Od patriace kanadské ústavy v roce 1982 bylo provedeno pouze deset menších změn . V rámci nového pozměňovacího řízení však došlo také k několika neúspěšným návrhům změn Ústavy .
Premiér Pierre Trudeau 18. dubna 1983 podpořil konsolidaci vlastnických práv v ústavě, ale pouze pod podmínkou, že se diskuse uskuteční během jednoho dne. Během diskuse bylo rozhodnuto o provedení takové novely a o jedenáct dní později oznámila progresivně-konzervativní opozice hlasování o nedůvěře kanadské Dolní sněmovně (jehož kladný výsledek naznačuje nedůvěru vládě), která rovněž navrhl zajistit právo „užívání majetku“. Trudeauova vláda nebyla připravena hlasovat o vlastním návrhu za cenu své rezignace. V každém případě by podpora návrhu vedla k rozpuštění sněmovny a Senát by se navrhovanou novelou nezabýval. 2. května 1983 byl návrh zamítnut 126 hlasy proti 88 [1] .
V roce 1984, po volbách progresivní konzervativní většiny v Dolní sněmovně a jmenování Briana Mulroneyho premiérem , se kanadský senát dostal pod kontrolu. Podle kanadské ústavy jsou senátoři jmenováni generálním guvernérem na radu předsedy vlády a Mulroneyho předchůdce Pierre Trudeau během svého funkčního období jmenoval velký počet senátorů, aby zajistil, že liberálové budou mít většinu v horní komoře. Existovaly proto obavy, že Senát zablokuje Mulroneyho zákony, a plánovaly se změny ústavy, které měly omezit pravomoci Senátu. Podle navrhované novely dostal Senát odkladné veto na 30 dnů u finančních zákonů a na 45 dnů u všech ostatních zákonů. Navrhovaný dodatek byl podpořen většinou provinčních vlád, s výjimkou Quebecu a Manitoby. Dodatek byl představen Dolní sněmovně 7. června 1985, ale během 19 dnů se vláda Ontaria změnila a nový liberální premiér stáhl podporu pro dodatek. Bez podpory Ontaria dodatek nesplnil požadavek na schválení provinciemi reprezentujícími alespoň 50 procent obyvatel země, takže dodatek nebyl nikdy schválen.
Návrh novely zakotvující práva nenarozených dětí do Listiny práv a svobod a omezení zákonnosti umělého přerušení těhotenství předložila Poslanecká sněmovna Pokrokové konzervativní strany 21. listopadu 1986. Dne 2. června 1987 se návrh byl zamítnut. Někteří progresivní konzervativci opustili stranu, aby hlasovali proti novele.
Meechova dohoda byla souborem navrhovaných dodatků, které by urovnaly kontroverzní body v kanadské ústavě. Mimo jiné bylo navrženo udělit Quebecu „zvláštní postavení“ v kanadské federaci a změnit postup pro změnu ústavy tak, aby pro více dodatků vyžadoval jednomyslné rozhodnutí všech provincií. V důsledku toho dohoda selhala, když ji manitobský zákonodárný sbor a vláda Newfoundlandu odmítly schválit.
Stejně jako Meech Accord, Charlottetown Accord byl souborem navrhovaných dodatků k urovnání sporných bodů v kanadské ústavě, z nichž mnohé se shodovaly s těmi, o kterých se diskutovalo na Meech Lake. Bylo rozhodnuto, že dohoda v Charlottetownu bude předmětem národního referenda, ale neuspěla v několika provinciích, které nesplňovaly požadavek na jednomyslné rozhodnutí.
V roce 1999 člen Nové demokratické strany Swenn Robinson navrhl v Dolní sněmovně, aby byl Bůh odstraněn z preambule kanadské listiny práv a svobod , čímž vyjádřil zájem o rozmanitost Kanady ao ty Kanaďany, kteří v Boha nevěří. Robinsona podpořilo tisíc voličů, kteří podepsali petici, ale návrh byl diskutabilní a strana reagovala snížením pravomocí a postavení Robinsona ve frakci. Tato otázka nebyla dále zvažována.
| Kanadská ústava | |
|---|---|
| Ústavní zákon z roku 1867 | |
| Kanadský zákon z roku 1982 | |
| Historie ústavy | |
| Ústavní diskuse | |
| Výklad ústavy | |
| |