| Anna Anatoljevna Komarová | |
|---|---|
| Foto Anna Komarová | |
| Datum narození | 14. června 1962 (ve věku 60 let) |
| Země | |
| Místo výkonu práce | |
Anna Anatolyevna Komarova (* 14. června 1962 – 10. října 2022 [1] ) je ruská lingvistka , tlumočnice znakového jazyka, specialistka na znakový jazyk pro neslyšící, ředitelka Centra pro vzdělávání neslyšících a znakového jazyka Galiny Lazarevny Zaitseva . [2] . Docent katedry stylistiky anglické řeči Moskevské státní lingvistické univerzity , člen Světové asociace tlumočníků znakového jazyka (WASLI), regionální zástupce WASLI v Rusku, člen Regionální veřejné organizace „Asociace znakového jazyka Tlumočníci“ , expert Světové federace neslyšících na vzdělávání neslyšících.
V roce 1978 absolvovala školu číslo 80 vyučující řadu předmětů v angličtině. V letech 1979-1984 studovala na Moskevském státním institutu cizích jazyků. M. Torez, získal specialitu "učitel angličtiny". [3]
Při studiu na ústavu pracovala ve VNIITE (technický referent) a spolupracovala s nakladatelstvím Nauka.
V letech 1985-88. vyvinul program a pracoval jako učitel angličtiny na intenzivních školeních na postgraduální škole MIIT. V letech 1988-91 a od roku 1995 do roku 1996 pracovala na částečný úvazek jako asistentka prezidenta pro mezinárodní práci a jako překladatelka ruského znakového a anglického jazyka v All-Russian Society of the Deaf . V letech 1991-92. Stáž v Royal School for Deaf Children v Exeteru (Velká Británie). V letech 1990-92. a 1994-95. se účastnila společných výzkumných projektů v Centru pro výzkum hluchoty na Univerzitě v Bristolu ve Velké Británii . V letech 1992 až 2009 působila jako učitelka angličtiny a programová koordinátorka na Moskevském bilingvním gymnáziu pro neslyšící děti. Od roku 1998 - ředitelka Centra pro vzdělávání neslyšících a znakového jazyka, v letech 1998-2005 pracovala na částečný úvazek na Pedagogické fakultě č. 4 v Moskvě, 1998-2009 jako docentka na Moskevské městské pedagogické univerzitě , 1999 - 2008 jako koordinátor programu pomoci společnostem neslyšících zemí Kavkazu a Střední Asie.
Od roku 1989 se opakovaně účastnila jednání Bureau of the World Federation of the Deaf (WFD) , kongresů WFD ( Japonsko , Rakousko , Austrálie , Kanada , Španělsko ), kongresů pro vzdělávání neslyšících (USA, Izrael), kongresy pro bilingvní vzdělávání neslyšících ( Švédsko , Rusko , Holandsko , Litva ). Opakovaně se účastnil a pořádal mezinárodní semináře, konference, kurzy a kulaté stoly k problematice vzdělávání neslyšících, znakové řeči neslyšících, historii neslyšících. [čtyři]
Více než 50 publikovaných prací na tato témata. Na dobrovolnické bázi spolupracovala s Moskevskou městskou společností neslyšících a Všeruskou společností neslyšících .
Od roku 2005 - člen představenstva Světové asociace tlumočníků znakového jazyka, od roku 2009 - člen představenstva Asociace tlumočníků znakového jazyka Ruské federace [5] .
Dne 22. září 2018 vyhodnotila činnost Anny Anatoljevny Všeruská společnost neslyšících , která jí udělila titul „Osobnost roku 2018“. [6]
Komarova A.A. je toho názoru, že ruský znakový jazyk je samostatný bohatý a originální jazyk s vlastní slovní zásobou a gramatikou, který by neměl být zaměňován s calque znakovou řečí (překladem znakového jazyka). Tvrdí, že ruský znakový jazyk je mimořádně bohatý a expresivní a lze s ním mluvit na jakékoli téma „od lásky po jadernou fyziku“ [7] . Trvá na tom, že znakový jazyk je nezbytný pro neslyšící a nedoslýchavé děti jako první jazyk pro úspěšný vývoj v raném období, pak je nejlepším způsobem, jak učit neslyšící děti, bilingvismus.
Jedním z problémů úspěšného vzdělávání neslyšících je neznalost vlastního znakového jazyka. na základě sociologické studie zjistila, že sami neslyšící a nedoslýchaví si často pletou pojmy „ruský znakový jazyk“ a „sledování znakové řeči“, často v sobě nesou stereotypy o podřadnosti znakového jazyka, které přijímají od slyšící komunita [8] .
Komarova A. A. trvala na nesprávnosti pojmu „tlumočník znakového jazyka“ (v překladu „neslyšící tlumočník“) a na zavedení správnějšího pojmu „tlumočník znakového jazyka“ [9] .
V současné době se v legislativních aktech používá správný termín (např. viz nařízení vlády Ruské federace ze dne 25. září 2007 N 608 „O postupu při poskytování tlumočnických služeb ruského znakového jazyka osobám se zdravotním postižením“).
Komarova A. A. podporuje komunitu neslyšících v tom, že Neslyšící (jako identita, v tomto případě se píše s velkým písmenem) jsou sociokulturní menšinou, oddělenou od zbytku společnosti především komunikační bariérou. Koneckonců, i když neslyšící mluví dobře, aby získal zpětnou vazbu od partnera, musí odpovědět písemně nebo ve znakovém jazyce. Proto je pro neslyšící pohodlnější být držen pohromadě, ve svém vlastním světě, kde si lze snadno porozumět [10] .
Na vědeckých konferencích a v médiích upozorňuje na situaci s tlumočníky znakového jazyka v Rusku. Překladatelů je zjevně málo. V Rusku je asi 1000 SL překladatelů a potřeba specialistů v této oblasti je více než 6500 lidí. [jedenáct]
Od roku 2009 je na Moskevské státní pedagogické univerzitě zodpovědný za vzdělávací program pro tlumočníky znakového jazyka. Od roku 2012 školí tlumočníky znakového jazyka s vyšším lingvistickým vzděláním na Moskevské státní lingvistické univerzitě . Jde o první místo pro školení překladatelů s vyšším vzděláním v zemi.
Autor několika desítek publikací o životě a kultuře neslyšících, překladech a znakovém jazyce.