Oliva, Patrizio

Patrizio Oliva ( Ital  Patrizio Oliva ; 28. ledna 1959 , Neapol ) je italský boxer welterové váhy, který hrál za italský národní tým ve druhé polovině 70. let 20. století. Mistr letních olympijských her v Moskvě, stříbrný medailista z mistrovství Evropy, vítěz mnoha mezinárodních turnajů a národních šampionátů. V období 1980-1992 úspěšně boxoval na profesionální úrovni, vlastnil titul mistra světa WBA . Známý také jako trenér, promotér a rozhodčí v ringu.

Životopis

Patrizio Oliva se narodil 28. ledna 1959 v Neapoli v regionu Kampánie . Vyrůstal ve velké rodině, boxovat začal za asistence svého staršího bratra Maria, přičemž jeho prvním trenérem byl jeho vlastní otec Rocco. Prvního vážného úspěchu v ringu dosáhl v roce 1976, vyhrál italský šampionát v pérové ​​váze, o rok později tento úspěch zopakoval v lehké váhové kategorii. Na mezinárodním poli o sobě dal poprvé vědět v roce 1978, kdy jako welterová váha vyhrál evropský juniorský šampionát v Dublinu. O rok později boxoval na úrovni dospělých, na ME 1979 v Kolíně nad Rýnem si připsal zlatou medaili, ale ve finálovém zápase prohrál se sovětským boxerem Serikem Konakbajevem (později Oliva označil tento zápas za nejtěžší v kariéře) .

Díky sérii úspěšných výkonů mu bylo uděleno právo hájit čest země na Letních olympijských hrách 1980 v Moskvě - první dva zápasy skončily s předstihem, ve třetím Oliva porazil jugoslávského Ace Rusevského se skóre 3:2 , ve čtvrtém 5:0 porazil Angličana Anthonyho Willise , jak ho pak v rozhodující kvintě osud opět přivedl ke Konakbajevovi a tentokrát si lépe počínal Ital, který zvítězil 4:1. Oliva kromě zlaté olympijské medaile obdržel také Val Barker Cup , trofej tradičně udělovanou nejtechničtějšímu boxerovi na olympiádě. Ihned po skončení těchto soutěží se Patrizio Oliva rozhodl vyzkoušet mezi profesionály a opustil národní tým. Celkem v amatérském olympijském boxu strávil 96 zápasů, z nichž 93 skončilo vítězstvím.

Olivův profesionální debut se odehrál již v říjnu 1980, svého prvního rivala Brazilce Nelsona Gomeze porazil na body v šesti kolech. Během následujících šesti let absolvoval mnoho úspěšných zápasů, přičemž vždy porazil všechny své soupeře, v lehké velterové váze získal tituly italského šampiona a šampiona Evropské boxerské unie (EBS), opakovaně obhajoval své mistrovské tituly. V březnu 1986 se Oliva setkal s šampionem Světové boxerské asociace (WBA) Argentincem Ubaldem Nestorem Saccem a porazil ho děleným rozhodnutím, čímž získal pás světového šampionátu.

Následně dvakrát obhájil vybojovaný titul, při třetí obhajobě v červenci 1987 ho knokautoval Argentinec Juan Martin Coggi . Navzdory porážce Oliva pokračoval v vstupu do ringu, vystoupal do welterové váhy a znovu se stal mistrem Evropy. V červnu 1992 dostal šanci bojovat o světový titul World Boxing Council (WBC), ale současný šampion Američan Buddy McGirt se pro něj ukázal jako příliš silný soupeř - byl poražen jednomyslným rozhodnutím. Po tomto neúspěchu se Oliva rozhodl ukončit kariéru sportovce. Celkem v profesionálním boxu strávil 59 zápasů, z nichž 57 skončilo vítězstvím (z toho 20 před plánem), prohrál 2krát.

V období 1996-2001 působil Patrizio Oliva jako hlavní trenér italského národního týmu a téměř ze všech mezinárodních turnajů se jeho svěřenci vraceli s medailemi. V roce 2000 se účastnil boxerských zápasů jako rozhodčí, rozhodčí v ringu a také supervizor. Zabýval se organizací profesionálních boxerských večerů, byl manažerem několika slibných vyhlídek [1] .

Poznámky

1. ↑ Luca De Franco. Patrizio Oliva, jediný italský boxer, který dokázal  všechno . thesweetscience.com (1. března 2006). Získáno 26. září 2013. Archivováno z originálu 27. září 2013.

Odkazy

• Patrizio Oliva - olympijské statistiky na Sports-Reference.com 
• Patrizio Oliva  (anglicky) - statistiky soubojů na webu BoxRec