Minamitori

Minamitori
Japonština 南鳥島

Umístění ostrovů Bonin a Minamitori
Charakteristika
Náměstí1,2 km²
Počet obyvatel0 lidí (2012)
Umístění
24°17′18″ severní šířky. sh. 153°58′52″ východní délky e.
vodní plochaTichý oceán
Země
PrefekturaTokio
červená tečkaMinamitori
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Minamitori (南鳥島minamitori- shima )  je izolovaný ostrovní atol na severozápadě Pacifiku . Rozloha je 1,2 km². Dříve součástí Ansonského souostroví . Je administrativně součástí okresu Ogasawara v prefektuře Tokia .

Geografie

Je to nejvýchodnější z japonských ostrovů. Nachází se 1848 km jihovýchodně od Tokia a 1267 km východně od nejbližšího japonského ostrova . Je to také nejvýchodnější území Tokia, které je administrativně součástí Ogasawara . Nejbližší pevnina, ostrov Farallón de Pajaros v souostroví Mariana  , je 1021 km daleko. Navzdory své malé velikosti má extrémní strategický význam, protože umožňuje Japonsku nárokovat si 428 875 km² v okolních vodách .

Historie

Poprvé byl ostrov v této oblasti objeven a zmíněn kapitánem manilské galeony Arriola v roce 1694 [1] . Jeho přesná poloha zůstala neznámá až do poloviny 19. století.

Polohu ostrova zaznamenala americká výzkumná loď v roce 1874 a o pět let později na něm Japonci poprvé přistáli. Japonská říše ostrov formálně anektovala 24. července 1898 [2] . V roce 1935 tam japonské císařské námořnictvo instalovalo meteorologickou stanici a vybudovalo přistávací dráhu . Během druhé světové války ostrov bránilo asi 4000 japonských vojáků.

V důsledku války byla spolu se zbytkem Boninských ostrovů převedena pod kontrolu Spojených států . V roce 1964 americká pobřežní stráž umístila na ostrov vysílač systému LORAN .

V roce 1968 se vrátil do japonské jurisdikce.

Průmyslový potenciál

V roce 2012 oznámila skupina japonských vědců poblíž ostrova objev zóny anomálního nahromadění kovů vzácných zemin v horních vrstvách bahna (3-8 m od mořského dna) v hloubce 5600-5800 m. Podle podle extrémně předběžných odhadů se zásoby kovů vzácných zemin spolu s ytriem odhadují na 6,8 milionu tun. Toto množství stačí k pokrytí potřeb Japonska na dalších 200 let [3] [4] . Yttrium pokryje světovou poptávku 780 let, dysprosium  730 let, europium  620 let a terbium  420 let [5] .

Poznámky

  1. Welsch, Bernhard: Tvrdený objev ostrova Marcus v roce 1694; in: Journal of Pacific History, Vol. 36, č. jeden; 2001, str. 105-115
  2. Kuroda, Nagahisa: Zpráva o cestě na Marcus Island, s poznámkami o ptácích; in: Pacific Science, sv. 8, č. jeden; 1954
  3. Japonsko nalezlo 6,8 milionů tun kovů vzácných zemin . Získáno 28. listopadu 2012. Archivováno z originálu dne 4. března 2016.
  4. Graduate School of Engineering. Objev vzácných zemin v okolí Minami-Torišima . Todai Research  (anglicky)  (odkaz není k dispozici) . Tokijská univerzita (2. května 2013) . Získáno 14. dubna 2019. Archivováno z originálu 31. července 2013.
  5. Obrovský potenciál hlubinného bahna jako zdroje prvků vzácných  zemin . Staženo 1. 1. 2019. Archivováno z originálu 23. 1. 2019.