Klimenta z Metz

Klimenta z Metz
Datum narození 3. století
Místo narození
  • neznámý
Datum úmrtí 3. století
Místo smrti
  • neznámý
Země
obsazení kněz , drakobijce

Klement (asi 300 ) – první biskup z Metz , připomínaný 23. listopad .

Svatý Klement ( Clément de Metz ), podle jedné z legend, byl poslán svatým apoštolem Petrem spolu s knězem Celeste (nebo Celestius) a jáhnem Felixem , aby kázali evangelium. [1] Svatý Klement je považován za strýce svatého Klementa I. , římského papeže . [2] [3]

Legenda o jelenovi

Podle legendy se mu mezi nohama schoval jelen , kterého pronásledovali psi místního krále Oria. [1] ,

Legenda o Graulli

Svatý Klement z Metz je často zobrazován, jak zabíjí draka . Svatý Mercurialis , první biskup z Forlì ( Itálie ) , svatý Julián z Le Mans, Saint Veran , Saint Bienheuré , Saint Crescentinus , Svatá Markéta Antiochijská , Svatá Marta , Svatý Quirinus Malmédský a Svatý Leonard z Noblacu .

V tradici svatého Klimenta se drak nazývá Graulli nebo Grauilli . [1] Podle téže legendy v místním amfiteátru přebýval drak Graulli s mnoha dalšími hady. Hadí dech otrávil okolí natolik, že v něm byli zavřeni obyvatelé města. Poté, co místní obyvatelé konvertovali ke křesťanství, aby je ochránili před drakem, šel svatý Klement do amfiteátru a udělal znamení kříže, jakmile ho hadi napadli. Okamžitě byli ochočení. Svatý Klement dovedl Graulliho na břeh řeky Seil a nařídil mu, aby zmizel na místě, kde nežijí lidé ani zvířata. Orius nepřijal křesťanství poté, co svatý Klement zkrotil draka. Když však jeho dcera zemřela, svatý Klement ji vzkřísil z mrtvých, načež se král obrátil k Pánu. [jeden]

Je po něm pojmenován hlavní klášter v Metz.

Poznámky

  1. 1 2 3 4 The Graoully, symbol Metz Archivováno 29. ledna 2012 na Wayback Machine
  2. Bibliothèque sacrée, ou Dictionnaire universel historique, dogmatique, canonique, géographique et chronologique des sciences ecclésiastiques p418 Archivováno 14. února 2012 na Wayback Machine Charles-Louis Richard 1827
  3. Histoire de la ville et du pays de Gorze p24 Archivováno 14. února 2012 na Wayback Machine Par Jean Baptiste Nimsgern 1853