Mukyanská dohoda

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 23. října 2020; kontroly vyžadují 11 úprav .

Mukyjská dohoda ( Alb.  Marrëveshja e Mukjes ) je dohoda uzavřená 2. srpna 1943 v albánské vesnici Mukai (Mukya, poblíž města Kruja ve střední Albánii) mezi Balli Kombetar , Komunistickou stranou Albánie a její armádou . křídlo Národní osvobozenecké armády Albánie a " zákonnosti ". Účelem dohody bylo vytvořit platformu, která by sjednotila vůdce Hnutí odporu v celé zemi a umožnila by určovat budoucnost Albánie.

Členové dohody

Dohoda ustavila Výbor národní spásy, hlavní integrační orgán Hnutí odporu v Albánii. Hnutí by v budoucnu mohlo vést ke sjednocení všech albánských zemí do Velké Albánie . Podle dohody by se sjednocení všech antifašistických a protinacistických sil mohlo stát stejně významným jako vytvoření Antifašistického Veche pro lidové osvobození Jugoslávie .

Hnutí národního osvobození Albánie zahrnovalo komunisty, socialisty, balisty a postavy z hnutí Legaliteti vedené Abaz Kupim , stejně jako některé místní nacionalisty. Z Hnutí národního osvobození Albánie byli delegováni takové osoby jako Imer Disnica a Mustafa Ginishi, člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Albánie. Za Balli Kombetar se zúčastnili Škender Mucho, Hysni Lepenica, Midhat Frasheri a vedoucí delegace Hasan Dosti. Každá strana byla opatřena 12 podpisy [1] .

Cíle

Hlavní rada národního osvobození definovala cíle organizace národního osvobození v Albánii takto:

  1. Do organizace vstupují všichni vlastenci bez ohledu na náboženství, regionální původ nebo politické přesvědčení.
  2. Válka bude vedena proti italským fašistům ve jménu existence nezávislé, demokratické, lidové Albánie.
  3. Soukromé vlastnictví a soukromá iniciativa v průmyslu a ekonomice jsou zaručeny.
  4. Radikální změny ve společenském životě a organizaci práce se neprovádějí.
  5. Důstojníci vstupující do Národní osvobozenecké armády si zachovávají své hodnosti.
  6. Po vyhnání okupantů o formě vlády rozhodnou sami lidé.

Prohlášení o podpisu smlouvy

albánský lid!

Uplynulo téměř 5 let od doby, kdy fašistická Itálie okupovala naši zemi a začala zasévat utrpení na černou zem i do celého světa.

Zvěrstva jsou na vzestupu. V posledních dnech opět hoří města a vesnice: muži a ženy, chlapci a dívky, mladí i staří jsou zabíjeni zvláštní žízní a albánské děti stále pijí mateřské mléko.

Albánský záchranný výbor, vyjadřující zájmy národa a mající příslušné pravomoci, předkládá následující program:

  1. Okamžitě začne lidová válka s podporou spojenců – Velké Británie, USA a SSSR – proti barbarským nájezdníkům ve jménu osvobození utlačovaných.
  2. Válka o Albánii by byla zvažována právě podle Atlantské lidové charty a odpovídajícího práva na sebeurčení etnických Albánců.
  3. Válka bude vedena za svobodnou, demokratickou a lidovou Albánii.

Albánci!

Není třeba čekat. Nepřítel je stále v našich domovech.

Neztrácejte čas, než se nepřítel dostane k dětem a dospělým, mužům a ženám, intelektuálům a rolníkům a také patriotům; popadněte zbraně a rychle zažeňte útočníky z našich posvátných albánských zemí.

Stůjme pod praporem Skanderbega a pod vedením albánského výboru spásy přísahejme, že se spojíme, abychom na naší půdě bojovali jakoukoli zbraní proti invazním nepřátelům, zlomili okovy otroctví, které na nás visí už pět let a pomstít krev mučedníků, kteří zemřou za čest a svobodu Albánie. Den spásy je blízko!

Pryč s útočníky!

Sláva Albánii, povstání do války s útočníky!

Sláva našim spojencům: Anglii, Spojeným státům americkým a Sovětskému svazu!

Sláva svobodné, lidově demokratické Albánii!

Albánský záchranný výbor

Původní text  (alb.)[ zobrazitskrýt] Vytáhněte shqiptar!

Po bëhen afro 5 vjet që Italia fashiste ka pushtue vendin tonë të shtrenjtë dhe po mbjell kudo zi e mjerim.

Barbarizma jako arritur kulmin. Në këto kohë të fundit ka djegë e ka shkatërrue fshatra e qytete dhe me një etje të tërbueme ka vra e ka therë burra e gra, djeqëtëe vajza, pleq etindhemithëiptarj

Komiteti pro Shpëtimin a Shqipërisë, shprehje e gjallë a fuqive të kombit, paraqet këtë program:

1. Luftë të përbashkët dhe të menjëhershme përbri aleatëve më të mëdhenj, Anglisë, SHBA dhe Bashkimit Sovjetik si dhe popujve të shtypur kundra pushtuesit barbar.
2. Luftë për një Shqipëri të pamvarme, luftë për zbatimin e parimit të njoftun botërisht a të garantuar nga Karta e Atllantikut të vetvendosjes së popujve përënjë et Shqip.
3. Luftë për një Shqipëri të lirë, demokratike e popullore.

Shqiptary!

Nuk keni ç'të prisni ma. Armiku është akoma në vatrat tona.

Erdhi koha që të çohemi të gjithë të vegjël e të mëdhenj, burra e gra, intelektualë e patriotë qytetarë dhe katundarë dhe të rrokni pushëtëtë rrokni armët për shëtëtëbimin sa

Ngrihuni të gjitithë pra, betohuni rreth flamurit të skënderbeut, bashkohuni rreth komitetit për shpëtimin e shqipërisë dhe sulmoni nëd, erj erj erj er er er fangr ej ngjnh nj njnhn nj ngjnhn njnh nj njnhn njnh nj ngjnh nj ng. martirëve tanë që ditën të vdesin në fushën e nderit për lirinë e Shqipërisë. Dita e shpëtimit erdhi!

Jashtë armiku zaptues!

Rroftë Shqipëria e bashkueme në luftë kundër pushtuesit!

Rrofshin aleatët tanë të mëdhenj, Angli, Shtetet a Bashkueme a Bashkimi Sovjetik!

Rroftë Shqipëria e pavarme, demokratike popullore!

Komiteti pro shpëtimin e Shqipërisë

Breaking the deal

Problémy mezi monarchisty, nacionalisty a další pravicovou a radikální pravicí na jedné straně a socialisty, komunisty a další radikální levicí a levicí na straně druhé vyvstaly již ve fázi podpisu smlouvy, zejména mezi komunisty a nacionalisty: nacionalisté trvali na začlenění Kosova v Albánii, zatímco komunisté ujišťovali, že by se Kosové měli sami rozhodnout, u koho by pro ně bylo lepší zůstat . Nacionalisté byli přesvědčivější, což v Jugoslávii vyvolalo obavy. Podpisu dohody se zúčastnili britští pozorovatelé a také představitelé Komunistické strany Jugoslávie . Vedoucí delegace Svetozar Vukmanovič obvinil albánské socialisty, komunisty a další ultralevičáky a levičáky z kontrarevolučních aktivit a zrady, načež v ultimátu požadoval porušení dohody.

O pár dní později oznámil Ústřední výbor Komunistické strany Albánie v Ljabinotu neoficiální odmítnutí splnit podmínky mukijské dohody a o měsíc později tam bylo toto odmítnutí také oficiálně oznámeno [2] . Dohoda byla považována za zradu lidu a příčinu revoluce, která byla v rozporu se základními principy a zákony Národního osvobozeneckého hnutí [3] . Balisté, když se o tom dozvěděli, přerušili všechny vztahy s komunisty, socialisty a dalšími levičáky a extrémní levičáky a dali je na první místo v seznamu svých nepřátel (spolu s jugoslávskými partyzány), načež otevřeně přešli do na straně nacistů a jejich spojenců. Zástupci z Legality balistu nenásledovali, nicméně ke konci války v ně komunisté, socialisté a další ultralevičáci a levičáci ztratili důvěru, načež představitelé hnutí buď uprchli ze země, nebo šli do vězení, resp. byli popraveni na základě obvinění z podpory kontrarevoluce.

V komunistické Albánii byla smlouva aktivně odsuzována a její iniciátoři ze strany komunistické strany byli považováni za příliš naivní, kteří málem padli do pasti balistů [4] .

Poznámky

  1. Faksimile dohody . Datum přístupu: 23. března 2014. Archivováno z originálu 8. března 2014.
  2. Edwin Jacques. Albánci: Etnická historie od pravěku po současnost  (anglicky) . - McFarland, 2009. - Sv. II. - S. 448. - ISBN 978-0786442386 .
  3. Institut marxisticko-leninských studií. Historie Strany práce Albánie  (anglicky) . - 2. - 8. Nëntori, 1982. - S. 126-128.
  4. Enver Hodža. Položení základů Nové Albánie: Memoáry a historické poznámky  (anglicky) . - Nakladatelství "8 Nëntori", 1984. - S. 318-319, 331.

Literatura