Nitrony (azomethinoxidy) jsou imin N-oxidy obecného vzorce R 1 R 2 C = N + (O − )R 3 (R 3 ≠ H) [1] . V závislosti na stupni substituce na atomu uhlíku se rozlišují aldonitrony (R 1 \u003d H, R 2 - organický radikál) a ketonitrony (R 1 , R 2 ≠ H). Izomerní s isonitrony ( oxaziridiny ).
Nitrony jsou krystalické látky, v IR spektrech je charakteristický pás vazby C=N při 1550–1620 cm – 1 , v UV spektrech nekonjugované nitrony absorbují v oblasti λ max 240 nm. Slabé základy. Nitrony, stejně jako oximy , se vyznačují cis-trans izomerií na vazbě C=N.
Struktura nitronů může být reprezentována jako hybrid rezonančních struktur, hlavní přínos tvoří 1,2-dipolární struktura 1 a 1,3-dipolární struktura 2:
Atom kyslíku nitronů je nukleofilní centrum, na atomu kyslíku jsou protonovány a tvoří nestabilní soli, alkylace a acylace, produkty acylace obvykle podléhají přesmyku na amidy :
Atom uhlíku nitronů je elektrofilní, reagují s nukleofily za vzniku 1,3-adičních produktů - N,N'-substituovaných hydroxylaminů:
R 1 R 2 C \u003d N + (O - ) R 3 + HX R 1 R 2 C (X) -N (OH) R 3 X = CN, OHTato nukleofilní adice vody na nitrony je prvním krokem jejich hydrolýzy vedoucí ke ketonům a substituovaným hydroxylaminům.
Klasickými metodami syntézy nitronů jsou kondenzace karbonylových sloučenin s N-substituovanými oximy a N-alkylace oximů, nitrony lze syntetizovat i oxidací sekundárních aminů peroxykarboxylovými kyselinami [2] nebo peroxidem vodíku [3]. a dehydrogenaci N-substituovaných hydroxylaminů odpovídajících struktur:
Specifickou metodou pro syntézu N-aryl-substituovaných nitronů je kondenzace aromatických nitrososloučenin s benzylhalogenidy nebo N-methylenpyridiniovými solemi:
RCH2X + O=N-Ar RCH=N + (O- ) Ar + HX,tvorba nitronů kondenzací 4-nitroso-N,N-dimethylanilinu s methylenpyridiniovými solemi s následnou hydrolýzou je preparativní metoda syntézy aldehydů ( Kronkeova reakce ).