Kufr ( arabsky كفر - "nevěra", "zatajení") - termín, který označuje nejstrašnější hřích v islámu - nevíru . Člověk, který upadne do kufru, se nazývá kafir , tedy nevěřící .
Již v prvních stoletích existence islámu vznikly mezi různými islámskými hnutími neshody o tom, co přesně je považováno za kufr a jak se vztahovat k tomu, kdo to spáchal.
Tradičně, "extrémní" pohled na kufr je považován za Kharijite , který považoval hříšníky za kafiry. Na rozdíl od Kharijitů byl v 7. - počátkem 8. století určen „umírněný“ kurz Murjiitů , kteří věřili, že člověk, který spáchal hřích, se nestává káfirem a soud o něm se odkládá ( irja ) až do Soudného dne a patří pouze Alláhovi .
Kvůli nedostatku ortodoxie v islámu mohli zástupci jakékoli sekty nebo školy obvinit své odpůrce z kufru. Například v letech 833 až 849 za abbásovských chalífů al-Ma'mun , al-Mu'tasim a al-Wasik byli islámští teologové vystaveni procesům ( mikhna ), během nichž byli někteří teologové obviněni z polyteismu ( vyhýbat se ) . . Kontroverze kolem různých aspektů kufru byla důležitá pro formování politických koncepcí (například postoj k nespravedlivému vládci, neomylnost šíitských imámů atd.) a pro rozvoj důležitých dogmatických a právních otázek [1] .
V islámské teologii se rozlišuje velký (kufr akbar) a malý kufr (kufr asghar). Velký kufr vymaže předchozí dobré skutky a vyvede člověka z komunity a člověk, který zemře jako káfir, zůstane navždy v pekle. Velký kufr zahrnuje popření alespoň jednoho z pěti pilířů islámu nebo imanu , aroganci, pochybnost o pravdě islámu, pokrytectví atd. [2] .
![]() |
---|