Nemůžeme předvídat...

"Není nám dáno předvídat ..." -  sovětský krátký film z roku 1985 Olgy Narutské , který napsala Nadezhda Kozhushanaya , milostný příběh v obleženém Leningradu.

Děj

Leningrad, 1941. Dívka Tanya se vrací z tovární směny se svými přáteli. Po stejné ulici jde četa vojáků. Tanya se zalije kolem procházejícího poručíka, "vyhrožuje" vyděšením, křičí svou adresu "tak, jak křičí z únavy." [1] Její přátelé říkají, že má dnes narozeniny. Večer nečekaně do Tanyina domu přichází poručík (Sasha).
Mají jeden večer na to, aby se poznali a pochopili. Stávají se manželi.
Saša vpředu skládá Tanyin budoucí dopis pro sebe: „Píši ti tvůj zázrak...“ Mezitím Tanya v kuchyni ohřívá na ohni cukr a sype si ho do ruky. Popálení jí umožní nechodit do práce a zůstat déle se Sašou. Sasha si ale uvědomila, co udělala, a odejde. Rychle se vrací - Tanya šla spát. Saša ji vytáhne z domu do továrny (tam je bezpečněji). Sasha běží ke své jednotce, cestou je zabit bombardováním.

Obsazení

Filmový štáb

• Scénář: Nadezhda Kozhushanaya
• Režie: Olga Narutskaya
• Provozovatel: Valery Martynov
• Scénografie: Alexey Rudyakov
• Skladatel: Algirdas Paulavichus

Historie vytvoření

Absolventská práce Olgy Narutské, absolventky Vyšších kurzů pro scenáristy a režiséry , workshop A. Mitty .
Časopis " Sovětský svaz ", č. 4, 1987, sekce "Debut":

"Není nám dáno předvídat ..." debut režisérky Olgy Narutské a scenáristky Naděždy Kozhushanoy; oba jsou absolventy Vyšších kurzů pro scenáristy a režiséry. Herečka považuje své dílo také za debut. V těch hrozných letech nebyly tyto tři mladé ženy na světě. Proč natočili svůj první film o válce?
Olga Narutskaya :
„Jsem z Leningradu. My, děti padesátých a šedesátých let, jsme vyrůstali se smutkem blízkých, jejich duchovními zraněními, ztrátami, vedle jejich vzpomínek. Jednou jsem slyšel ženu vyprávět svůj příběh – ona tvořila základ zápletky.
Nadezhda Kozhushanaya :
„Moje matka pochází z Leningradu. blokádu přežil. Vážně nemocná byla evakuována na Ural. Děda prošel celou válkou. Zdá se mi, že znalosti a pocity oněch dnů s geny přecházejí k nám, kteří jsme se narodili v době míru.
Evdokia Germanova :
"Bydlím se svým otcem. Je to doktor věd, povoláním geolog. Vrátil se z fronty bez nohy, ale profesi nezměnil, jezdil na expedice. Otec nerad vzpomíná na války nahlas. Jednou v noci jsem ho slyšel ve snu vzlykat. Přispěchal jsem k němu: tati, co je s tebou? Probudil se a nějak těžce, zmateně řekl: "Viděl jsem je, byli naživu... "Když sledoval film, měl slzy v očích. Pro mě je to cennější než všechna ocenění.“

Fakta

• Zpočátku se příběh jmenoval „The Burn“, druhý název je „About the War“. [jeden]
• Poté, co byl film uveden v Kinopanorama , byla Evdokia Germanova rozpoznána na ulici, v metru se usmáli neznámí starší lidé. Odborná veřejnost ji přezdívala sovětská Juliet Mazina [2]
• Scenáristka Nadezhda Kozhushanaya později přiřadila k protagonistovi filmu The Leg jméno kameramana Valerije Martynova .

Ceny a ocenění

• Nejlepší režie , Festival mladých kameramanů v Moskvě, 1986
• Nejlepší herečka , KF mladých filmařů v Moskvě, 1986
• Cena za vizuální řešení na VKF mladých filmařů v Tbilisi, 1986

Publikace skriptů

• Scénář "O válce", časopis "Scenarios", 1986, č. 3.
• Nadezhda Kozhushanaya "PRORVA a další scénáře", Petrohrad, 2007, nakladatelství SEANS a AMPHORA, série "Knihovna scenáristy".
• Nadezhda Kozhushanaya „Kino je ruční práce“, Nakladatelství SOVA, Moskva, 2006
• Shromážděná díla Nadezhdy Kozhushanoy "Zrcadlo pro hrdinu" ve dvou svazcích. První díl "Úplně první šťastný den", Centrum kultury a vzdělávání "SEANS", Petrohrad, 2017

Poznámky

1. ↑ 1 2 časopis „Scénáře“ č. 4, 1987, Naděžda Kožušanja „O válce“.
2. ↑ časopis "Sovětský svaz", č. 4, 1987