Klofach, Václav

Václav Klofach
čeština Václav Klofač
vůdce stranyČeská strana národně sociální
1899  - 1938
Předchůdce František Kvača [d]
Nástupce Zenkl, Petr
Narození 21. září 1868( 1868-09-21 ) [1] [2]
Smrt 10. července 1942( 1942-07-10 ) [1] [2] (ve věku 73 let)
Pohřební místo
Jméno při narození čeština Václav Jaroslav Klofač
Zásilka
Vzdělání
Autogram
Ocenění čestný občan Třebíče [d] ( 4. února 1938 ) čestný občan Hradce Králové [d] ( 29. října 1918 ) čestný občan Lowney [d] Čestný občan města Pardubic [d]
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Václav Jaroslav Klofáč ( česky Václav Jaroslav Klofáč ) je československý státník a politik. Jeden z vůdců Československé strany národně socialistické .

Životopis

Raná léta a mládí

Václav Jaroslav Klofach se narodil 21. září 1868  v Havlíčkově Brodě . Po studiích na místním gymnáziu nějakou dobu působil jako vesnický učitel a poté odešel do Prahy . Nejprve nastoupil na lékařskou a poté na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Během studentských let se Klofach rychle zapojil do radikálního studentského hnutí. Navíc se stal tajemníkem jednoho z předních mládežnických spolků „Čtenářský spolek“, který stál na pozicích mladočechů . Klofachovo členství v této organizaci znamenalo počátek aktivní politické činnosti. Okamžitě se prohlásil za vynikajícího řečníka. Postupně si získal oblibu nejen mezi studenty, ale i mezi dělníky. Koncem roku 1890 se Klofach stal spoluredaktorem mládežnických Národních listů a pobíral slušný plat, který mu zajistil stabilní finanční postavení.

V roce 1892 se Klofach dobrovolně přihlásil do armády a brzy se proslavil tím, že při vojenském cvičení místo obvyklého německého „hier“ („tady!“) vykřikoval české „tam“. Byl potrestán - tři dny ve strážnici . Jeho příkladu i přes zvýšení trestů následovalo mnoho českých záložníků. Později se k Čechům přidali Maďaři a Poláci . Císař byl rozhořčen a pohrozil zavedením stavu obležení. Nakonec se od tohoto způsobu výuky upustilo.

Důležitou roli v osudech Klofače sehrál rok 1897, konkrétně 4. dubna 1897 vznikla Česká strana národně sociální. I když za datum jejího založení je třeba považovat duben 1898, kdy se konal ustavující sjezd a byl přijat program. Proti vzniku národně socialistické strany se postavily všechny politické strany s výjimkou mladočechů. Proslýchalo se, že strana vznikla z peněz mladočechů. A přestože se F. Kvacha stal jejím prvním předsedou, bylo zřejmé, že V. Klofach byl jejím ideologem. Od samého počátku stavěl do protikladu myšlenky národního socialismu s marxistickým socialismem. "Abychom se stali internacionalisty," řekl Klofach, "musíme se především stát nacionalisty." Byl přesvědčen, že spolu s šířením třídního marxismu pronikají do myslí Čechů cizí prvky.

Radikalismus strany se projevil nejen v politických prohlášeních, ale také v organizaci protestních aktivit - pořádání shromáždění a demonstrací, na kterých vystupoval Klofach a často byla přítomna policie. Český politik a novinář J. Gerb tak tyto projevy charakterizoval jako „ohrožení veřejného života“.

První kroky ve velké politice

Klofach se krátce po smrti F. Salochky stal předsedou strany. A v roce 1901 byl zvolen do rakouské Reichsrat a okamžitě se projevil jako nesmiřitelný antimilitarista a zastánce spolupráce slovanských národů. Od počátku 20. stol. dominantou v činnosti Klofacha a strany se stává slovanský směr. Slovanskou otázkou se začal zabývat ve studentských letech. Jeho projevy o zahraniční politice Vídně byly překvapivé ve své radikalitě. Zvláště široký ohlas měl Klofácsův projev v parlamentu v září 1903, kdy obvinil rakousko-uherskou zahraniční politiku z agenta německého „Drang nach Osten“.

Zasazoval se o zásadní změnu metod „bezmozkové politiky rakousko-uherského ministerstva zahraničí“, neboť byl přesvědčen, že cílem habsburské monarchie je zabránit vytvoření silných slovanských států, a tudíž naděje, že rakousko-uherská invaze do Balkán by vedl k posílení pozic Slovanů, nazval hlubokým bludem. Stejně jako naděje, že by se Rakousko-Uhersko mohlo stát převážně slovanským státem, považoval za neopodstatněné, protože to neodpovídalo zájmům Německa.

V červenci 1908 se v Praze konal slovanský sjezd. Česká delegace se skládala ze zástupců všech českých stran. Organizátoři kongresu se snažili dát mu široký veřejný ohlas. Čeští národní socialisté tak z iniciativy Klofacha shromáždili přeplněnou schůzi, které se účastnili zahraniční delegáti sjezdu. Účelem shromáždění, vyjádřeného heslem „Demokracie a slovanství“, bylo propagovat „slovanský lidový socialismus“ jako ideologickou zbraň, vhodnou pro všechny slovanské národy, proti „destruktivnímu mezinárodnímu ruskému socialismu“. A. Stolypin napsal, že Klofach byl „skutečně vynikající lidový tribun“, že v Rusku neviděl tak pracující dav a nesnil o takovém „socialismu“.

6. října 1908 vydal František Josef dekret o připojení Bosny a Hercegoviny ke svému majetku. Většina českých politiků považovala bosenskou krizi za hotovou věc. Vůdce mladočechů K. Kramář se snažil přesvědčit slovanské poslance Říšské rady o nutnosti „bezvýhradně hlasovat pro anexi“. Aby zakryl porušování mezinárodního práva, navrhl poskytnout obyvatelům Bosny a Hercegoviny svobodu, liberální ústavu, a tím získat morální ospravedlnění pro anexi. Klofachův projev v delegacích vzbudil pozornost celého slovanského tisku i diplomatického sboru akreditovaného ve Vídni. Kontrastovalo to s projevy ostatních delegátů: Klofač kategoricky odmítl anexi „jako akt násilí spáchaný pod vlivem Berlína“ a navrhl plebiscit ke zjištění vůle obyvatel Bosny a Hercegoviny. Tato pozice vůdce národních socialistů vedla k nárůstu jeho obliby v českých zemích i mimo ně. Ruský liberální tisk ho například vykresloval jako „pravého milence Slovanů“.

Pod vedením Klofacha se v Říšské radě vytvořila jednotná opozice slovanské menšiny , která se postavila proti návrhu zákona o anexi Bosny a Hercegoviny. Vládní návrh zákona byl ale přesto schválen. Protest českých poslanců na pražském sněmu vedl k jejímu uzavření. Rakouská policie začala Klofacha pronásledovat, prý šířil text zrádné hymny, ve které bylo Rakousko zostudeno a Srbsko proslulé, podněcoval vojáky k útokům na jejich velitele, kteří je nutili střílet na Srby. Po anexi Bosny a Hercegoviny byl Klofač přesvědčen, že Rakousko díky „nemožné politice“ kráčí „na hraně břitvy“ a kráčí pevnými kroky k válce.

V budoucnu se pozice národních socialistů v čele s Klofachem radikálněji zpřísnila. Výtisky stranických novin Českí slovo byly zabavovány častěji než jiné tiskoviny. Klofach přednesl heslo „Balkán balkánským národům!“, vyjadřoval se proti vměšování habsburské monarchie do balkánských záležitostí, a definoval jediné možné poslání rakousko-uherské balkánské politiky – „hledání důvěry balkánských národů“. ." Klofach se během své cesty do Srbska v říjnu až listopadu 1912 vyslovil pro vítězství „Slovanské federace na Balkáně“, která byla vůči Habsburkům objektivně nepřátelská. Zhruba ve stejné době došlo ke sblížení mezi Klofachem a ruským konzulem v Praze. Žukovského. Tyto vztahy byly zvláště posíleny v předvečer první světové války.

První světová válka

V souvislosti s vyostřením vnitřní situace v Rakousko-Uhersku a napětím ve vztazích s Ruskem stáli čeští politici před otázkou volby. V lednu 1914 podnikl Klofach tajnou cestu do Petrohradu. Později informoval V. Žukovského, že se setkal s generálem Ja. G. Žilinským a projednal s ním otázky spojené s vytvořením personálu z lidí loajálních Rusku a přípravou tajné organizace v ČR pro zpravodajskou činnost (v případě války s Rakouskem). Klofach připravil poznámku o úkolech ruské politiky. Uvedlo zejména, že v zájmu Ruska je pomoci národním socialistům vést slovanskou agitaci na východní Moravě a ve Slezsku, v oblastech důležitých pro ruský stát v případě války. Klofach navrhoval zřídit „sekretáře“ (zastupitelské kanceláře své strany v řadě českých měst a ústřední sekretariát ve Vídni, začít ve Slezsku a na Moravě vydávat deníky v češtině.

Napsal, že tajným cílem těchto sekretariátů bude postupný výcvik spolehlivých lidí v každém městě a každé vesnici, aby „v případě ofenzivy ruské armády přes Slezsko na východní Moravu byli lidé, na kterých Ruská armáda se mohla plně spolehnout. Nyní jde o promyšlenou propagandu slovanského rusofilského ducha a přípravnou organizaci. Rakousko jedná a jednalo stejně v ruském Polsku proti Rusku. Na samém konci poznámky Klofach uvedl odhad nákladů na navrhované akcie. Požádal Rusko o 1000 rublů. na roční činnost každého sekretariátu a celkem (včetně novin) se domníval, že je potřeba 10 tisíc rublů. každoročně. Na oplátku slíbil rychlý a významný výsledek. Dá se tedy předpokládat, že národní socialisté byli Ruskem považováni za možného spojence na území potenciálního nepřítele v případě války.

Vstup Rakouska do války prakticky paralyzoval činnost českých politických stran. V první řadě byla rána namířena proti českému národnímu hnutí, protirakouským politikům. Národně socialistická strana byla pronásledována: její vůdci včetně Klofacha byli zatčeni, tisk byl zakázán a organizace rozpuštěny. Bylo to dáno především postojem strany k národnostní otázce. Ostatně i v programu (1902) zaznělo: „Usilujeme o obnovu suverénního státu s vlastní legislativou z království českého, moravského a slezského na historickém území...“. Významnou roli zde sehrála i aktivní protiválečná činnost jejích mládežnických organizací. Zatčení Klofacha však mělo podle českého historika I. Šedivého preventivní charakter, neboť byl obviněn až koncem května 1917.

Po smrti Františka Josefa nastoupil na trůn Karel I. . Vláda oznámila přání obnovit ústavní základy, svolat parlament, který se nesešel od začátku války, a zmírnit vnitropolitický kurz. Zejména byl zrušen vojenský soud s civilisty, vyhlášena všeobecná amnestie pro politické vězně, v jejímž důsledku bylo z věznic a táborů propuštěno více než 700 českých osobností. Mezi nimi je Klofach. Tato akce nejenže nevedla k oslabení česko-rakouské konfrontace, ale ještě více posílila radikální křídlo českých politiků.

Během válečných let byly programové směrnice strany dále rozvíjeny. Klofach například prohlásil, že „český socialismus je národní idealismus, který vytvořil nejlepší část našich dějin a je proti mezinárodnímu materialismu“. Snažil se zajistit, aby jeho názory byly srozumitelné běžnému člověku. Nabídl, že spojí jak řemeslníka, tak dělníka a intelektuála v boji za práva a svobody, protože věřil, že rozdíly mezi bohatými a chudými jsou mnohem menší než „mezi špatným, bezcenným člověkem a laskavým, ušlechtilým člověkem. ." Klofach zdůraznil, že jeho strana vytvořila syntézu socialismu a nacionalismu, přičemž vše vzalo za rozumné.

Podle národních socialistů válka ve skutečnosti vyvrátila marxistické principy historického materialismu a třídního boje. V sociální politice prosazovali konkrétní praktickou činnost, nikoli „teoretické duchy“. Klofachovi patří slavná věta: "Ať si kapitalisté postaví vlastní dům (tedy stát) a my v něm budeme byt." Socioekonomické problémy měly být vyřešeny po dosažení národních cílů, byla vyřešena „česká otázka“.

Během první světové války národní socialisté podporovali radikální trend v čele s T. G. Masarykem , E. Benešem a M. Štefánikem , který se soustředil na vítězství dohodových zemí a vytvoření samostatného československého státu. Klofach tedy v lednu 1918 při vypracovávání a přijímání Trehkralovy deklarace prohlásil, že Rakousko-Uhersko již neexistuje, protože bylo „zničeno a pohřbeno Německem“, a proto bude mít poválečné uspořádání českých zemí s tím nemá nic společného.

Aktivity v samostatném Československu

V červenci 1918 byl V. Klofach spolu s A. Shveglyu zvolen místopředsedou Československého národního výboru v čele s K. Kramářem. Hlavním úkolem tohoto výboru bylo zabránit případným nepokojům a zajistit předání moci ve správný čas. Na podzim 1918 se v Ženevě konala jednání, kterých se zúčastnili K. Kramarzh a V. Klofach (Československý národní výbor), F. Staněk a G. Gabrman (Český svaz poslanců), E. Beneš (zahraniční odboj). . Pak došlo k dohodě, že Československo bude republikou, Masaryk bude prezidentem, Kramář premiérem, Štefánik ministrem války, Rašin ministrem financí a Klofach ministrem obrany. Tyto dohody nebyly plně provedeny. Zároveň je třeba poznamenat, že některým kandidátům Masaryk nevyhovoval. Kritizoval ho zejména Klofach - "ministr národní obrany je anarchista a povaleč." Masaryk pro něj často nacházel znevažující slova. A nebyly vždy neopodstatněné.

Na jaře 1919 začala válka s Maďarskem. Maďarská Rudá armáda dobyla část území východního Slovenska. To vyvolalo v československém politickém táboře pozdvižení. Na pořadu dne byla otázka vytvoření pravidelné armády. Jestliže dříve bylo zastánců této myšlenky málo, protože panoval názor, že silná armáda by lidi vyděsila, nyní stále více nalézá podporu mezi politickou elitou země. Za neúspěchy ve válce s Maďarskem byl Klofach jako ministr národní obrany kritizován ze všech stran (říká se, že místo toho, aby řešil válku na Slovensku, jezdil na stranické sjezdy), někteří politici (V. Šrobár) obecně vyzval ho, aby převzal odpovědnost.

Po ultimátu dohody byly maďarské jednotky staženy na demarkační linii. Slovenské území a Zakarpatsko bylo obsazeno československými a rumunskými vojsky. Tím byla krize překonána. Klofach okamžitě odstoupil, ale T.G. Masaryk ji nepřijal. Navíc po pádu kabinetu K. Kramarže byl Klofach opět jmenován ministrem národní obrany již v Tusarově vládě.

Neúspěchy vojenského tažení do Maďarska se odrazily ve formování ozbrojených sil země. Předtím se předpokládalo, že ČSSR si vystačí s územně-domobranovým systémem, tedy takovým principem ozbrojených sil, který je založen na personálním obsazení vojenských útvarů a jednotek v době míru s minimálním počtem řádného vojenského personálu ao výcviku proměnlivého složení přiděleného do těchto útvarů a jednotek. Této pozice se držel i Clofach. Odpor ke všemu vojenskému a do značné míry předurčil volbu tohoto známého antimilitaristy, na post ministra národní obrany. Neúspěchy ve válce s Maďarskem však posílily hlasy těch, kdo prosazovali pravidelnou armádu. A 19. března 1920 byla přijata kompromisní verze „Zákona o obraně“, ve které bylo uvedeno, že struktura ozbrojených sil bude založena na principech domobrany a její účinek je dočasný. Zmocnily se tak obavy z vytvoření pravidelné armády personálu a později byl tento zákon dokončen.

Stažení z aktivní politické činnosti. Ve 20. letech 20. století začal být Klofach postupně vytlačován z vedení strany a stal se spíše jejím symbolem. Sám to vysvětloval tím, že je unavený, zklamaný atd. K určitému oživení přispěl IX. sjezd strany v květnu 1921, na kterém zejména Klofach prohlásil, že „náš nacionalismus je tak hluboký, že existuje i socialismus, což znamená láska, spravedlnost a bratrství. Nacionalismus bez humanismu a humanismu Komenského a dnes i bez humanismu Masaryka není českým nacionalismem... Socialismus je boj za spravedlnost, ale socialismus není boj proti lidu, ale je boj a práce v jméno lidí. Být národní dnes, když máme nezávislost, znamená být státní. Tento prvek státnosti existuje a zůstane, navzdory hrozbám pro republiku zleva i zprava.“ Program přijatý na tomto kongresu vyvolal smíšené reakce ostatních politických stran.

V roce 1925 byl Klofach zvolen předsedou Senátu a ve druhé polovině 20. let. soustředil se pouze na parlamentní práci, veřejné funkce nezastával. A přestože až do zániku strany (1938) zůstal Klofach jejím předsedou, jeho politický vliv postupně klesal. Skutečné vedení ve straně patřilo představiteli nacionalistického hnutí. Stršobrnom, kterého Masaryk zpočátku považoval za jednoho z nejperspektivnějších politiků. V roce 1926 však propukl vnitrostranický konflikt, jehož účastníky byli Stršobrny, Klofač, Beneš a Masaryk.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Databáze českého národního úřadu
  2. ↑ 1 2 3 4 Archiv výtvarného umění – 2003.
  3. ↑ Cena D. Umělecké památky Prahy; Díl 6. Velká Praha M-Ž  (Czech) - Academia , 2017. - S. 890. - 1752 s. — ( Umělecké památky ) — ISBN 978-80-200-2469-5

Odkazy

Zdroje

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole