Parlamentní volby v Bělorusku (1995)

V roce 1995 se konaly volby poslanců do Nejvyšší rady Běloruské republiky na XIII . První kolo proběhlo 14. května souběžně s republikovým referendem , druhé 28. května . V důsledku voleb většinu křesel v parlamentu získali komunisté a agrárníci – asi 78 mandátů z 260, nepočítaje nestraníky. Semjon Šaretskij , vůdce Agrární strany, byl zvolen předsedou Nejvyšší rady nového svolání .

Průběh voleb

Volby se konaly v rámci většinového volebního systému . Registrace kandidátů na poslance proběhla 14. dubna 1995 [1] . Vzhledem k nízké účasti voličů (65 % v prvním a 60,4 % ve druhém) bylo nakonec zvoleno pouze 119 poslanců , přičemž k usnášeníschopnosti jich bylo potřeba alespoň 174 (tedy alespoň dvě třetiny z celkového počtu složení u 260 osob).

Během voleb pozorovatelé zaznamenali začátek zintenzivnění boje mezi prezidentem a opozicí. Proprezidentský tisk všemi možnými způsoby obviňoval opozici z maření normálního průběhu voleb. Opozice zase tvrdila, že se proti ní používají nezákonné metody s cílem paralyzovat činnost opozičních stran a prosadit do parlamentu co nejvíce proprezidentských chráněnců.

V roce 1995 se podle nového zákona konaly volby do Nejvyššího sovětu 13. svolání. Zejména politické strany získaly právo navrhovat kandidáty. Počet mandátů byl snížen na 260, prezident Lukašenko, který už měl konfrontaci s parlamentem, skutečně vyhlásil bojkot, kvůli kterému byla ve volbách nízká volební účast [2] .

Dne 29. listopadu 1995 se konaly opakované volby poslanců Nejvyšší rady Běloruské republiky 13. svolání. Druhé kolo se konalo 10. prosince. Počet zvolených poslanců tak dosáhl 198, což stačilo pro způsobilost nového složení Nejvyšší rady.

Do nového složení bylo zvoleno pouze 18 lidí z Nejvyšší rady 12. svolání. Poprvé se stalo poslancem 170 poslanců (85,9 %). Asi 20 % nově zvolených poslanců pracovalo v průmyslu, dopravě a stavebnictví; 22,2 % v zemědělství. Sociální sféra byla poměrně široce zastoupena: učitelé, lékaři, zaměstnanci kulturních institucí. Bylo zvoleno 21 vedoucích podniků a firem, 27 předsedů JZD a 10 ředitelů státních statků, 11 zdravotnických pracovníků. Mezi poslanci bylo pouze 9 žen (4,5 %) a pouze tři byly mladší 30 let. Naprostá většina poslanců měla vysokoškolské vzdělání, tři měli specializované střední vzdělání. Akademické tituly a tituly mělo 25 poslanců (12,6 %).

105 poslanců bylo členy 16 politických stran, 93 bylo bezpartijních. Vznikla řada frakcí – agrárníci, Běloruská strana komunistů, „Občanská akce“ a sociální demokraté. Do parlamentu nového svolání se přitom nepodařilo dostat ani jednomu zástupci Běloruské lidové fronty, která měla v Nejvyšší radě předchozího svolání silnou opoziční frakci.

V lednu 1996 se konalo zasedání prvního zasedání Nejvyšší rady 13. svolání. Myšlenka uspořádat v březnu 1996 opakované volby v 62 volebních obvodech, v nichž nebyli zvoleni poslanci, nenašla u nového poslaneckého sboru podporu. Tento svérázný egoismus některých nově zvolených poslanců sehrál podle řady analytiků osudovou roli o pár měsíců později, kdy Nejvyšší sovět ztratil opozici vůči prezidentovi a byl rozpuštěn [3] .

Výsledky

Podle výsledků květnových voleb a doplňovacích voleb v listopadu 1995 získali poslanecké mandáty: [4]

• Běloruská strana komunistů  - 44
• Agrární strana  - 34
• Strana lidové dohody  - 8
• Sjednocená občanská strana  - 8
• Běloruská sociálně demokratická Hromada  - 2
• Strana všeběloruské jednoty a shody - 2
• Běloruská rolnická strana - 1
• Běloruské vlastenecké hnutí - 1
• Republikánská strana práce a spravedlnosti  - 1
• Běloruská strana práce  - 1
• Běloruská lidová strana - 1
• Liberálně demokratická strana  - 1

Bylo také zvoleno 96 nestranických poslanců. Běloruská lidová fronta se do nového parlamentu nedostala.

Parlamentní frakce a skupiny

Navzdory výsledkům voleb bylo 9. ledna 1996 v Nejvyšší radě Běloruské republiky na XIII. svolání zaregistrováno pouze 5 frakcí a poslaneckých skupin (všechny zanikly 27. listopadu 1996 po referendu ) :

• "Zgoda" (Souhlas) - 61 poslanců (hlava - Vladimir Grigoriev, od roku 1996 - Vladimir Konoplev );
• Agrární frakce - 49 poslanců (v čele Semjona Šaretského);
• Strana komunistů Běloruska - 45 poslanců (předseda - Sergej Kaljakin );
• Civilní žaloba - 18 poslanců (vedoucí - Stanislav Bogdankevich );
• Sociálně demokratická "Unie práce" - 15 poslanců (hlava - Leonid Sechko).

Nefrakční poslanci - 96 poslanců.

Viz také

• Politické strany v Bělorusku

Poznámky

1. ↑ Falešný start // Vitebsk Courier. - 1995. - 14. dubna ( č. 15 ). - S. 3 .
2. ↑ Historie parlamentních voleb v Bělorusku Archivováno 10. března 2018 na Wayback Machine . běloruský partyzán
3. ↑ Výsledky voleb poslanců Nejvyšší rady Běloruské republiky na 13. svolání v roce 1995 . Naviny.koupit
4. ↑ [1] Archivováno 10. května 2007 na Wayback Machine , [2] Archivováno 10. dubna 2009 na Wayback Machine

Odkazy

• Volby poslanců Nejvyšší rady Běloruské republiky na 13. svolání, 1995
• Manifesty 8 politických stran Archivovány 5. srpna 2020 na Wayback Machine
• Výsledky voleb do běloruského parlamentu 13. svolání  (nepřístupný odkaz)