Klášter a kostel bosých karmelitánů (Lvov)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 2. června 2021; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Pohled
Klášter a kostel bosých karmelitánů
49°50′39″ severní šířky sh. 24°02′11″ palců. e.
Země
Umístění Lvov
Architektonický styl barokní
Architekt Giovanni Battista Gisleni
Materiál bílý kámen
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kostel svíček (bosých karmelitánů) a klášter  je architektonickou památkou ve Lvově ( Ukrajina ). Nachází se na ulici Vinničenko, 30. Kostel měl v různých dobách různá jména: Bosí karmelitáni, Madona, Duch svatý, Svíčky, Arcibiskupský, Seminář. Založil jej krakovský kastelán Jakub Sobieski (otec krále) pro řád bosých karmelitánů .

Předlohou pro kostel byl kostel Santa Susanna v Římě , architekt Carlo Maderna . Projekt vypracoval v roce 1642 italský architekt Giovanni Battista Gisleni, stavba začala v roce 1644 a pokračovala až do konce 17. století . Fasáda je zdobena bílým kamenným dekorem, který téměř zcela opakuje barokní formy svého římského vzoru. V nikách prvního patra jsou ozdobné vázy, na druhém sochařské postavy od A. Schwanera. Kostel karmelitánů má v půdorysu jasně definovaný tvar latinského kříže. Na křižovatce hlavní lodi a transeptu se tyčí malá kupole, zvnějšku doplněná signaturou.

Kostel patřil do roku 1792 řádu bosých karmelitánů. Na konci 18. století rakouské úřady kostel uzavřely a umístily do něj skladiště. Katolické církvi vrácena v roce 1842 na žádost lvovského arcibiskupa Františka Pištka . Kostel byl znovu vysvěcen na počest Matky Boží Gromnichaya (Setkání Páně). V roce 1940 byla část kláštera převedena do Lvovského lékařského ústavu. Kostel i klášter fungovaly až do roku 1946, kdy byl celý areál předán armádě. Od roku 1976 v budově sídlí oddělení metrologie a normalizace. V roce 2000 byla budova převedena do UHKC a dostala název Sretenský kostel. V roce 2009 byla kaple u chrámu převedena do užívání římskokatolické církvi. Nyní se v chrámu konají bohoslužby východního a západního obřadu.

Literatura