Nachodka je získání majetku, jehož vlastník o něj přišel, stejně jako tento majetek samotný.
Podle ruského práva [1] je nálezce ztracené věci povinen neprodleně oznámit tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi věci nebo jiné jemu známé osobě, která má právo na její převzetí, a vrátit našel věc této osobě. Je-li věc nalezena v místnosti nebo na vozidle, musí být předána osobě zastupující vlastníka této místnosti nebo dopravního prostředku. Není-li osoba, která má právo požadovat vrácení nalezené věci, nebo místo jejího pobytu neznámá, je nálezce věci povinen ohlásit nález policii nebo orgánu místní samosprávy.
Není-li do šesti měsíců od vyhlášení nálezu osoba oprávněná k převzetí nalezené věci zjištěna nebo své právo na věc neohlásí tomu, kdo ji nalezl, nebo policii nebo samosprávě. nálezce k věci nabývá vlastnické právo (v sovětském právu v tomto případě věc přešla do vlastnictví státu [2] ). Nálezce věci má právo si ji ponechat u sebe nebo ji uložit u policie, samosprávy nebo jimi určené osoby [3] .
Věc nebo věc podléhající zkáze, jejíž náklady na uskladnění jsou neúměrné její hodnotě, může nálezce věci prodat po obdržení písemného dokladu osvědčujícího výši výtěžku. Výtěžek z prodeje nalezené věci se vrátí tomu, kdo je oprávněn ji přijmout.
Nálezce věci odpovídá za její ztrátu nebo poškození pouze v případě úmyslu nebo hrubé nedbalosti a do výše hodnoty věci [3] .
Nálezce věci má dále právo po jejím vrácení vlastníkovi požadovat odměnu za nález ve výši až dvaceti procent hodnoty věci. V případě, že nálezce věci nález neohlásil nebo se jej pokusil utajit, nárok na odměnu nevzniká [4] .