Mendrin, Vasilij Melentievič

Vasilij Melentievič Mendrin
Datum narození 3. května 1866( 1866-05-03 )
Místo narození Jekaterinodar
Datum úmrtí 22. května 1920( 1920-05-22 ) (54 let)
Místo smrti
Země
obsazení orientalista
Ocenění a ceny
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource

Vasilij Melentějevič Mendrin ( 21. dubna ( 3. května )  , 1866 , Jekatěrinodar  - 22. května 1920 , Vladivostok ) - významný ruský orientalista (Japonec), profesor Orientálního institutu , organizátor a rektor Vyšší polytechniky ve Vladivostoku (1918).

Životopis

Narozen v Jekaterinodaru v rodině úředníka. Vystudoval moskevskou ( Alekseevsky ) vojenskou školu (1889) a byl poslán sloužit do Zabajkalska . Vzdělání orientalistiky získal na vladivostockém orientálním institutu (1901-1906) v japonské kategorii. V květnu až srpnu 1903 byl poslán na jazyková a regionální studia do Tokia .

Během rusko-japonské války sloužil V. M. Mendrin v aktivních jednotkách. Byl vyznamenán řády sv. Stanislava III. stupně s meči a lukem, sv. Anny III. stupně s meči a lukem.

Na radu arcibiskupa Nikolaje (Kasatkina) se V. M. Mendrin ujal překladu „Historie šógunátu v Japonsku“ („Neformální dějiny Japonska“ – „ Nihon Gaishi “ [1] ) Rai Sanyo , dílo, které sám lord studoval v mládí a kterému přikládal velký význam porozumění dějinám Japonska [2] . Celkem z 22 knih napsaných v kanbunu přeložil 6, které byly publikovány v Izvestiích Orientálního institutu v letech 1910-1916, opatřené rozsáhlými historickými a lingvistickými komentáři pod názvem "Siogun-i-Seii Taishiogun Bakufu." Lingvistické a historické eseje). Mendrin zavedl termín "Siogunat" ("Siogunat") [3] , nyní přepsaný jako " Shogunate " [4] , do širokého vědeckého oběhu . Kromě toho je autorem prací o gramatice a stylu japonského jazyka a překladatelem řady dalších děl japonské literatury. V rámci Dějin japonské literatury Williama Astona Mendrin nejprve přeložil do ruštiny asi stovku lyrických básní, včetně Bašóova haiku [5] .

Od roku 1910 byl mezi učiteli na plný úvazek Orientálního ústavu. Mendrin je autorem učebnice psaného japonského stylu („Sorobun. Analýza japonského epistolárního stylu“, díly 1-2, Vladivostok, 1910-14.).

V roce 1911 vstoupil Mendrin na postgraduální školu (Daigakuin) Tokijské císařské univerzity. Ruský velvyslanec v Tokiu N.A. Malevsky-Malevich se významně podílel na vstupu na Mendrinovu univerzitu . Zachoval se následující dopis Malevského-Maleviče ministrovi zahraničních věcí Japonska hraběti Komurovi ze dne 20. března (2. dubna 1911):

Můj milý hrabě! Ruský učenec Mendrin, který se věnuje studiu japonštiny a žije za tímto účelem již tři roky v Tokiu, mě požádal, abych mu svolil k účasti na hodinách profesorů filologie a práva na Tokijském císařském paláci. Univerzita. Vzhledem k tomu, že Mendrina znám jako muže vědecké oddanosti a bezúhonného charakteru, žádám Vaši Excelenci, aby využila vašich služeb pro vašeho kolegu z ministerstva školství, aby mohl být Mendrin přijat na Tokijskou císařskou univerzitu, aby se zúčastnil výše uvedených kurzů během aktuální akademický rok a také příští rok [6] .

25. května Komura odpověděl ruskému velvyslanci:

Vynaložil jsem veškeré úsilí, abych neprodleně informoval ministerstvo školství o obsahu dopisu ze dne 20. března (2. dubna 1911), který mi Vaše Excelence zaslala ohledně přání Mendrina, ruského vědce, aby mohl navštěvovat kurzy na Tokijská císařská univerzita. Pan Komatsubara mě právě informoval a já mám tu čest informovat Vaši Excelenci, že bylo na jeho žádost rozhodnuto přijmout Mendrina do Daigakuina jako studenta literatury...

V roce 1918, po oddělení od Orientálního institutu vyšší polytechniky, byl Mendrin zvolen jeho rektorem.

V. M. Mendrin zemřel ve Vladivostoku , byl pohřben na přímluvném hřbitově , jeho hrob se nedochoval. Jeho rozsáhlý vědecký archiv byl ztracen.

24. září 2005 byl na chodníku slávy FESTU odhalen pomník V. M. Mendrina [7] .

Vojenská kariéra

Publikace a spisy

Kromě toho se připravovaly k vydání „Dějiny kultury Japonska“, ale nikdy nevyšly.

Zdroje

Poznámky

  1. ↑ Sám Mendrin trval na překladu názvu jako „Svobodná historie Japonska“.
  2. ↑ Kozhevnikova I. „Znal pouze myšlenku moci...“ (čtení „Deníky sv. Mikuláše“) // Japonsko dnes (www.japantoday.ru). 2003. č. 34. [1]
  3. ↑ Představuje nějaký analog (ale ne synonymum!) výrazu "Regency".
  4. ↑ Mendrin není autorem tohoto termínu. Dokonce i ve „Velké encyklopedii“ S. N. Yuzhakova se slovo „Shogunat“ nachází. Mendrinova zásluha spočívá v podložení a aktivním zavedení konstruktivního historiografického termínu.
  5. ↑ Jurij Orlický . „Zapomněli jste na své rodné hory, když jste byli v cizí zemi“: Krátká esej o historii ruských překladů a imitací japonské klasické poezie. // "Triton": Almanach ruského haiku. - M.: ARGO-RISK, 2000. - Vydání 1.
  6. ↑ Zde je překlad z francouzského originálu.
  7. ↑ Golubev I. První rektor FEPI je zvěčněn // Komsomolskaja pravda Dálný východ. 2005. 28. září. [2]  (nedostupný odkaz)
  8. ↑ Ve stejné době zde sloužil D. M. Karbyšev
  9. ↑ Oe Sazanami – japonština pro „Swell of the Great River“. Toto je pseudonym japonského spisovatele Sueo Iwaya (1870-1933).

Odkazy