| Kulturní dědictví Ruska federálního významu objekt č. 4700138000 (databáze Wikigid) |
Lyubshansky osada je raně středověká osada nacházející se 2 km od Staraya Ladoga na druhé straně řeky Volchov . První průzkumné výzkumy na sídlišti, známém z materiálů D. Ja. Samokvasova a Z. Chodakovského , provedli na přelomu 60.-70. let archeologové S. N. Orlov , G. S. Lebedev a V. P. Petrenko [1] . Vykopávky byly obnoveny v roce 1997 petrohradskou expedicí archeologa E. A. Rjabinina [2] [1] .
Na přelomu 6.-7. století se objevilo a fungovalo stromozemní opevnění ugrofinských kmenů. Opevnění bylo dřevěné vězení, opevněné cínem na šachtě. Kulturní vrstva odpovídající tomuto opevnění s velkým množstvím rybích kostí [3] , tvarovanou keramikou, kostěnými nástroji a výhněmi je typická pro studovaná sídliště starší doby železné v oblasti Ladoga [1] . Nálezy Nevolinských pásů a některé další náhodné nálezy naznačují, že sídliště bylo zahrnuto do systému kontaktů mezi oblastí Kama, jižní Ladožskou oblastí, Finskem a středním Švédskem. Objev tohoto raného osídlení navíc svědčí ve prospěch toho, že kontakty se Skandinávci iniciovalo ugrofinské obyvatelstvo - Perm, Vesyu, Chud a Sum, později se k nim přidali Slované.
Na konci 7. - 1. poloviny 8. století osada zanikla při požáru.
Postavení kamenné a hliněné pevnosti , jedinečné pro východní a severní Evropu , je zde spojeno s výskytem jihobaltského slovanského obyvatelstva . Propojení se západními Slovany naznačuje stavební technika [5] , jejíž počátky opevňovacích tradic sahají až ke Slovanům střední Evropy [6] . Rjabinin připsal přestavbu pevnosti na kamenné podezdívce do doby kolem roku 700. [6]
Dochovalo se mysové sídliště o rozměrech cca 45 × 45 m, obehnané obloukovým valem o délce asi 70 ma v základně až 18 m širokém jako dlažba. Zdivo bylo zachováno do výšky až 2,2 m, zachovaly se i zbytky dodatečných opěrných zdí a dřevěného opevnění podél vrcholu valu [1] .