Islandské parlamentní volby v roce 2009 se konaly dne 25. dubna [1] v důsledku silného tlaku veřejnosti v důsledku islandské finanční krize . [2] Sociálně demokratická aliance a Zelená levice vytvořily koaliční vládu s premiérkou Johannou Sigurdardóttir v čele. Obě strany získaly velký počet hlasů a nyní mají dohromady absolutní většinu křesel v Althingu . Pokroková strana a nová, vzniklá po protestech v lednu 2009, strana Občanské hnutí , která získala 4 mandáty, získala mandáty. Strana nezávislosti , která byla u moci 18 let, byla poražena, ztratila třetinu hlasů a devět křesel v Althingu. [1] [3]
Po krachu tří největších bank na Islandu v říjnu 2008 začaly v zemi týdenní protesty. Tyto protesty zesílily po návratu Althing z vánoční přestávky 20. ledna 2009 [4] . O tři dny později premiér Geir Horde , předseda Strany nezávislosti , oznámil, že již nemůže zastávat úřad kvůli skutečnosti, že mu byla diagnostikována rakovina jícnu . Slíbil také předčasné volby 9. května 2009. Strana nezávislosti si však hodlala ponechat post premiéra, což se zdálo nepřijatelné pro jejich spojence - Sociálně demokratickou alianci . Vláda byla rozpuštěna 26. ledna 2009 [5] .
Po jednání se všemi politickými stranami zastoupenými v Althingi požádal prezident Sociálně demokratickou alianci o vytvoření nové vlády. Ukázalo se, že jde o menšinovou koalici se Zelenou levicí, podporovanou Pokrokovou stranou a Islandskou liberální stranou [6] [7] . Novou premiérkou se stala Johanna Sigurdadottir .
Termín voleb byl jednou z dohod dosažených v důsledku jednání mezi členy koalice. Sociální demokraté trvali na 9. květnu, zatímco leví zelení chtěli volby na začátku dubna. Kompromisní návrh Strany nezávislosti však byl schválen 25. dubna [8] . Tyto tři strany se také dohodly na svolání ústavního shromáždění k projednání případných změn ústavy [9] . Nedošlo k dohodě o případném konání referenda o vstupu do Evropské unie , to se stalo problémem, který koalici rozděloval [10] .
Progresivní strana byla první, kdo změnil svého vůdce po krizi v roce 2008: Gutni Augøistsson rezignoval jak jako šéf strany, tak jako člen Althing 17. listopadu 2008. Sigmundur Dawit Gunlaugsson byl zvolen do čela strany 18. ledna 2009, i když v té době nezasedal v Althingu [11] . Jednou z jeho prvních akcí jako vůdce strany bylo požadovat předčasné volby a podpořit 7 členů své strany v parlamentu, aby se připojili ke koalici sociálních demokratů a zelené levice [12] .
V Progresivní straně byl 29. března 2009 zvolen do čela Bjarni Benediktsson mladší [13] [14] . Navrhl uspořádat dvě referenda o přistoupení k EU: první o zahájení přístupových jednání (která by se mohla protáhnout až do léta 2010) a druhé o členství v EU po ukončení jednání [15] .
Sociálně demokratická vůdkyně Ingibjörg Sourlun Gisladottir se také od září 2008 necítil dobře kvůli nádoru na mozku. Přestože původně plánovala zůstat v čele strany, když se premiérkou stala Johanna Sigurdadottir [16] , 8. března 2009 prohlásila, že si nemůže být svým zdravím jistá. Johanna již dříve prohlásila, že by se nechtěla stát hlavní stranou, ale v polovině března si to rozmyslela a oznámila, že na žádost většiny členů strany bude jednou z kandidátek [17] . Byla zvolena 97% většinou jako lídr během sjezdu strany ve dnech 27. až 29. března.
Po lednových protestech vznikly dvě nové strany: Občanské hnutí a Demokratické hnutí [18] . Oba soutěžili ve všech 6 volebních obvodech. L-List of Sovereign Candidates stáhl svého kandidáta dne 3. dubna 2009.
Týden před volbami Strana nezávislosti oznámila, že se stranický výbor pro vztahy s Evropou rozhodl přikročit k přijetí eura jako měny s pomocí Mezinárodního měnového fondu [19] . Poměrně krátce před volbami Johanna Sigurdottir uvedla, že jejím hlavním cílem bude vstup do Evropské unie (zdůraznila přitom, že v této otázce věří v dohodu s levými zelenými) a předpověděla, že Island do 4 let vstoupí do eurozóny. zóna [20] .
| Večírky | Vůdce | Hlasování | % | +/- % | Místa | +/- | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Sociálně demokratická aliance ( Samfylkingin ) | Johanna Sigurdardottir | 55 758 | 29.8 | +3,0 | dvacet | +2 | |
| Strana nezávislosti ( Sjálfstæðisflokkurinn ) | Bjarni Benediktsson | 44 369 | 23.7 | −12.9 | 16 | −9 | |
| Levicově -zelené hnutí ( Vinstrihreyfingin - grænt framboð ) | Jonann Sigfusson | 40 580 | 21.7 | +7,4 | čtrnáct | +5 | |
| Progresivní strana ( Framsóknarflokkurinn ) | Sigmundur David Gunnlaugsson | 27 699 | 14.8 | +3,1 | 9 | +2 | |
| Občanské hnutí ( Borgarahreyfingin ) | žádný zvolený vůdce | 13 519 | 7.2 | +7,2 | čtyři | +4 | |
| Liberální strana ( Frjálslyndi flokkurinn ) | Gudjon Arnar Kristjansson | 4148 | 2.2 | −5.1 | 0 | −4 | |
| Demokratické hnutí ( Lýðræðishreyfingin ) | Astor Magnusson | 1107 | 0,6 | +0,6 | 0 | — | |
| Celkový | 187 180 | 100,0 | 63 | — | |||
| Prázdné formy: 6226 (3,2 %); Poškozené formy: 528 (0,3 %); Volební účast: 85,1 %. Zdroj: Morgunblaðið [21] | |||||||
| Zásilka | Výsledek 2007' | února 2009 [22] | 11.–17. března 2009 [23] | na konci března 2009 [24] | 3. dubna 2009 [25] | 9. dubna 2009 [26] | 16. dubna 2009 [26] | 21. dubna 2009 [27] | 21.–23. dubna 2009 [28] |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Strana nezávislosti | 36,6 % | 25,8 % | 26,5 % | 29,1 % | 25,4 % | 25,7 % | 23,3 % | 27,3 % | 23,2 % |
| Levo-zelené hnutí | 14,3 % | 24,1 % | 24,6 % | 25,8 % | 27,2 % | 26 % | 28,2 % | 25,7 % | 26,3 % |
| Sociálně demokratická aliance | 26,8 % | 27,7 % | 31,2 % | 31,7 % | 29,4 % | 32,6 % | 30,7 % | 32,2 % | 29,8 % |
| Progresivní strana | 11,7 % | patnáct % | 11,3 % | 7,5 % | 10,7 % | 9,8 % | 11,1 % | 6,8 % | 12,0 % |
| liberální strana | 7,3 % | 2,5 % | 1,3 % | 1,8 % | — | 1,1 % | 2 % | 0,7 % | 1,5 % |
| občanské hnutí | — | 2,5 % | — | 3,6 % | 4,4 % | 4,9 % | 6,8 % | ||
| L-seznam podporovatelů suverenity | — | 1,9 % | — | ||||||
| Demokratické hnutí | — | 2,0 % | 0,5 % | ||||||
| Volby na Islandu | |
|---|---|
| Parlamentní volby |
|
| prezidentské volby | |
| referenda | |
| * Volby do Ústavodárného shromáždění | |