Klinevelka

Vesnice
Kleinvelka
Malay Velkov
Kleinwelka
Maly Wjelkow

Kaple českých bratří. Památník kultury spolkové země Sasko
51°12′39″ s. sh. 14°23′39″ palců. e.
Země  Německo
Země Svobodný stát Sasko
Plocha Budyšín
Společenství Budyšín
Historie a zeměpis
První zmínka 1419
Náměstí
  • 1,37 km²
Výška středu 220 m
Časové pásmo UTC+1:00 , letní UTC+2:00
Počet obyvatel
Počet obyvatel 745 [1]  lidí ( 2020 )
národnosti Lužičané , Němci
Digitální ID
Telefonní kód +49 3591
PSČ 02625
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kleinvelka nebo Maly-Velkov ( německy :  Kleinwelka ; V.-Lud. Mały Wjelkow  ( inf. ) ) je venkovská osada v Horní Lužici , která je od roku 1999 součástí městského obvodu Bautzen , Německo . Budyšínská oblast.

Geografie

Nachází se severozápadně od historického centra Budyšína. Na západě přímo hraničí s osadou Vulki-Velkov . Obcí prochází dálnice B96 . Na jihozápadě obce se nachází vrch Vivalce ( německy  Wiwalze , w.-lugs. Wiwalca ) s výškou 250 metrů. Na jihozápad od vesnice se nachází Dinosauří park .

Západně od obce je bývalá železniční zastávka Kleinvelka. Do roku 1999 byla osobní doprava provozována na železniční trati Bautzen-Hoyerswerda. V roce 2001 byl železniční provoz v tomto směru pozastaven, výpravní budova byla prodána a částečně zbourána.

Mezi lokalitou a obcí Lubachau leží průmyslová oblast Bautzen-Nord a hlavní výrobní závody mlékárny Bautz'ner.

Sousední osady: na severu - vesnice Helno v obci Radibor , na východě - obec Lubochov (na území města Budyšína), na jihu - vesnice Chemertsy (na území města Bautzen) a na západě hraničí s obcí Wulki-Velkov (na území města Bautzen) [2] .

Srbsko-lužický místní historik Michal Rostock ve své stati „Ležownostne mjena“ zmiňuje pozemky v okolí obce pod názvy: Garbaŕski hat, Garbaŕska łuka, Pola Honec zahrodki, Po wětrnika, Na Šołćic, Pola skałow, Na horach, Pola plantaže, Grulec skała, Winčec wotpočec , Pola Ćichonic, Pola Zajdowa, Pola Kobanje, Na małej łučcy, Šćěpankec łuka, Pola keŕkow, Pola Libuchowa, Pola keŕchowa, Srački, Kušeńca [3] .

Historie

Poprvé zmíněn v roce 1419 pod názvem „Welkaw opetz“. Do roku 1999 byla osada správním centrem stejnojmenné obce. V roce 1999 obec vstoupila na hranice města Budyšína [4] .

V roce 1751 přijela do Malého Velkova skupina českých bratří na pozvání srbsko-lužického náboženského představitele Mateje Dolgyho , kteří zde založili vlastní kolonii na západě obce. Tato komunita Moravských bratří se věnovala misijní činnosti mezi Lužičany. V roce 1778 byl v kolonii postaven internát, ze kterého maturovalo asi dva tisíce žáků. Škola byla později přeměněna na dům s pečovatelskou službou. Za druhé světové války v něm sídlil lazaret. Českobratrská kolonie byla dlouhou dobu centrem pietismu a srbské lužické literární tvorby 18. století [5] . V současnosti se na území této bývalé kolonie nachází četné historické a architektonické památky spolkové země Sasko.

20. května 1983 se na území obce odehrála bitva v bitvě u Budyšína . Poblíž vodárenské věže byla vztyčena cedule na památku padlých ve vesnici během této bitvy. Srbský spisovatel Jan Gasha popisuje tuto bitvu ve svém příběhu "Buškej" (1862).

V současné době je obec součástí kulturně-územní autonomie „ Lužické sídelní oblasti “, na jejímž území platí zákonodárné akty zemí Saska a Braniborska přispívající k zachování lužických jazyků . kultura Lužičanů [6] [7] .

Historická německá jména [8]

Populace

Úředním jazykem v lokalitě je kromě němčiny také hornolužická .

Podle statistické práce „Dodawki k statistiky a etnografiji łužickich Serbow“ od Arnošta Muky v roce 1884 žilo v obci 605 obyvatel (z toho 196 Lužičanů (32 %)) [9] .

Lužický demograf Arnošt Czernik ve své eseji „Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung“ uvádí, že v roce 1956 s celkovým počtem 713 obyvatel tvořilo srbskolužické obyvatelstvo vesnice 43,6 % (z toho 443 dospělých bylo aktivních v hornolužickém jazyce , 30 dospělých bylo pasivních, 102 nezletilých plynule ovládalo jazyk) [10] .

Obyvatelstvo podle let
(Zdroj: Kleinwelka/ Mały Wjelkow , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen )
18341871189019101925193919461950196419992020
7411113713121215151542182216831826745

Atrakce

Kulturní památky spolkové země Sasko [11] [12]

Poznámky

  1. ↑ Statistická rozprawa města Budyšina za IV. kwartal 2020, březen 2021
  2. ↑ Jenička srbská karta w syći . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 27. března 2019.
  3. ↑ Michal Rostock , Ležownostne mjena Archivováno 11. července 2021 na Wayback Machine , Časopis Maćicy Serbskeje č. 40, 1887, s. 12
  4. ↑ Kleinwelka/ Mały Wjelkow Archivováno 25. června 2021 na Wayback Machine , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
  5. ↑ Lubina Malinkowa: Mały Wjelkow - centrum serbskeho pismowstwa st 18. lětstotku, Rozhlad 1 (2019), str. 14-19
  6. ↑ Gesetz zur Ausgestaltung der Rechte der Sorben (Wenden) im Land Brandenburg (Sorben (Wenden)-Gesetz - SWG) Archivováno 4. března 2016 ve Wayback Machine 7. července 1994
  7. ↑ Gesetz über die Rechte der Sorben im Freistaat Sachsen (Sächsisches Sorbengesetz - SächsSorbG) Archivováno 13. března 2019 na Wayback Machine 31. března 1999
  8. ↑ Salzenforst/ Słona Boršć Archivováno 29. června 2021 na Wayback Machine , Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
  9. ↑ Ernst Tschernik: Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung. Akademie-Verlag, Berlín 1954, str. 52
  10. ↑ Ludwig Elle: Sprachenpolitik in der Lausitz. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1995
  11. ↑ Kulturdenkmale des Freistaates Sachsen, Landkreis Bautzen . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 17. června 2021.
  12. ↑ Geoportal des Landkreises Bautzen . Získáno 9. července 2021. Archivováno z originálu dne 9. července 2021.

Literatura

Odkazy