V řadě oborů, mezi které patří např. ekonomie , filozofie , justice , ochrana práce , etika a náboženství , se používají tzv. normativní výroky, které obsahují informaci o souhlasu či nesouhlasu ve vztahu k hodnocenému předmětu. Na rozdíl od pozitivních výroků , které směřují k otázkám „co je“, „co bylo“ nebo „co bude“, normativní výroky naznačují, jak by to mělo být nebo nemělo být [1] . Tzn., že namísto objektivních informací založených na empirických faktech jsou normativní tvrzení nedokazatelná a nevyvratitelná, subjektivní [1] .
Příkladem mohou být taková tvrzení: člověk se narodí svobodný, zloděj by měl být ve vězení, neměli bychom klamat rodiče [2] .