Mezilidská přitažlivost

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 10. prosince 2019; kontroly vyžadují 2 úpravy .

Mezilidská přitažlivost  je mechanismus vnímání druhého člověka, vznikající na základě stabilního pozitivního cítění, který přispívá k utváření citové vazby , přátelství , sympatií či lásky .

Je třeba poznamenat, že přitažlivost je chápána jako proces i výsledek utváření atraktivity člověka pro vnímatele. L. Ya.Gozman rozlišuje v pojetí interpersonální přitažlivosti tři aspekty: afektivní složku, postoj (tedy složku motivačně-volní a behaviorální) a hodnocení druhého člověka (kognitivní složku). [jeden]

Studium mezilidské přitažlivosti je jedním z klíčových témat výzkumu sociální psychologie a věnuje se především objasnění faktorů, které určují vznik pozitivních mezilidských vztahů. [2] [3] [4] [5]

Rozměr

Existují dva směry metodického vývoje - první je zaměřen na vytváření postupů pro registraci přitažlivosti mezi cizími nebo neznámými lidmi, druhý - mezi členy stabilních párů.

V současné době existují v této oblasti dvě hlavní metody výzkumu související s registrací přitažlivosti mezi cizími lidmi a mezi stabilními páry. Ty se zase dělí na verbální a neverbální. Nejčastěji používanou verbální metodou v psychologii je Brian Byrne Index, který je založen na škále interpersonálních hodnocení. V této škále subjekt hodnotí jinou osobu podle takových charakteristik, jako je inteligence, obeznámenost s nedávnými událostmi, morálka, míra adaptace, pocity sympatií či antipatií, touha či neochota respondenta spolupracovat. Takto měřená atrakce vysoce koreluje s daty z jiných metod. Tato technika má však nízkou spolehlivost opakovaného testování, což znemožňuje její použití v longitudinálních studiích . Tento problém řeší registrace neverbálních reakcí. Neverbální ukazatele jako vzdálenost mezi účastníky komunikace a jejich vzájemná poloha, směr pohledu a různé psychofyziologické ukazatele jsou odolné vůči opakování, mají vysokou konstruktivní validitu a ve většině případů nezávisí na vůli subjektu.

Důvody

Bylo studováno mnoho faktorů ovlivňujících mezilidskou přitažlivost. Nejpoužívanějšími studiemi jsou fyzická přitažlivost, intimita, podobnost, komplementarita, vzájemná sympatie a přátelství .

Efekt blízkosti

Nejčastější příčinou přitažlivosti je faktor prostorové blízkosti mezi lidmi. Četné údaje z pozorování naznačují vliv frekvence komunikace a setkání na mezilidské sympatie. Pozoruhodným příkladem je výzkum L. Festingera , S. Shakhtera a K. Becka, který ukázal, že většina přátelství vzniká mezi studenty bydlícími vedle ve stejné budově hostelu. Působí zde i efekt „prostého pobytu v zorném poli“, který spočívá ve zvýšení pravděpodobnosti pozitivního hodnocení podnětů s rostoucí frekvencí jejich výskytu. Existují však výjimky. Přátelství může vzniknout bez fyzické interakce. Nedávné studie například ukazují, že online komunikace je kvalitou a hloubkou podobná komunikaci tváří v tvář. [6]

Efekt „prostého zásahu do zorného pole“

Jak již bylo zmíněno výše, efekt prostého zásahu do zorného pole ukazuje na vztah mezi sympatií a frekvencí výskytu podnětu. To platí stejně pro neživé předměty a lidi. [7] Například studie Jorgensena a Cervoneho (1978) ukazují, že tváře cizích lidí jsou líbivější, když se frekvence zvyšuje. Tyto údaje dokazuje i původní experiment R. Morelanda a S. Beache. V tomto experimentu asistenti experimentátorů absolvovali určitý počet přednášek, obsadili jasně viditelná místa v publiku a zároveň s nikým nekomunikovali. Na konci přednášek byli studenti požádáni, aby zhodnotili fotografie těchto dívek. Ukázalo se, že největší lákadlo způsobily dívky, které se přednášek zúčastnily nejvícekrát. [8] Frekvence expozice však ne vždy zvyšuje atraktivitu. Nutno podotknout, že u nepříjemných podnětů působí opačný efekt – počet setkání s takovými podněty zvyšuje nepřátelství.

Další faktory přitažlivosti

Podobnost

Výzkum ukazuje, že jedním z hlavních determinantů mezilidské přitažlivosti je podobnost mezi lidmi. A zde máme na mysli podobnost v nejširším slova smyslu. Zohledňují se fyzické i sociální vlastnosti: vzhled, charakter, životní cíle atd. Má se za to, že čím více se tyto vlastnosti shodují, tím jsou lidé šťastnější ve vztazích (Folkes, 1982, [9] Wilson et al. , 2006) . Tento efekt je založen na pocitu sebepotvrzení: lidé obvykle hledají potvrzení svých přesvědčení a pohledu na život. Aktivní lidé se tedy rádi stýkají s jinými energickými lidmi, zatímco pesimisté se rádi stýkají s jinými negativními lidmi (Locke & Horowitz, 1990).

Fyzická přitažlivost

Jedním z důležitých faktorů při navazování mezilidských vztahů je také fyzická přitažlivost. Krásní lidé mají obvykle vyšší postavení a oblíbenost. [10] Atraktivita je navíc často spojována s pozitivními osobními vlastnostmi a dobrými životními vyhlídkami. Navzdory velkému společenskému úspěchu krásných lidí však při výběru partnera funguje i princip spravedlnosti, který spočívá v rovných příspěvcích partnerů do vztahů, tedy v touze najít partnera stejného stupně atraktivity.

Poznámky

  1. ↑ Gozman L. Ya. Psychologie citových vztahů. - M .: Nakladatelství Moskevské státní univerzity, 1987. - S.13.
  2. ↑ Byrne, D., Griffitt , W. Interpersonální přitažlivost / D. Byrne, W. Griffitt // Výroční přehled psychologie. - 1973. - V. 24.
  3. ↑ Touhey, J. Interpersonální kongruence, postojová podobnost a mezilidská přitažlivost / J. Touhey // Journal of research in osobnosti. - 1975. - V. 9.
  4. ↑ Tesser , S. Hodnotící a strukturální podobnost postojů jako determinanty interpersonální přitažlivosti / A. Tesser // Časopis osobnosti a sociální psychologie. - 1971. - V. 18.
  5. ↑ Neimeyer, G., Neimeyer R . Funkční podobnost a interpersonální přitažlivost / G. Neimeyer, R. Neimeyer // Journal of research in osobnosti. - 1981. - V. 15.
  6. ↑ Bargh, JA & McKenna, KYA (2004). Internet a společenský život. Annual Review of Psychology , 55, 573-590.
  7. ↑ Miller, R, Perlman, D, & Brehm, S (2006). Intimní vztahy. New York: McGraw-Hill.
  8. ↑ Moreland, Richard L.; Beach, Scott R. Účinky expozice ve třídě: Rozvoj afinity mezi studenty  //  Journal of Experimental Social Psychology : deník. - 1992. - Květen ( vol. 28 ). - str. 255-276 . - doi : 10.1016/0022-1031(92)90055-O .
  9. ↑ Folkes, (1982). Vytváření vztahů a párování hypotéz. Bulletin osobnosti a sociální psychologie, 8 , 631-636.
  10. ↑ Walster, Elaine; G. William Walster; Ellen Berscheid; Karen Dionová. Fyzická přitažlivost a výběr datování: Test hypotézy shody  //  Journal of Experimental Social Psychology : deník. - 1971. - březen ( ročník 7 , č. 2 ). — S. 173 . - doi : 10.1016/0022-1031(71)90065-5 .

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie