Meilakh, Michail Borisovič

Michail Borisovič Meilach
Datum narození 20. ledna 1944 (78 let)( 1944-01-20 )
Místo narození Taškent , Uzbecká SSR , SSSR
Země  SSSR → Rusko 
Vědecká sféra literární kritika
Místo výkonu práce
Alma mater Leningradská univerzita
Akademický titul Profesor
Akademický titul Kandidát filologie (1970), doktor filozofie (PhD) ve filologii (2002)
vědecký poradce Viktor Maksimovič Žirmunskij

Michail Borisovič Meilakh (narozený 20. ledna 1944 , Taškent , UzSSR , SSSR ) je sovětský a ruský literární kritik , filolog, básník a překladatel, specialista na románskou filologii a nejnovější ruskou literaturu [1] . PhD ve filologii, doktor filozofie (PhD). [1] Jeden z autorů encyklopedie „ Mýty národů světa “.

Životopis

Narodil se v rodině literárního kritika Borise Meilakha (1909-1987) evakuován do Taškentu . Sestra Mirra (nar. 1935) je filmová kritička, od roku 1975 je v Izraeli.

Absolvoval Filologickou fakultu Leningradské univerzity (1967) [1] a postgraduální studium na Leningradské pobočce Jazykovědného ústavu Akademie věd SSSR pod vedením akad. V. M. Žirmunskij [2] . Na základě své doktorské práce obhájené v roce 1970 vydal knihu Jazyk trubadúrů (1975).

V 70. letech byl vědeckým pracovníkem Leningradského institutu jaderného výzkumu Akademie věd SSSR [3] . Přátelil se s Josephem Brodským a navštěvoval ho v exilu; v roce 2000 napsal článek o Brodském pro Velkou ruskou encyklopedii .

Poté , co od Jakova Druskina obdržel jím zachráněné rukopisy D. Kharmse a A. Vvedenského , připravil řadu vydání Oberiutů , včetně spolu s Vladimírem Erlem první sebraná díla Kharmse ( Brémy , 1978-1981 ) [ 4] .

V roce 1983 byl zatčen na základě obvinění z distribuce protisovětské literatury, odsouzen k 7 letům vězení.

29. června 1983 byl v Leningradu zatčen Michail Borisovič Meilach (nar. 1945)... M. Meilakh je kandidátem filologických věd, specialistou na románskou filologii a nejnovější ruskou literaturu. Je autorem řady článků o díle A. Achmatovové a editorem souborných děl A. Vvedenského a D. Kharmse, publikovaných v zahraničí. Nedávno se snažil opustit SSSR. M. Meilakh byl obviněn podle článku 70 trestního zákoníku RSFSR. Vyšetřování vede vyšetřovatel KGB V. V. Čerkesov . Během 10hodinové prohlídky v bytě M. Meilakha během jeho zatčení byly zabaveny knihy A. Achmatovové, O. Mandelštama, V. Nabokova a teologická díla. Ve dnech 24.–25. dubna 1984 se v Leningradu konal proces s Michailem Meilachem. Byl obviněn podle čl. 70 trestního zákoníku RSFSR při distribuci knih vydaných v zahraničí. Přestože v průběhu vyšetřování hrozilo M. Meilakhovi obvinění i podle trestních článků, k soudu se nedostavili. M. Meilakh byl odsouzen na 7 let v táborech s přísným režimem a 3 roky v exilu. Soud byl otevřený: Mělo to ukázat proces. Byla pozvána televizní skupina, aby natočila film o procesu a o „pokání“. U soudu M. Meilakh prohlásil, že bere zpět všechna svědectví, která předtím poskytl, a odmítl přiznat vinu a činit pokání. Leningradský psychiatr Andrej Vasiliev ... odmítl vypovídat. Po soudu byl zatčen na ulici na základě obvinění ze „stržení vlajky“. Později byl odsouzen na 4 roky do koncentračních táborů...

Jaký jsi byl , jaký jsi?

Článek „Tichí sabotéři“ [5] byl věnován „případu Meilakh“ (druhým autorem článku byl vyšetřovatel KGB, který případ vedl).

Sloužil v přísném režimu kolonie Perm-36 , ve vazbě prodělal zánět slepého střeva , který vedl k zánětu pobřišnice , ale byl zachráněn lékaři okresní nemocnice v Chusovoy [4] . Vydáno se začátkem perestrojky v roce 1987 . Později spolupracoval s muzejní rezervací vytvořenou na základě kolonie Perm-36 [6] .

Od počátku 90. let žil převážně v zahraničí. Od roku 2002 je  profesorem na Univerzitě ve Štrasburku [7] .

Básně publikoval v časopisech „ Znamya “, „ Continent “, „ Literary Review “ a dalších.

Stal se prototypem hlavního hrdiny v románu Anatoly Naimana „B. B. a další." (1997); v roce 2003 udeřil Nymana do obličeje a obvinil ho z pomluvy a narušení soukromí [8] [9] [10] [11] .

Bibliografie

knihy Autor Editor, kompilátor články

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Meilakh Michail Borisovich (nar. 1944) Archivní kopie z 9. května 2021 ve Wayback Machine // Sacharovovo centrum
  2. ↑ Tolstoj I. Poezie a mýtus: Filolog a překladatel Michail Meilakh shrnuje Archivní výtisk z 20. prosince 2018 na Wayback Machine // Radio Liberty. - 2018. - 19. prosince.
  3. ↑ Michail Meilakh: „Můj první vyšetřovatel byl Viktor Čerkesov“ Archivní kopie z 19. ledna 2021 na Wayback Machine // Colta.ru
  4. ↑ 1 2 Leybin V. Jak život zvítězil nad smrtí: Rozhovor s Michailem Meilachem, básníkem, vědcem, kurátorem poezie Archivní výtisk ze dne 9. května 2021 na Wayback Machine // Russian Reporter Magazine. - 2018. - 11. srpna.
  5. ↑ Molotkov G., Orlov L. Tichí sabotéři: Dokumentární esej // Hvězda. - 1985. - č. 3. - S. 163-180.
  6. ↑ Odpověď řediteli archivního archivu muzea Perm-36 ze dne 5. prosince 2020 ve Wayback Machine // Perm " Memorial "
  7. ↑ Grigorieva N. Michail: Interview with M. B. Meilakh Archival copy date 9 May 2021 at the Wayback Machine // Zvezda . - 2002. - č. 8. - S. 236-238.
  8. ↑ Archip Angelevič . Frankfurt mohl zůstat u „Nose“ Archived 24. července 2018 na Wayback Machine // Izvestia . - 2003. - 10. října.
  9. ↑ Kucherskaya M. , Yuferov Y. Rusům zůstal archivní výtisk „Nos“ z 6. května 2021 ve Wayback Machine // Rossijskaja Gazeta . - 2003. - 11. října.
  10. ↑ Lyubimov M.P. Bezpečnostní důstojníci a důstojníci KGB Archivní kopie z 9. května 2021 na Wayback Machine // Nezavisimaya Gazeta . - 2004. - 23. března.
  11. ↑ Kobrinský A. A. Jak stříleli ruští spisovatelé? Archivováno 22. října 2019 na Wayback Machine // Polit.ru . - 2008. - 29. února.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V sociálních sítích