| Ústav jaderné bezpečnosti SSC RF - IPPE ( NSSC ) | |
|---|---|
| Původní jméno | Laboratoř jaderné bezpečnosti |
| Ředitel | B. G. Rjazanov |
| Umístění | Obninsk |
Oddělení jaderné bezpečnosti Státního vědeckého centra Ruské federace - IPPE je samostatné oddělení vědeckého institutu vytvořeného v SSSR k zajištění bezpečnosti jaderného průmyslu, klíčového článku ve vývoji bezpečnostního systému průmyslu.
Oddělení zahrnuje tři výzkumné laboratoře a aktivně spolupracuje s UMTSUK . Činnost oddělení je zaměřena na zajištění jaderné bezpečnosti na všech zařízeních jaderného palivového cyklu (NFC) a také na zařízeních s reaktory pro různé účely. Bezpečnostní otázky ovlivňují skladování a přepravu jaderných štěpných materiálů a produktů z nich vyrobených. Výjimkou jsou objekty obranného komplexu.
V 50. letech došlo v závodě Mayak v Čeljabinsku-40 k několika nehodám. Tyto nehody souvisely s porušením bezpečnosti, nedostatkem nezbytných kontrol a slabostí poplašných systémů. Výsledkem byl vznik samoudržující se řetězové reakce , která měla za následek přeexponování personálu podniku a závažné důsledky pro výrobu [1] .
V roce 1958 navrhl I. V. Kurčatov na nejvyšší úrovni vytvoření laboratoře, která by se zabývala bezpečností práce na jaderných zařízeních. Bylo rozhodnuto nazvat divizi Nuclear Safety Laboratory (LYAB), v jejím čele stál B. G. Dubovský [2] . Organizace dostala za úkol provést rozsáhlý výzkum a vypracovat potřebná doporučení v oblasti jaderné bezpečnosti, což bylo formalizováno následovně [1] :
Laboratoř se v prvních desetiletích své činnosti podílela na státní práci na dozoru nad jadernou bezpečností. Zaměstnanci podniku prováděli kontroly podniků, které pracovaly s jaderně nebezpečnými štěpnými materiály: provozovatelů jaderných reaktorů včetně výzkumných ústavů a jaderných elektráren. Tyto práce byly prováděny jak společně se zástupci hlavních odborů ministerstva , tak samostatně [2] .
V roce 1960 byla postavena budova LYAB a v roce 1962 byly na tomto místě zahájeny experimenty na stánku RF-GS s modely radiochemických aparatur různých konstrukcí a geometrií. Zdokonalování výpočtových metod práce bylo prováděno za účasti matematického oddělení ÚPVV (vedoucí G. I. Marchuk ). Na základě výsledků těchto prací byla v roce 1966 vydána příručka „Kritické parametry štěpných materiálů a jaderná bezpečnost“, která byla znovu vydána v roce 1984 [1] .
S rozvojem odvětví docházelo ke změnám a v roce 1972 se FLNP transformovalo na oddělení (NSA). Později se NBÚ stala základní laboratoří Gosatomnadzoru SSSR , která pracovala na Sredmash , pracovníci oddělení se také podíleli na inspekční práci v komisi GAN a odboru ministerstva [2] . Logickým pokračováním prací bylo uvolnění řady přístrojů, které umožňovaly sledovat parametry reaktorů nebo byly klíčovými součástmi poplachových systémů. Nejpoužívanější kalkulátor reaktivity, který byl zaveden na velkém počtu kritických stojanů a reaktorů, včetně toho, že se používá na jaderných ponorkách a ledoborcích [1] .
Od roku 1977 do roku 1989 vedl oddělení Yu. A. Prochorov a poté L. V. Diev. V té době došlo k havárii v Černobylu , která změnila přístup k bezpečnosti jaderné energie. Objevila se nová výkonná práce řešící problémy hodnocení spolehlivosti a rizik havárií jednotlivých jaderných zařízení [1] .
Od konce 80. let 20. století čelí průmysl akutní otázce bezpečnosti při odstavování a vyřazování průmyslových, výzkumných a obranných reaktorů, jejichž zdroje jsou téměř vyčerpány. Problém je komplikován tím, že většina z nich zaznamenala nějakou poruchu, která vedla ke změně jádra. V důsledku toho v mnoha z nich došlo k haváriím s destrukcí paliva a tvorbou úniků NDM, například v grafitových komínech aktivních jader reaktorů [1] .
Od roku 1989 byl vedoucím oddělení jmenován B. G. Rjazanov, který na tento post přešel z postu vedoucího laboratoře jaderné bezpečnosti. Dále řídí UMTSUK a je také vedoucím průmyslové komise pro metody a prostředky sledování parametrů jaderné bezpečnosti [1] .
V oblasti jaderné bezpečnosti se začal vyvíjet nový vážný směr – jde o problematiku nešíření jaderných zbraní a jaderných materiálů. V rámci práce na této problematice se katedra podílí na řešení problematiky bezpečnosti, účtování a kontroly NFM (nukleárních štěpných materiálů) [2] .
Od roku 1997 se katedra zabývá problematikou mezinárodní bezpečnosti. Spolu se zahraničními kolegy byl publikován přehled, který zahrnoval 22 havárií v globálním jaderném průmyslu a 59 havárií na kritických stavech [1] . Na základě IPPE bylo vytvořeno „Školicí a metodické centrum pro evidenci a kontrolu jaderných materiálů“ (UMTSUK). Činnost tohoto centra probíhá v rámci programů spolupráce s USA a Evropským společenstvím . Většina pracovníků katedry byla vyškolena v národních laboratořích Spojených států amerických a v laboratořích Společného výzkumného centra Evropské komise. Tyto zkušenosti jsou využívány jak při výcviku ruských jaderných specialistů, tak i inspektorů MAAE [2] .
Od roku 2008 je katedra zapojena do práce v rámci státního programu „Zajištění jaderné a radiační bezpečnosti pro rok 2008 a pro období do roku 2015“. Pracovníci katedry působí jako konzultanti v otázkách zajištění a doložení jaderné bezpečnosti v podnicích jaderného průmyslu. Kromě toho je oddělení zajišťováno prací v rámci Řádu obrany státu : oddělení stojí před úkolem vyvíjet a vyrábět hardwarové a softwarové systémy pro řízení vojenských jaderných elektráren [2] .
Ředitelé:
| 1958-1977 | d.t.s. | B. G. Dubovský |
| 1977-1999 | d.t.s. | Yu. A. Prochorov |
| 19??-1989 | L. V. Diev | |
| 1989- | Ph.D. | B. G. Rjazanov |