Kyska-kui | |
---|---|
Směr | Baškirská a tatarská lidová hudba |
původ | lidová hudba |
Čas a místo výskytu | 18. století |
léta rozkvětu | 20. století |
Příbuzný | |
Uzun-kui |
Kyska-kuy ( bašk. ҡyҫҡa koy , tat. kyska koy z ҡyҫҡа - krátký, koy - melodie, melodie) - žánr baškirského a tatarského hudebního a poetického folklóru, rychlá krátká píseň.
První nahrávky kyska-kui publikoval S. G. Rybakov v knize „Hudba a písně uralských muslimů s nástinem jejich života“ (Petrohrad, 1897).
Kyska-kuy v baškirské a tatarské lidové hudbě je žánrovým opakem uzun-kuy . Je to prostředek k vyjádření optimismu, emočního vzepětí. Vyznačuje se tancem a aktivním rytmem. Zvláštností žánru je hranatost melodické a metrorytmické stavby, periodicita a jednotné střídání rytmických částí.
Kyska-kui se provádí v rychlém tempu.
Básně jsou složeny z osmi nebo sedmi slabik, které jsou rozděleny do půlřádků (4 + 4, 4 + 3 slabiky).
Kyska-kuy zahrnuje melodie tanců a lyrických tanců (beyeү koyo, biyu koe) "Irendyk", "Sedm dívek", "Alty eget", "Zarifa", (kylanyp-beyeu) "Altyn komesh", "Agidel katy aga" , "Apipa", "Kara Yurga", "Karabay", "Gulnazira", hraje "Kuk dunen", "Turat sagyly", pochoduje "Perovsky", "Route", "Ak-Mechet", Zimagorsky písně.
Forma slabičného verše s pravidelným střídáním 8 a 7 slabik byla vypůjčena z lidové slovesnosti do autorovy baškirské poezie 20. století. Podle B. V. Orechova, asi 8 % všech baškirských básní je napsáno touto formou [1] . Vrchol zájmu o tuto formu v baškirské poezii byl ve 40. letech 20. století. Je válečná doba, kdy básníci tíhli k „novinářským textům“, formě „agitačních veršů“ a forma kyska-kuy se k tomu hodila více než jiné žánry.
Hlavními tématy kyska-kuy v baškirské poezii jsou ohnivá láska, obraz květin a rostlin a zpěv ptáků.