Od roku 1870 do roku 1873 byla severovýchodní část Francie vystavena okupaci německou armádou různého trvání, od několika měsíců (jižně od Loiry) po 3 roky v některých východních oblastech, až po zaplacení požadovaných reparací ve výši 5 miliard franků. Frankfurtskou smlouvou .
Maximální rozšíření okupace bylo v době příměří 28. ledna 1871 a týká se 30 departementů, tedy čtvrtiny území Francie [1] .
Podle Gambettovy směrnice většina úředníků, prefektů, podprefektů a dokonce poštmistrů a železničářů, kteří byli v té době v soukromém stavu, odmítla sloužit útočníkům. Proto byli Němci nuceni vytvořit civilní správu, jejímž hlavním účelem je zajištění bezpečnosti a ochrany armádních komunikací.
Zvláštní postavení mělo Alsasko a Lotrinsko. Formálně je toto území okupováno až do anexe v souladu s Frankfurtskou smlouvou z 10. května 1871, nicméně připojení k Německu se začalo připravovat ještě během ofenzivy německé armády. V polovině srpna 1870, ještě před dobytím Štrasburku, bylo oznámeno vytvoření „generální vlády Alsaska-Lotrinska“. Tato správa, jejímž vedením je pověřen hrabě Bismarck-Bohlen, se usadila v Gaggenau a později ve Štrasburku. Bismarck se především snažil získat podporu místních obyvatel, sliboval dodržování stávajících zákonů, respekt k „institucím a zvykům země, majetku obyvatel“ a zachování francouzských úředníků, kteří uznali německou nadvládu.
Tyto sliby se ukazují jako iluzorní. Většina státních zaměstnanců odmítá uznat novou vládu a končí. Vstup do francouzské armády se trestá konfiskací majetku a desetiletým exilem . Je zavedena přísná policejní kontrola, vstupuje v platnost trestní zákoník Severoněmecké konfederace , francouzské noviny jsou zakázány a nahrazeny polooficiálním tiskem německé vlády, nejprve dvojjazyčným a poté výhradně německým. Rektory a inspektory akademie střídá administrativa, jejímž úkolem je příprava na zavedení německého jazyka.