Andreas Londos | ||||
---|---|---|---|---|
řecký Ανδρέας Λόντος | ||||
Narození |
1786 Eion , Achaia |
|||
Smrt |
24. září 1846 nebo 1845 |
|||
Otec | Sotiris Londos [d] | |||
Ocenění |
|
|||
Hodnost | plukovník | |||
bitvy | ||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Andreas Londos ( řecky Ανδρέας Λόντος , Eion , Achaia , 1786 - Atény , 1846 ) - účastník řecké osvobozenecké války v letech 1821-1829. , významný představitel velkostatkářů Peloponésu, plukovník, politik, ministr [1] .
Andreas Londos se narodil v roce 1786 ve městě Eion na severu Peloponésu (město se tehdy také nazývalo Vostitsa) v rodině bohatého statkáře Sotirise Londose. Zde vystudoval střední školu. Poté, co byl jeho otec sťat Turky, Andreas uprchl do Konstantinopole a do Eionu se vrátil až v roce 1818 poté, co byl na Peloponés jmenován nový osmanský vládce Sakir Ahmet . Sám Londos byl mezi řeckým obyvatelstvem znám jako tyran, což éteristovi Pelopidovi nezabránilo v tom, aby ho zasvětil do tajné revoluční společnosti Filiki Eteria .
Dne 26. ledna 1821 se pod rouškou projednávání sporu o půdu v domě Londosu konala schůzka peloponéské šlechty a hierarchů, aby se projednal plán povstání navržený apoštolem Filiki Eteria Papaflessas. Majitelé půdy byli zpočátku skeptičtí k revoluční rétorice Papaflessase, ale následné požadavky Turků, kteří dostávali informace o nadcházejícím povstání, poskytnout rukojmí šlechty a hierarchů, z nichž mnozí skončili v kobkách opevněného města Tripolis , nenechal čas na zamyšlení [2] [3] .
23. března 1821 zamířil Londos v čele 400 rebelů k Eionu. Když se Turci doslechli o všeobecném povstání, překročili Korintský záliv a uchýlili se do pevnosti města Amphisa . Rebelové dobyli Eion bez boje. Londos opustil posádku 200 bojovníků a odešel do města Patras , aby se zúčastnil obléhání jeho pevnosti [4] , kde se stal členem Revolučního achájského ředitelství [5] .
V lednu 1822, poblíž Akratu, povstalecké síly pod velením Londosu, Zaimise a za účasti velitele Andrutsose , obklíčily a zaútočily na skupinu 4 000 Turků pochodujících do Patrasu, která představovala zvláštní zbytek sil Dramali Pasha, poražena. rebely v Dervenakia . Pouze 800 Turků se podařilo uprchnout poté, co Yusuf Pasha poslal 15 lodí a odvezl je do Patrasu [3] .
Lord Byron se o Londosu, ne vždy kladně hodnoceném řeckými historiky, vyjádřil pozitivně, vzpomínal na jeho pohostinnost v Eionu v roce 1824 a dar koně [6] [7] .
Ve svém dopise Londosu z 24. února 1824 Byron oslovuje Londos slovy „odvážný generál a dobrý přítel“, vysvětluje, proč se sám nepostavil proti pevnosti Nafpaktos , žádá, aby nadále otravoval pevnosti Patras a Rio a poslat 12 svých bojovníků a 2 důstojníky na studia dělostřelců do Messolongionu [8] .
Andreas Londos a jeho přítel a spojenec Andreas Zaimis byli později zapleteni do protivládních intrik. Být nejprve na straně vlády G. Kunturiotise, Londos přešel na stranu peloponéských statkářů proti vládě I. Kolletise a skončil na straně poražených v občanské válce roku 1824 [4] .
Po příchodu Johna Kapodistriase se Londos, stejně jako většina vlastníků půdy, ocitl v opozici vůči vládci [9] .
V roce 1833, po příchodu bavorského krále Otty, se Londos přestěhoval do Nafplia. V roce 1835 mu Otton udělil hodnost plukovníka a jmenoval ho vojenským inspektorem. Londos se však jako vůdce tzv. anglické strany zúčastnil 3. září 1843 revoluce s požadavkem udělení ústavy a byl jmenován místopředsedou parlamentu, poté ministrem války a ministrem Interiér revoluční vlády [10] .
Všechny tyto pozice ztratil Londos, když Kolletis sestavil vládu. Hořkost politického neúspěchu a finanční potíže vedly Londos k sebevraždě 24. září 1846 v Aténách.