Koeficient rozptylu (optika)

Koeficient rozptylu (optika)
$\sigma$
Dimenze	bezrozměrný
Poznámky
skalární

Koeficient rozptylu je bezrozměrná fyzikální veličina , která charakterizuje schopnost tělesa rozptylovat záření dopadající na něj . Jako písmenné označení se používá řečtina [1] . $\sigma$

Kvantitativně je koeficient rozptylu roven poměru toku záření rozptýleného tělesem k toku dopadajícího na těleso [1] : $\Phi$ $\Phi _{0}$

\sigma ={\frac {\Phi }{\Phi _{0}}}.

Součet koeficientu rozptylu a koeficientů absorpce , propustnosti a odrazu je roven jedné. Toto tvrzení je důsledkem zákona zachování energie .

V obecném případě, kdy se paralelní paprsek záření šíří v prostředí, kde je záření současně rozptylováno a pohlcováno, souvisí koeficient rozptylu s koeficienty přirozeného rozptylu a absorpce vztahem: $r'$ $A'$

\sigma ={\frac {r'}{a'+r'}}\left[1-e^{{-(a'+r')l}}\right],

kde je vzdálenost, kterou urazí záření v médiu. $l$

V literatuře je někdy pojem „koeficient rozptylu“ chápán jako index rozptylu [2] .

Příklad hodnot $\sigma$

Výše uvedený vzorec pro lze převést na: $\sigma$

\sigma ={\frac {r}{\mu }}\left[1-10^{{-\mu l}}\right],

kde a jsou desetinné indexy rozptylu a útlumu . V této podobě vzorec umožňuje s využitím údajů dostupných v regulační a referenční literatuře vypočítat koeficienty rozptylu vrstev optických materiálů libovolné tloušťky. $r$ $\mu$

V tabulce jsou jako příklad uvedeny hodnoty takto vypočtených koeficientů rozptylu světla (λ=550 nm) pro několik značek optických skel hlavních typů. Tloušťka skleněných vrstev byla ve všech případech stejná a činila 1 cm.Při výpočtech byly použity literární údaje o hodnotách [3] a [4] . $r$ $\mu$

Typ a značka skla	Koeficient rozptylu σ . 10 5
Light Crown LC3	3.4
Kron K8	1.8
Těžká koruna TK4	5.7
Super těžká korunka STK3	7.4
Barytový pazourek BF8	6.9
Flint F4	dvacet
Heavy Flint TF4	41
Speciální pazourek OF1	13

Viz také

Poznámky

↑ 1 2 GOST 26148-84. Fotometrie. Termíny a definice. (nedostupný odkaz) . Získáno 28. listopadu 2020. Archivováno z originálu dne 16. března 2020. (neurčitý)
↑ Sivukhin D.V. Obecný kurz fyziky. - M. : Fizmatlit, 2005. - T. IV. Optika. - S. 636. - ISBN 5-9221-0228-1 .
↑ GOST 13659-78. Sklo optické bezbarvé. Fyzikální a chemické vlastnosti. Hlavní parametry. - M . : Nakladatelství norem, 1999. - 27 s.
↑ Bezbarvé optické sklo SSSR. Katalog. Ed. Petrovský G.T. - M . : Dům optiky, 1990. - 131 s. - 3000 výtisků.