Protiútok | |
---|---|
Vůle | |
Žánr | Film noir |
Výrobce | Eugene Ford |
Výrobce | Saul M. Woertzel |
scénárista _ |
Irving Elman |
V hlavní roli _ |
Jean Rogers Richard Travis Larry J. Blake |
Operátor | Benjamin H. Kline |
Skladatel | Darrell Kolker |
Filmová společnost |
Sol M. Wurtzel Productions 20th Century Fox |
Distributor | Studia 20. století |
Doba trvání | 66 min |
Země | USA |
Jazyk | Angličtina |
Rok | 1947 |
IMDb | ID 0039170 |
Backlash je film noir z roku 1947 režírovaný Eugenem Fordem .
Film pojednává o vyšetřování smrti při autonehodě prominentního právníka ( John Eldridge ), o kterém se policie domnívá, že byl ve skutečnosti zavražděn. Podezření přitom padá střídavě, buď na manželku právníka ( Jean Rogers ), pak na jeho partnerku v advokátní kanceláři ( Robert Shane ), pak na uprchlého vězně ( Douglas Foley ) a dokonce i na okresního státního zástupce ( Richard Travis ).
Po uvedení na plátna i později kritici dali filmu nízké známky, považovali ho za nevýrazný, matoucí a nudný.
Pozdě večer na předměstí Los Angeles policejní zátaras zastaví auto řízené právníkem Johnem Morlandem ( John Eldridge ). Policejní poručík Jerry McMullen ( Larry J. Blake ) varuje Morlanda, že policie hledá otrlého zločince Reda Baileyho ( Douglas Foley ), který vyloupil banku a přitom zabil pokladníka. Morland svého času obhajoval Baileyho u soudu v případu vraždy policisty a poté se mu podařilo klienta osvobodit. Po projetí kontrolním stanovištěm Morland brzy na silnici potkává Baileyho, který se ke svému autu blíží se zbraní v ruce. Morland posadí Baileyho do auta, a když zjistil, že se během loupeže zmocnil slušného množství peněz, nabídne zločinci svou pomoc.
O pár dní později v noci objeví policie v hlubokém příkopu poblíž silnice Morlandovo vyhořelé auto s tělem řidiče spáleným tak, že ho nelze identifikovat. McMullen poznamenal, že auto bylo na prvním rychlostním stupni, a proto nemohlo vyletět ze silnice kvůli překročení rychlosti, a naznačuje, že nešlo o nehodu. Míří do Morlandova domu, kde se od Dorothyiny ( Sarah Berner ) pokojské dozví, že právník před dvěma dny odjel do San Francisca . Morlandova manželka Catherine ( Jean Rogers ) se brzy vrací domů z večírku v doprovodu pohledného mladého okresního státního zástupce Richarda Conroye ( Richard Travis ). Macmillan ji informuje o Morlandově autonehodě a ukazuje jí prsten, který vzal zesnulému a který Katherine identifikuje jako manželův. Poté, co od koronera obdrží informaci , že zesnulý byl střelen do hrudníku a teprve poté upálen v autě, Macmillan jde za Jamesem O'Neillem ( Richard Shane ), Morlandovým partnerem v advokátní kanceláři, a bere mu složku s případy. které Morland zvládl. O'Neal však říká, že podle jeho informací Morland neměl v San Franciscu žádné podnikání, ačkoli měl obchodní zájmy mimo firmu. Také uvádí, že Katherine trpěla tím, že její manžel příliš tvrdě pracoval a nevěnoval jí dostatečnou pozornost.
McMullen navštíví Dr. Pearsona ( Frank Day ), Morlandova osobního lékaře, který vzpomíná na právníkovy náhlé bolesti žaludku na večírku v jeho domě před časem. Po provedení testů lékař odhalil, že Moreland měl těžkou otravu jedem na návnadu hmyzu. Otrava přitom byla s největší pravděpodobností úmyslná a byla namířena právě proti advokátovi, neboť jako jediný na tomto večírku onemocněl. Chvíli po tomto incidentu Morland Pearsonovi řekl, jak doma vylil lék z lahvičky, kterou mu přinesla jeho žena, a domácí kočka, která lék slízla ze stolu, o několik minut později zemřela. Doktor Pearson doporučil právníkovi, aby okamžitě kontaktoval policii, ale ten odmítl. McMullen pak mluví s detektivem seržantem Tomem Careym ( Richard Benedict ) s Dorothy, která prozradí, že Morland na Conroye žárlil na jeho ženu, a také se zmíní, že Morlandové mají v horách malou chatu, kam občas jezdí na víkendy. McMullen a Carey okamžitě zamíří do chaty a nečekaně tam najdou Conroye, který tvrdí, že tam provádí vlastní vyšetřování. Ačkoli se zdá, že chata byla dlouho prázdná, McMullen brzy zjistí, že v den autonehody někdo volal z chaty do města. McMullen a Carey zjistí adresu bytu, do kterého byl hovor uskutečněn, a dají ho pod dohled. O něco později detektivové vidí O'Neala, jak ho k hlavním dveřím doprovodí Marianne Gordon ( Louise Curry ), o které se ví, že je Baileyho bývalá přítelkyně. Maryann v rozhovoru s detektivy tvrdí, že s Redem dlouho nemluvila, ale nakonec přizná, že jí Red volal v den autonehody, když se skrýval v Moorlandově chatě. Zároveň tvrdí, že Red nemohl spáchat vraždu, když si zlomil nohu na třech místech. Detektivové navštíví O'Neala, se kterým už Conroy mluví a tvrdí, že měl motiv zabít Morlanda kvůli 40 000 dolarům, které si půjčil a nemohl splatit. Kromě toho chtěl Morland přerušit partnerství s O'Nealem, přičemž druhému nezbylo nic. McMullen pak na O'Neilla vstoupí a řekne, že ví o vztahu právníka s Marianne, na což odpoví, že je jen přítelkyní klienta jejich firmy. Když McMullen naznačil, že Red mohl Morlandem a O'Nealem získat ukradené peníze, právník mu ukázal úryvek z Morlandova deníku, podle kterého našel Catherine a Conroye, jak se drží za ruce a diskutují o možnosti jejího rozvodu. Katherine přitom prokurátorovi řekla, že se s ní manžel nikdy nerozvede, dokud bude naživu. V rozhovoru s McMullenem však Catherine tvrdí, že s manželem měli normální vztah a nikdy s Conroyem nediskutovala o možnosti jejího rozvodu. Conroy podle ní pozval do domu na rozhovor její manžel, který pak nečekaně odešel. Když pak opravovala Conroyovi kravatu, v místnosti se náhle objevil její manžel a obvinil je z tajného románku za jeho zády. Pak ji však Morland požádal o odpuštění a jejich vztah se stal ještě lepším než předtím. McMullen instruuje, aby ve věznici v San Quentinu prověřil, zda si tam Red skutečně zlomil nohu, a požádal o rentgenový snímek , protože si není jistý, že Morland byl ten, kdo zemřel při autonehodě. Podle McMullena, pokud si Morland do svého deníku zapsal lež, pak se z nějakého důvodu pokusil svou ženu obvinit z vlastní vraždy, což znamená, že by mohl někoho obvinit jako oběť. Srovnání rentgenových snímků však ukazuje, že Bailey není mrtvý. Poté, co McMullen obdrží informace o zbrani, zamíří ke Katherine domů a chytí ji ve chvíli, kdy se s Conroyem chystají vyrazit na výlet. Detektiv jí ukazuje zbraň, která byla nalezena poblíž místa autonehody, s tím, že kulka, která zabila řidiče, byla vypálena z této zbraně. Poté, co Katherine přizná, že je to její zbraň, která před pár dny zmizela, McMullen ji zatkne a Conroy druhý den rezignuje. O'Neal a Marianne poslouchají zprávy v rádiu v jejím bytě, kde se chovají jako milenci. V tu chvíli jí zavolá Red, že jí večer přinese balíček, který bude muset schovat doma. Večer, když Bailey dorazí, Marianne se s ním setká v bytě, zatímco O'Neal se schoval na chodbě se zbraní v ruce. Právník však nestihne nic udělat, po Bailey, která předtím do jejího bytu nainstalovala odposlouchávací zařízení, vtrhla policie. Zatknou Baileyho a vezmou O'Nealovi zbraně.
Při výslechu na policejní stanici Maryann řekne McMullenovi, že jednala pouze podle pokynů O'Neala, který se pravděpodobně chtěl zmocnit peněz tím, že zlikviduje buď Morlanda nebo Baileyho. Také říká, že O'Neal se krátce před autonehodou pohádal s Morlandem kvůli penězům. McMullen poté pozve O'Neala, který tvrdí, že vytáhl zbraň, aby ochránil Marianne. Nepopírá, že se s Morlandem střetl, kategoricky však popírá, že ho zabil. Na to McMullen sdělí O'Nealovi svou verzi událostí – po Baileyho telefonátu se ho O'Neal rozhodl zabít v Maryannině bytě, schovat pytel s penězi a poté zavolat policii. Poté je k výslechu povolán Bailey, který přiznává, že ho Morland ukryl ve své chatě, ale o pár dní později se se zbraní v ruce rozhodl, že mu vezme peníze. Strhla se mezi nimi rvačka, v jejímž důsledku Bailey zbil právníka, zůstal v bezvědomí a utekl. Poté McMullen stáhne všechna obvinění proti Katherine a propustí ji.
Mezitím se těžce otlučený Morland ukryje na nádraží, kde zabije vanda, který ho náhodou pozná z fotografie v novinách. O'Neill telefonicky oznámí Marianne, že jejich vztah je u konce, nicméně ona nesouhlasí, vyhrožuje, že něco ví, a oznámí, že za ním okamžitě přijde. Morland se objeví v O'Nealově bytě se zbraní v ruce. Brzy O'Neill volá Katherine a žádá ji, aby okamžitě přijela do chaty, protože má informace o jejím manželovi. Tento rozhovor zaslechne služebná Dorothy, načež okamžitě zavolá policii. Když Katherine dorazí do chaty, vidí tam zavražděného O'Neala a je překvapená, že potká svého manžela, který jí vysvětluje, že ji měl v úmyslu připravit na svou vlastní smrt a že ohořelé tělo nalezené v autě patřilo Willisovi, který byl správcem jejich chaty. Když se Morland chystá Katherine zastřelit, ona rozbije lampu a uskočí ve tmě stranou. V tu chvíli do domu vtrhnou McMullen a Carey a během krátké přestřelky je Morland zabit. Později se ukáže, že sám Morland schválně vzal jed v malých dávkách, aby posílil podezření o Katherine.
Obraz byl produkován se skromným rozpočtem B-filmovou divizí 20th Century Fox , vedenou producentem Saulem S. Woertzelem [1] . Mezi 180 filmy, které Wörtzel produkoval od roku 1927 do roku 1949, byly většinou komedie, stejně jako detektivní filmy o postavách jako Charlie Chen , Mr. Moto a Michael Shane [2] [3] . Wörtzel produkoval 17 filmů režírovaných režisérem Eugenem Fordem [4] .
Režisér filmu Eugene Ford během své kariéry režíroval 42 filmů, mezi nimi pět kriminálních komedií o Charliem Chenovi z let 1934-1940, dva filmy o soukromém detektivovi Mikeu Shaneovi z let 1940-1941, noir Dressed to Kill (1941) a thriller Berlínský zpravodaj (1942) [1] .
Jean Rogers hrála především ve filmech kategorie B , mezi nimi nejvýznamnější fantastická filmová série " Flash Gordon " (1936) a film " Flash Gordonův let na Mars " (1938), kriminální thriller " Noční klíč " (1937), kriminální komedie " Charlie Chen v Panamě " (1940), melodrama " Cizinec ve městě " (1943) a film noir "The Other Woman " (1950), který se stal jejím posledním filmovým dílem [5] .
Richard Travis se proslavil především filmy jako krimi melodrama Útěk ze zločinu (1942), film noir The Tough Guy (1942), válečný thriller Bus Roar (1942), romantická komedie The Man Who Came to Dinner (1943) , detektivka Poslední jízda (1944), špionážní thriller Aljašská hlídka (1949) a fantasy film Rocket to the Moon (1958) [6] .
Podle The Hollywood Reporter v září 1946 byl film natočen v Sherman Oaks, Beverly Hills a Benedict Canyon v Los Angeles [7] .
Společnost 20th Century Fox uvedla film s detektivkou Jewels of Brandenburg , ve které si zahráli také Saul Woertzel , Eugene Ford a Richard Travis. Jak v tomto ohledu napsal sloupkař New York Times Thomas M. Pryor , „když filmová společnost povolí prodej dvou svých snímků za cenu jednoho, můžete vsadit poslední dolar na skutečnost, že samotné studio tomu moc nevěří. jeho produkt.“ [8] .
Po uvedení filmu Thomas M. Pryor napsal v The New York Times, že ho „netěšilo hodnotit toto melodrama“, protože „není absolutně nikdo, kdo by v něm mohl připsat zásluhy, snad kromě střihače, který to zkrátil na něco málo přes 60 minut. “ » [8] . Současný filmový vědec Hal Erickson napsal, že šlo o „menší béčkový film z 20th Century-Fox“ [9] , Michael Keene film označil za „docela děsivou věc“ s tématy „ paranoie a pomsty“ [10] a Spencer Selby poznamenal, že mluví o „žárlivém právníkovi, který se snaží obvinit svou ženu z vlastní vraždy“ [11] . Recenze TV Guide uvedla, že jde o „zkrouceného detektiva z oddělení vražd“, který postupně ztrácí tempo a přechází do „série flashbacků, které jsou příliš pomalé a komplikované“. Výsledkem je, že podle recenzenta časopisu taková „podivná kompoziční konstrukce ničí tento obecně zajímavý příběh“ [12] . Na druhou stranu, Arthur Lyons si myslí, že je to „pěkný malý film vyprávěný prostřednictvím série flashbacků“ [2] .
Filmový historik Paul Mavis chválil film jako „zvláštní malý B-film noir“ s četnými výměnami prázdných replik, „souborem známých tváří typu B a několika nevysvětlitelně dobrými scénami“. Podle Mavis dnes toto „tvrdé melodrama“ pravděpodobně neosloví fanoušky kriminálních filmů, protože „nejde o noir poklad čekající na objevení, ani o solidní dílo, které si lze užít pro svou neosobní, ale solidní profesionalitu, a ani není tak špatný a nešikovný film, který by se dal užít, jako ‚tak špatný, až je dobrý‘.“ Ne, je to „zcela zaběhnutý, formální obrázek na nízké úrovni B, který generuje jen krátké záblesky zájmu“ [1] . Jak poznamenává kritik, celý film je postaven na „jednoduchých výměnách krátkých replik, kdy se jedna postava ptá druhé, co se děje, a ta druhá odpovídá a tak dále donekonečna“. Dokonce i dítě může vyřešit záhadu zločinu, zatímco samotný příběh obsahuje "několik potenciálně zajímavých momentů, které se absolutně nijak nerozvíjejí." Zejména ve chvílích, kdy se „vzpomínky dostávají zpět do vzpomínek na základě informací z druhé ruky, existují příležitosti k poutavým narativním hrátkám s publikem“, ale tyto příležitosti nejsou nijak realizovány. Pokud jde o repliky herců, „většina z nich je frustrující banální a upřímně řečeno smrtelně nudná“ [1] .
Tematické stránky |
---|