Parthenius z Kyjeva | |
---|---|
Náboženství | pravoslaví |
Datum narození | 24. srpna 1792 |
Datum úmrtí | 25. března 1855 [1] (ve věku 62 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Parthenius z Kyjeva (ve světě Pyotr Ivanovič Krasnopevtsev ; 24. srpna 1790 (1792 nebo 1793), vesnice Simonovo - 25. března 1855 ) - hieroschemamonk ruské pravoslavné církve , asketa 19. století.
Kanonizován v roce 1994 Ukrajinskou pravoslavnou církví (Moskevský patriarchát) jako svatý , jehož památka se slaví 17. března ( 30. března ) [2] . Jeho celocírkevní úctě požehnala 30. listopadu 2017 Rada biskupů Ruské pravoslavné církve [3] .
Pyotr Krasnopevtsev se narodil v chudé rodině, od dětství si zvykal snášet útrapy. Od mládí vedl pracovitý život. Jeho starší bratr Vasilij byl mnich.
Ve svých mladších letech měl Petr podle Jevgenije Poseljanina vizi Ducha Božího: v podobě sněhově bílé holubice, která se vznášela na obloze: „Z této vize se do jeho duše vnořila žízeň po něčem lepším. , všechno pozemské se mu zhnusilo a mezi lidmi mu bylo těžko“ [4]
Studoval na Tulském teologickém semináři , ale nedokončil ho. Šel do Kyjevsko-pečerské lávry . Tam byl hlavou prosfory, více než 12 let nesl tuto poslušnost. Následně se mu zjevil mnich Nikodim Prosfornik . V napodobování tohoto světce se Petr naučil nazpaměť žaltář . V roce 1824 byl tonsurován mnichem, v roce 1834 byl otec Pafnutij jmenován zpovědníkem Lávry .
V roce 1838 ho sv. Filaret zařadil do schématu se jménem Parthenius na počest sv . Parthenia z Lampsaki .
Jeho modlitební pravidlo sestávalo z ranního, v poledne a večerního čtení jednoho evangelisty, zpěvu celého žaltáře denně, ranních a večerních modliteb, akatistu ke Spasiteli, Matce Boží, uctívání Kristova umučení a uctívání píseň „ Theotokos, Panno, raduj se“, kterých jednou recitoval tři sta.
Zemřel 25. března 1855 na Velký pátek .
Mezi každodenní modlitby ruských, bulharských a některých dalších pravoslavných církví patří „Modlitba Hieroschemamonka Parthenia z Kyjeva“: Pane, Ježíši Kriste, Synu Boží, nenech nade mnou vládnout marnivost, sebeláska, smyslnost, nedbalost, hněv a vytrhni mě ze své lásky. Ó Pane, můj Stvořiteli, všechna má naděje! Nenechávej mě bez podílu na blažené věčnosti; udělej to a já budu následovat tvůj svatý příklad. Dej mi tu čistotu ducha, tu prostotu srdce, která nás činí hodnými Tvé lásky. K Tobě, ó můj Bože, pozvedám svou duši a své srdce, nenech své stvoření zahynout, ale vysvoboď mě od největšího a jediného skutečného zla - hříchu. Učiň, Pane, abych se stejnou trpělivostí snášel úzkost a zármutek své duše, s jakou radostí přijímám rozkoše svého srdce. Chceš-li, Pane, můžeš mě očistit a posvětit. Hle, zavazuji se k Tvé dobrotě a žádám tě, abys ode mne zničil vše, co je Ti v rozporu, a přidal mě do shromáždění svých vyvolených. Bůh! Odejmi ode mne zahálku ducha, který ničí čas; marnost myšlenek, které překážejí Tvé přítomnosti a odvádějí mou pozornost v modlitbě; Jestliže se však při modlitbě svými myšlenkami od Tebe odvracím, pak mi pomoz, abych odvrátil svou mysl, neodvrátil své srdce od Tebe. Vyznávám ti, Pane, můj Bože, všechny hříchy své nepravosti, nyní i dříve spáchané před tebou: odpusť mi je pro své svaté jméno a zachraň mou duši, kterou jsi vykoupil svou drahocennou Krví. Svěřuji se Tvému milosrdenství, odevzdávám se Tvé vůli, čiň se mnou podle své dobroty, a ne podle mé zloby a nepravosti. Nauč mě, Pane, zařídit své záležitosti tak, aby přispívaly k oslavě Tvého svatého jména. Smiluj se, Pane, nade všemi křesťany, vyslyš touhy všech, kdo k Tobě volají, vysvoboď ode všeho zla a zachraň své služebníky (jména): pošli jim radost, útěchu v bolestech a své svaté milosrdenství. Bůh! Modlím se k tobě zvláště za ty, kteří mě urazili a nějakým způsobem zarmoutili nebo udělali něco zlého: netrestej je pro hříšníka, ale vylej na ně svou dobrotu. Bůh! Modlím se k tobě za všechny, které jsem já, hříšník, zarmoutil, urazil nebo svedl slovem, skutkem, myšlenkou, poznáním nebo nevědomostí. Pánbůh! Odpusť nám naše hříchy a vzájemné urážky; Odstraň, Pane, z našich srdcí veškeré rozhořčení, podezíravost, hněv, pomstychtivost, hádky a vše, co může bránit lásce a omezovat lásku bratrskou. Smiluj se, Pane, nad těmi, kdo mě, hříšníka a nehodného, poučili, abych se za ně modlil! Smiluj se, Pane, nad každým, kdo tě žádá o pomoc. Bůh! Učiň tento den dnem svého milosrdenství, dej každému podle jeho žádosti; buďte pastýřem ztracených, vůdcem a světlem nevědomých, rádcem nemoudrých, otcem sirotků, pomocníkem utlačovaných, lékařem nemocných, utěšitelem umírajících a veďte nás všechny k vytoužený cíl - Tobě, našemu útočišti a požehnanému spočinutí. Amen.
V některých modlitebních knihách má druhá věta modlitby konec vyjadřující poslušnost autoritám: „Ó Pane, můj Stvořiteli, všechna má naděje! Nenechávej mě bez podílu na blažené věčnosti; udělej to a já budu následovat tvůj svatý příklad a podřídím se autoritám, které jsou nade mnou.
Všichni jeho současníci poznamenali, že Parthenius nezpůsoboval pocity závisti, naopak, všichni ho milovali. Jeho cesta duchovních skutků proběhla (podle jeho vlastních slov) velmi klidně, bez velkého boje. Dokonce se obával, že proti němu nedochází k žádnému pronásledování, protože řekl, že „svatí se stávají skrze smutek“. [čtyři]
Slovníky a encyklopedie |
|
---|