5
- Obytný dům (bývalý sborový sál), 1770, Zinzendorfplatz 6, 7
- Kaple českých bratří, 1758, Zinzendorfplatz 8
- Komplex tří obytných budov, 1860, Zinzendorfstraße 1
- Obytná budova, 1871, Zinzendorfstraße 3
- Dvoupodlažní obytný dům, 1762, Zinzendorfstraße 4, 6
- Obytná budova se zdí a dvěma žulovými sloupy, druhá polovina 18. století, Zinzendorfstraße 5
- Obytná budova, 1795, Zinzendorfstraße 5
- Obytný dům, 1795-1802, Zinzendorfstraße 7
- Obytný dům se stájemi a hospodářskými budovami, 1850, Fallantgässchen 4
Poznámky
- ↑ Statistická rozprawa města Budyšina za IV. kwartal 2020, březen 2021
- ↑ Jenička srbská karta w syći . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 27. března 2019. (neurčitý)
- ↑ Michal Rostock , Ležownostne mjena Archivováno 11. července 2021 na Wayback Machine , Časopis Maćicy Serbskeje č. 40, 1887, s. 12
- ↑ Kleinwelka/ Mały Wjelkow Archivováno 25. června 2021 na Wayback Machine , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
- ↑ Lubina Malinkowa: Mały Wjelkow - centrum serbskeho pismowstwa st 18. lětstotku, Rozhlad 1 (2019), str. 14-19
- ↑ Gesetz zur Ausgestaltung der Rechte der Sorben (Wenden) im Land Brandenburg (Sorben (Wenden)-Gesetz - SWG) Archivováno 4. března 2016 ve Wayback Machine 7. července 1994
- ↑ Gesetz über die Rechte der Sorben im Freistaat Sachsen (Sächsisches Sorbengesetz - SächsSorbG) Archivováno 13. března 2019 na Wayback Machine 31. března 1999
- ↑ Salzenforst/ Słona Boršć Archivováno 29. června 2021 na Wayback Machine , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
- ↑ Ernst Tschernik: Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung. Akademie-Verlag, Berlín 1954, str. 52
- ↑ Ludwig Elle: Sprachenpolitik in der Lausitz. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1995
- ↑ Kulturdenkmale des Freistaates Sachsen, Landkreis Bautzen . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 17. června 2021. (neurčitý)
- ↑ Geoportal des Landkreises Bautzen . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 9. července 2021. (neurčitý)
Literatura
- August Schumann, Kleinwelka Archivováno 9. července 2021 ve Wayback Machine , Vollständiges Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen. 4. Kapela. Schumann, Zwickau 1817, S. 679.
- August Schumann, Kleinwelka Archivováno 9. července 2021 ve Wayback Machine , Vollständiges Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen. 17. Kapela. Schumann, Zwickau 1830, S. 383.
- Cornelius Gustav Gurlitt , Kleinwelka Archivováno 9. července 2021 na Wayback Machine , Beschreibende Darstellung der älteren Bau- und Kunstdenkmäler des Königreichs Sachsen. 31. Heft: Amtshauptmannschaft Bautzen (I. Teil). CC Meinhold, Drážďany 1908, S. 116.
- Kleinwelka/Mały Wjelkow, Großwelka/Wulki Wjelkow und Kleinseidau/Zajdow, Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft (= Werte der deutschen Heimat. Zwjazk 67). 1. naklad. Böhlau, Köln/Weimar/Wien 2005, ISBN 978-3-412-08903-0 , str. 254-259.
Odkazy